„Záměrem jsou trendy kousky, které jsou udržitelné,“ říká majitel queer módní značky Mikuláš. Inspirací mu je i řecký Bůh Eros
Je vám teprve 22 let, a přitom už začínáte svou vlastní queer značku. To je obrovský úspěch. Jak se to stalo?
Já jsem během koronakrize trávil hodně času doma a už mě nebavilo pořád jen přemýšlet nad tím, zda si vezmu tepláky nebo teplákové šortky. (smích) A tak jsem začal tvořit. Pořídil jsem si šicí stroj, začal jsem šít, řešit dodavatele…
Co vás vedlo k založení vlastní značky?
V Čechách jsem nic, co by mi přišlo střihově, materiálově a zároveň třeba i udržitelně přijatelné, nenašel. Tak jsem s kamarádkou začal řešit značku, pro kterou jsme vytvořili minikolekci triček. V průběhu času mi došlo, že bych chtěl tvořit sám, a tak jsem toto léto udělal rebranding. Jelikož jsem sám součástí LGBT komunity, rozhodl jsem se to více zaměřit právě na tuto cílovou skupinu.
Můžete být konkrétnější, co myslíte tím, že jste nenašel na trhu nic přijatelného? Co vám chybělo?
Když se člověk podívá na nabídku velkých e-shopů, tak ty věci jsou střihově fajn, ale člověk naráží na problematiku udržitelnosti. Ty věci jsou trendy, ano, ale materiálově často už tak fajn nejsou. Já jsem chtěl, aby člověk měl „trendy věc“, ale aby ji zároveň nemusel po jedné sezóně vyhodit, když se mu bude i dál líbit. Věřím, že když člověk použije například biobavlnu namísto nějaké směsi bavlny a elastanu, dokáže si outfit poskládat nejen dobře, ale i udržitelně a nemusí utrácet spoustu peněz za věci, které ve skutečnosti ani nepotřebuje.
Zajímáte se hodně o udržitelnost a ekologii?
Samozřejmě se snažíme doma třídit a podobně. Nejím maso. Přítel byl vegan, i když postupně přestupuje také „jen“ na vegetariánskou stravu. Věci si někdy i sám šiju. Snažím se podporovat i lokální dodavatele a tvůrce. Líbí se mi třeba práce Honzy Černého, který dělá skvělé trendy věci.
Snažím se na udržitelnost myslet, nicméně nejsem úplný radikál, že bych si na sebe nikdy nevzal třeba něco z polyesteru. V šatníku mám i věci z fast fashion řetězců, ale snažím se to eliminovat. Například se snažím nekupovat si takové věci v první vlně, ale až třeba ve slevách, abych takové prodejce až tolik nepodporoval.
Vaše značka má na webu motto „There is no art without eros“. Proč?
To vzniklo na dovolené v Řecku. Eros je řecký Bůh lásky. Nemám to potvrzené, ale údajně to byl první gay na této planetě, který se sám označil jako ten, který má rád muže. Pobyt v Řecku mi otevřel oči – proběhl tam můj vnitřní coming out.
Vy do tohoto vlastního kreativního podnikání navíc ještě studujete… Jak to zvládáte?
Během koronakrize jsem měl poměrně víc času. Pořád jsem byl doma. Nechodil jsem logicky ani do žádných barů a podobných lákadel. Teď pracuji na bakalářské práci, při které se mi taky dostává dostatek prostoru k nějakému rozkvětu. Samozřejmě není možné, abych na značce trávil denně deset hodin. Nemůžu mít kolekci hotovou za pár měsíců. Abych mohl vytvořit pár produktů, které mohu odprezentovat, potřebuji na to třeba půl roku. Ale baví mě to a zvládám to.
Partner vám v kreativě pomáhá?
Rozhodně. Partner je tatér, takže ten se hodně stará o kontrolu detailů. Já jsem typ člověka, který vidí spíše celek. Mám velkou vizi, mám potřebu do všeho rychle jít, je mi v podstatě jedno, kolik mě plán bude stát, hlavně, že bude stát za to. Pak je tu ale Filip, který mi řekne: „Hele, ale když si na tohle počkáš dva měsíce a objednáš to odjinud, bude to třeba snazší nebo levnější.“ Je to člověk, který mě dokáže tahat zpátky na zem a ukazuje mi realitu.
Můžeme se dotknout i tématu coming outu?
Určitě. Filip je můj první přítel. Předtím jsem byl ve vztahu s holkou. Přesto si myslím, že to rodiče tušili. Zajímám se totiž o věci, které v uvozovkách „normální“ kluky až tak nezajímají. Navíc jsem vystudoval taneční konzervatoř, což je prostředí, kde LGBT komunita hodně koluje. Zpětně si uvědomuji hodně věcí, které jsem si třeba nějakou dobu nechtěl přiznat. Nicméně se neidentifikuji úplně jako gay. Řekl bych asi queer. A rodiče to přijali úplně v pohodě. Trochu se báli, koho si přivedu, ale ve finále jsou spokojení. Můj přítel s mou mamkou ve finále vychází pomalu líp jak já.
Přítel přišel na coming out s vámi?
Ono je to komplikované, protože přítel není z Prahy a původně nás dělilo 400 km, než se přestěhoval. Oba dva jsme se comingoutli svým rodičům, když jsme u toho měli vedle sebe v telefonech otevřený Club House. A proběhlo to na obou stranách úplně přirozeně.
A jak dlouho jste nyní tedy spolu? A všechno klape?
V únoru jsme oslavili rok. Jsme si podobní v tom, že i Filip předtím byl s holkou, takže si rozumíme třeba i u seriálů – že nekoukáme jen na chlapy, ale umíme oba uznat, že třeba i nějaká herečka je tam hezká. Myslím si, že nám to funguje. Snažím se mít sebereflexi, takže vím, že v našem vztahu jsem žárlivější já. Ale pokouším se tento toxický zlozvyk odbourávat. (smích)
