Vztahům více lidí se začíná dostávat i formálního uznání. Polyamorní soužití je totiž pevnější a více pečovatelů prospěje i dětem
Tradiční a přirozená monogamie?
Ačkoliv by se mohlo zdát, že v případě romantických vztahů má lidstvo po tisíciletí jasno a že monogamie je tak vlastně „tradičním modelem“, faktem je, že historie mluví trošku jinak. Manželství jako instituce má skutečně kořeny v dávné minulosti, ovšem o romantické vztahy v něm zrovna nešlo, mělo totiž spíše účel ekonomický. Pravdou také je, že při globálním pohledu na dějiny lidstva monogamie nebyla zrovna preferovanou formou intimity, ba naopak – docela běžně měly vztahy podobu, o níž dnes hovoříme jako o „polyamorní“.
Polyamorie vs. polygamie
Tedy, samozřejmě, že dnešní polyamorie se od své předchůdkyně označované spíše jako polygamie v řadě ohledů liší. V prvé řadě polygamie vlastně počítá s tím, že člověk má oficiálně více partnerů, resp. výrazně častěji partnerek. Právě genderová nerovnováha je totiž pro polygamii v podstatě typická, takže se v drtivé většině historických případů jednalo o muže, kteří měli více manželek (kdežto situace, kdy ženy mají více manželů, byly v podstatě zapovězeny). I přesto jsou ale vědci přesvědčeni o tom, že monogamní vztahy vznikly v obdobné době jako zemědělství, a to v podstatě jako uvědomělá evoluční výhoda. V monogamních vztazích se totiž snižuje (či přímo eliminuje) riziko nákazy pohlavně přenosnými chorobami, je zajištěna pokračovací linie, a tedy i růst rodinného bohatství a ochrana potomků.
Polygamie v praxi
Pokud bychom měli uvést konkrétní příklady praktikované polygamie, toto partnerské uspořádání bylo běžné např. ve starověké Mezopotámii. Ačkoliv v této době již bylo klasické manželství zavedenou praxí, Chamurapiho zákoník polygamii umožňoval. Ovšem v podstatě se stejným cílem, jako mělo manželství, tedy plozením potomků. Muži si totiž v souladu s danou normou mohli vzít druhou ženu v případě, že se jim s první ženou nepodařilo zplodit potomka. Specifickým typem polygamie pak bylo soužití žen jednoho muže v harémech, což bylo běžné ve starověkém Řecku, Římě, v Číně ad. Polygamii pak uznává i tradiční islám, byť její praktikování není již nijak rozšířeno, a také ji praktikují někteří mormoni.
Zatímco v moderním světě není polygamie přijímána, z polyamorie se stává trend. Jedná se o láskyplné vztahy více lidí, přičemž mezi nimi obvykle existují určitá „vztahová pravidla“. Je ovšem třeba zdůraznit, že tento typ vztahu není otevřený (tedy nezahrnuje příležitostné sexuální partnery/ky), ti, kdo v něm žijí, k sobě mají podobné vztahy jako lidé, kteří žijí v monogamii. Ne náhodou tedy o polyamorii mnozí hovoří také jako o tzv. „etické nemonogamii“. Bez ohledu na konkrétní užité označení však tento typ vztahů začal na popularitě nabírat kolem roku 2010, a to i díky narůstajícím možnostem seznamování se a v neposlední řadě také díky stále otevřenější společnosti. Podle profesora filozofie ze Santa Clara University, Justina Clardyho, který o polyamorii napsal knihu, mají přitom polyamorní vztahy řadu výhod.
Zdroj: Giphy
Polyamorie jako výhoda?
„V mnoha případech jsou polyamorní vztahy trvanlivější než ty monogamní, protože jejich flexibilita jim umožňuje plnit měnící se potřeby těch, kdo jsou v nich zainteresováni, což monogamní vztahy v takové míře neumožňují,“ myslí si tedy Clardy. Dle jeho názoru je pak náhled na monogamii jako na „přirozený řád věcí“ mylný. Přičemž polyamorie skýtá i celou řadu výhod v případě rodinného života. „Na výchově dítěte se v minulosti podílely celé vesnice. To dnes není třeba, ale je logické, že pokud má dítě více než jednoho otce nebo matku jako pečovatele, mohou tak být lépe naplněny jeho potřeby,“ shrnul dokonce s tím, že nakonec by se mohlo ukázat, že existence více než dvou tradičních pečovatelů by mohla být i nadřazenější klasickému rodičovskému uspořádání.
I navzdory mnoha možným výhodám však polyamorní vztahy nejsou vždy hodnoceny jen pozitivně. „Lidé, kteří žijí v polyamorii, čelí např. riziku, že budou propuštěni ze zaměstnání, bude jim odepřeno bydlení, budou jim kvůli jejich rodinnému uspořádání odebrány děti a podobně,“ domnívá se tedy Clardy.
A všechna možná hrozící rizika si již někteří začínají uvědomovat. V červenci 2020 tak městská rada amerického města Somerville jako první na světě jednomyslně odhlasovala uznání polyamorních partnerství. Proč? Koronavirová pandemie ukázala, že právě ti, kdo v polyamorních vztazích žijí, by mohli narazit na problémy třeba v nemocnicích – protože by je za jejich partnery/kami nemuseli pustit. A jak už to tak bývá, příklady táhnou, takže nedávno se k témuž kroku odhodlalo také sousední město, Cambridge.
I když se tedy dnes někomu partnerské soužití více osob může jevit jako přinejmenším zvláštní, nejedná se o žádnou novinku – stejně jako je to se sdílenou péčí o děti. A navíc dané uspořádání může mít i své výhody. Rozhodně tedy není důvod, proč tento styl života kvapem zatracovat.
