Černý rolák Steva Jobse či šedé tričko Marka Zuckerberga. Jak se díky vhodné volbě oblečení zbavit stresu a dosáhnout svých cílů a úspěchu?
Pokud se řekne jméno „Steve Jobs“, jistě všichni hned vědí, že se jedná o zakladatele společnosti Apple. A právě Jobs nedal ve svém šatníku dopustit na černé roláky (značky Issey Miyake), jichž tento vizionář prý vlastnil více jak stovku. Černý rolák pak Jobs obvykle doplňoval džínami Levi´s 501 a teniskami New Balance či nazouváky Birkenstock (mimochodem, právě tyto Jobsovy nošené pantofle – údajně s otiskem jeho nohy – se před nedávnem vydražily za 218 tisíc dolarů). Co tím chceme říct? Podobně jako je pro Annu Wintour z Vogue typický její účes, stal se pro Jobse typickým právě tento – do jisté míry uniformní – styl oblékání.
Podobných příkladů, jako jsou ty výše zmíněné, by samozřejmě bylo možné najít mnohem více. Např. Karl Lagerfeld nedal dopustit na naškrobené bílé košile, černá saka a kalhoty a rukavice bez prstů. Hillary Clinton se zase proslavila svými barevnými kalhotovými kostýmy. A kdybychom měli zabrousit více do historie, např. Albert Einstein nosil výhradně šedé obleky – nechtěl totiž zatěžovat mozek neustálým výběrem oblečení.
Není tedy divu, že tuto „oděvní uniformitu“ se následně mnoho dalších lidí pokoušelo napodobit. Třeba zakladatelka společnosti Theranos Elizabeth Holmes prý svůj vzhled postavila na černém roláku a červené rtěnce poté, co si přečetla o Jobsovi (jí se však inspirace nijak nevyplatila, aktuálně čeká na nástup do vězení kvůli svým podvodům) a Mark Zuckerberg zase začal nosit šedá trika a džíny. Podle podnikatele a autora knihy Me 2.0 Dana Schwabela jsou pak slavní podnikatelé a politici konzistentní ve svém šatníku proto, že se jedná o identitu jejich značky. A v čem přesně že tkví kouzlo tohoto jasně definovaného módního stylu (tedy vedle oné identity značky)?
Sbohem, (únavné) rozhodování!
Ačkoliv my v Česku s tím zkušenosti nemáme, žáci a studenti britských škol by jistě mohli dlouho vyprávět o tom, jaké výhody se pojí k nošení školních uniforem. Ačkoliv v tomto případě je záměrem především stírat sociální rozdíly, mnohé děti – a vlastně i jejich rodiče – by se nepochybně shodli na tom, jak osvobozující je mít jasno v tom, co si vzít na sebe. A právě úspora času, který by jinak bylo nutné vynaložit na volbu oblečení, je tím, co si řada zmiňovaných osobností také pochvaluje. Když byl totiž Mark Zuckerberg dotázán, proč stále nosí šedé triko, odpověděl: „Jsem v pozici, kdy se každý den probouzím a skrze svou firmu sloužím více než miliardě lidí. Chci mít ve svém životě pořádek, abych mohl odvádět patřičný výkon. Takže to dělám tak, že se snažím činit co nejméně jiných rozhodnutí o čemkoliv, abych byl této komunitě k dispozici.“
Je přitom pravdou, že tato myšlenka efektivnějšího rozhodování není žádná novinka. Již v 19. století totiž americký filozof William James ve své knize napsal: „Čím více detailů našeho každodenního života můžeme předat do správy automatiky, tím více budou naše vyšší síly mysli uvolněny pro vlastní řádnou práci. Není nešťastnějšího člověka než toho, v němž není nic obvyklého než nerozhodnost a pro kterého zapálení každého doutníku, vypití každého šálku, čas vstávání a chození do postele či začátek každé práce jsou předmětem výslovného dobrovolného uvážení.“ I když tato formulace zní možná docela archaicky, pointa přežila do dnešní doby. V roce 1998 byl dokonce do praxe zaveden termín „únava z rozhodnutí“, což de facto znamená, že čím více rozhodnutí člověk musí učinit, tím horší jeho volby jsou.
Mimochodem, denně prý každý člověk učiní cca 35 tisíc různých rozhodnutí. A jedněmi z těch prvních jsou právě ta ráno – před šatníkem. Existuje-li tedy způsob, jak stres z každodenního výběru oblečení minimalizovat, proč jej neuvést do praxe? Vlastně za tímto účelem dokonce generace Z již vytváří i pomyslné „balíčky“, jež se pojí k té které identitě – a v podstatě se jedná o sadu oblečení a doplňků, které jsou typické pro lidi v různém postavení. Např. balíček „učitel zeměpisu“ tak obsahuje béžové manšestráky a zelený kardigan, zatímco balíček „bohatá máma“ legíny Lululemon a kabelku „Birkinku“... Jak prosté...
Jen samé výhody
Zdá se vám podivné oblékat se podle nějakého vzorce (a to bez ohledu na to, zda vám jej někdo „diktuje“, či jste si jej zvolili sami)? Podle módní psycholožky Carolyn Mair nic takového rozhodně neplatí – a stejně tak se nejedná o projev lenosti, ale naopak o kognitivní chytrost. A jaké jsou tedy největší benefity praxe, na niž nejen řada vrcholových manažerů a světoznámých podnikatelů nedá dopustit?
V prvé řadě získáte čas – oblékání bude rychlé a snadné, a tak se budete moci rovnou věnovat důležitějším věcem než volbě barvy košile/kravaty/saka… Stejně tak ušetříte spoustu času při nákupech (kdy nakonec tentýž typ zboží budete klidně moci pořídit i online). Kromě toho ušetříte také mozkové kapacity. Ostatně, to potvrdil i Barack Obama (který také volil „uniformní styl“), když v jednom z rozhovorů uvedl: „Musíte se zaměřit na svou rozhodovací energii. Musíte se naučit rutině. Nelze proplouvat dnem a rozptylovat se drobnostmi.“ Místo výběru outfitu se tak od rána lze věnovat důležitějším věcem. A nakonec – vždy se budete cítit pohodlně (protože když už si nějaký styl zvolíte, budete s ním sami spokojeni). A ačkoliv volba vlastní „uniformy“ samozřejmě není univerzálním receptem na úspěch, jak ukazuje celá řada příkladů z praxe, i tento drobný střípek může být důležitou součásti celé skládačky.
