„Gentlemana poznáme podle jeho činů. Protože i hulvát může přijít hezky oblečen,“ tvrdí odborník na etiketu Libor Neuwirth
Málokdo v dnešní době ví, jak se ve společnosti slušně chovat. A to nejen ve společnosti, ale i na schůzce, pracovní akci či třeba v divadle. Podle odborníka Libora Neuwirtha je to neuvěřitelná škoda. Etika nám totiž zjednodušuje a zpříjemňuje život, a přitom není vůbec tak složitá. Malá gesta totiž dokáží zázraky. „Etika zachovává galantní a zdvořilé chování mezi lidmi a pomáhá nám oprostit se od nervozity při situacích, které si vyžadují formální a někdy až obřadné vystupování. Osoba znalá pravidel etikety ví, jak se v takových situacích zachovat, aby nikoho neuvedla do rozpaků či dokonce někoho neztrapnila a neurazila,“ říká Libor Neuwirth s tím, že do etiky samozřejmě patří i pravidla oblékání, stolování a usazování.
Jak vy jste se k etiketě a jejímu šíření dostal?
Základům etikety, tedy slušnému, zdvořilému a ohleduplnému chování, mě učili rodiče. To je to nejdůležitější. K šíření etikety mezi lidi prostřednictvím sociálních sítí mě přivedla partnerka Terezie Pekarová. Partnerka je fotografka. Jednoho dne jsme si řekli, že by mohlo být super tímto způsobem spojit naše záliby, a tak před dvěma roky vznikl instagramový profil Etiquette for every day. Naší tvorbě se věnujeme, protože věříme, že tak můžeme zlepšit chování lidí mezi sebou nejen ve společnosti.
Proč myslíte, že se s etiketou v dnešní době setkáváme tak málo?
Mám pocit, že na tom má zásluhu fakt, že se vše neustále zrychluje, doba je uspěchaná a lidé zapomínají na každodenní maličkosti, které dělají náš život hezčí. Je to například otevírání dveří, vzájemná pomoc, milé jednání apod. Lidé těmto maličkostem nevěnují pozornost, a tak se s nimi nemusíme setkávat až tak často. Myslím si však, že zájem o etiketu stále roste a lidé se ji chtějí věnovat.
Poznáme na první pohled gentlemana?
Nemyslím si, že je to tak jednoduché. Pohledem poznáme pouze to, jestli se o sebe muž stará a jestli mu záleží na tom, jak vypadá. Ovšem i hulvát může chodit pěkně upraven. Gentlemana poznáme podle činů, jak se chová ke svému okolí, jak hovoří s lidmi apod.
V čem si myslíte, že dělají rodiče největší chyby?
Řekl bych, že je to hlavně tím, jak se rodiče sami chovají. Častokrát si to ani neuvědomujeme, ale děti už od malička všechno vnímají. Takže, pokud se k sobě rodiče nechovají slušně, s úctou, respektem, pochopením apod., nemohou čekat, že to budou umět jejich děti. Častokrát se může jednat opravdu o maličkosti – tatínek mamince poděkuje za připravený oběd, naopak maminka poděkuje za přimontovanou poličku.
Co myslíte, že by se mělo mužům vštěpovat do hlavy už od malička?
Jak říkal Jiří Guth-Jarkovský: „Slušnost je člověku vrozená, zdvořilosti se musíme učit.“ Takže bych asi zůstal u toho, že bychom se měli učit právě zdvořilosti, ohleduplnosti a galantnosti.
Jakou gentlemanskou chybu vnímáte ve společnosti opravdu často? A jaké maličkosti dokáží z muže udělat gentlemana?
Vnímám to, jak se muži chovají ke svým partnerkám. Je rozdíl, když je muž starostlivý, ohleduplný, snaží se partnerce zpříjemnit a ulehčit běžné situace, a když naopak myslí hlavně na svůj komfort. Jedná se o otevírání dveří, přenechávání partnerce pohodlnějších míst v restauraci/kavárně, chůzi do schodů (muž jde za partnerkou, aby ji jistil) a ze schodů (muž jde první, opět aby partnerku jistil), ale třeba i to, že se muž v kině/divadle postará o lístky a kabáty, a vstupuje do řady sedadel jako první, aby ženě usnadnil průchod.
Co považujete jako takový základ od gentlemana v chování k dámě?
Řekl bych, že mnoho z toho je už obsaženo v předchozí odpovědi. To hlavní je však ohleduplnost, empatie, zdvořilost.
Pojďme si představit konkrétní situaci. Pokud jde muž s ženou na schůzku do restaurace. Jak by to mělo od vcházení do restaurace probíhat? Alespoň ta základní pravidla.
Muž vchází do restaurace jako první a ženě přidrží dveře. Dříve to bylo kvůli bezpečnosti, kdyby byla v restauraci potyčka. Dnes už je to spíše symbolické gesto. Muž ženu uvede ke stolu a usadí ji na čestnější místo – to jsou ta pohodlnější místa situována zády ke zdi a s výhledem do místnosti, případně ještě s výhledem z okna. Pokud má žena kabát, nabídne jí muž pomoc s jeho odložením. Objednává si každý sám (v takovém případě nejdříve žena), případně může muž říci objednávku i za ženu. Placení by měl mít na starosti muž. Při odchodu muž ženě opět pomůže s kabátem a z restaurace odchází až po ní – důvod je stejný jako při vcházení.
Co by se u jídla v restauraci nemělo stát?
Neměli bychom spolustolovníkům dávat najevo, že je pro nás jídlo důležitější než oni. Myšlenka společného stolování je o tom, že se sejdeme u jídla, abychom se viděli a popovídali si. Jídlo je však vedlejší. Takže pokud v talíři něco necháme, můžeme tím ostatním dát najevo, že jsme se nepřišli nadlábnout, ale přišli jsme kvůli nim.
A co příbory? To je velmi obtížná disciplína. Jak postupovat, pokud nevíme, jaký příbor je na jaký chod? Je na to nějaká základní rada?
Pokud máme například večeři o více chodech, příbory ze stolu odebíráme z vnější strany směrem k talíři. Například při večeři o pěti chodech se vlevo zakládají tři vidličky (dezertní na studený předkrm, stejná vidlička na teplý předkrm a nejblíže k talíři velká, hlavní vidlička). A vpravo se zakládají dezertní nůž (na studený předkrm), polévková lžíce, nůž na teplý předkrm a nejblíže k talíři hlavní nůž. Na moučník se nad talířem zakládá vidlička (blíže k talíři) a lžička (ta je nad vidličkou). Rukojeť vidličky směřuje doleva, rukojeť lžičky doprava. Pokud by jeden z chodů byla ryba, byl by na stole místo dezertního příboru speciální rybí příbor (širší, plochý nůž a menší vidlička). Pokud by bylo chodů více, obsluha by příbory donášela. To platí i pro speciální náčiní, například pro konzumaci humra. Toto náčiní by obsluha přinesla před servírováním daného chodu.
A ať nejsme pouze u mužů. Jak by se u stolu měla chovat dáma? Jsou přísná pravidla i pro ni? A jsou jiná než pro muže?
Ta pravidla se liší pouze v něčem. Žena například sedí v 1/3 židle a neopírá se tak o opěradlo židle, jak to mohou dělat muži. Za ženou vzniká prostor, kde odkládá svou kabelku. Žena si látkový ubrousek odkládá také na klín, ale nechává ho napůl složený.
Berete jako porušení etikety, pokud si dáma třeba nenechá pověsit od muže kabát? Je to od ní nezdvořilé?
Nevnímám to jako porušení etikety. Žena nemá povinnost si nechávat věšet kabát, a pokud nechce, nemusí nabídky využít a může si ho pověsit sama. Je ovšem škoda nepodpořit muže v takto galantním chování. Už tak se s podobným chováním častokrát nesetkáváme a přesně tímto se o něj sami připravujeme.
Jaké máte plány do budoucna vy? Co byste si přál v etiketě dnešní české společnosti změnit?
V plánu máme připravit zábavné přednášky pro veřejnost. Zatím školíme pouze firmy. Nedávno jsme vydali naše „skripta“, ve kterých popisujeme základní pravidla etikety. Rádi bychom začali pracovat na dalším díle a chtěli bychom, aby se etiketa stala běžnou součástí životů vícero Čechů. Také bychom rádi pozvedli úroveň oblékání ve společnosti.
