Nahlédněte do barrandovského bytu dvou tatínků, kteří společně vychovávají tři děti

Vladimír Žitný a Michal Dvořák jsou partneři již dlouhých 11 let. Společně založili úspěšnou značku estetických center a Michal kromě toho ještě pracuje jako manažer v nadnárodní korporaci. Poslední roky jim život dělají hezčí jejich tři děti – dcera Eliška a dvojčata Matyáš a Tobiáš. Pojďte společně s námi nahlédnout do jejich kouzelného barrandovského bydlení.

Z jakého důvodu jste si vybrali bydlení právě na Barrandově?

Okouzlil nás především výhled z našeho bytu na Prahu a líbilo se nám i rozložení bytu, které odpovídalo našim představám rodinného života, protože jsme plánovali další děti. Když jsme se do bytu stěhovali, na cestě už byla naše dcera Eliška, a vzhledem k tomu, že jsme uvažovali o sourozencích, maximálně se nám hodilo rozložení pokojů. Moc se nám líbily terasy, které jsme v předchozích bytech neměli. Zatím na ně kvůli dětem a jejich bezpečí moc nechodíme, ale od dalšího roku bychom chtěli.

Další výhodou bylo, že byl dům už postavený a nemuseli jsme dlouho čekat na předání, jak to často u developerských projektů bývá. S Michalem jsme se oba shodli, že to bude na další roky domov naší rodiny, a třešničkou na dortu bylo, že kousek od nás bydlí náš hodně dobrý kamarád, který nám to místo vlastně původně doporučil. Teď už jsme tady dva a půl roku.

Byt jste kupovali úplně prázdný, nebo už byl zčásti zařízený?

Veškeré vybavení jsme dělali společně s architektem sami. Je pravda, že s Michalem máme každý trochu odlišný styl a způsob vnímání interiérového designu, nicméně právě proto jsme si vybrali architekta, aby naše názory a preference sjednotil. Jak říká Míša, já jsem chtěl mít všechno černé a Míša zase světlé. Architekta jsme však k tomuto projektu přizvali také proto, aby nám ukázal, co všechno se dá vymyslet, jaké materiály a barvy je možné použít, a musím říct, že naše očekávání to naprosto splnilo. Navíc jsme ke konci měli možnost si všechny věci dokončit sami a přesně podle sebe. Architekt tomu dal hlavu a patu a my jsme dodělali zbytek.

Dá se tedy říct, že veškeré vybavení jste nechali dělat na míru?

Ano, všechno bylo v podstatě vyrobeno na míru a jen pár věcí jsme dokupovali. Dost věcí bylo vybráno architektem, který nás však potom poslal do nějaké prodejny, kde jsme pak zvolili další věci podle sebe. Hodně jsme nakupovali věci a nábytek od italské značky BoConcept a Calligaris, přes Decoland. Nakupovali jsme také několik věcí u Casa Moderna. Dětský pokojíček, který jsme dělali jako poslední celkem nedávno, dělal na míru úplně jiný architekt.

Dětský pokojíček jste dělali jako poslední a opravdu se povedl. Co přesně má představovat jeho návrh?

Vymysleli jsme jej tak, aby se dal předělávat podle toho, jak budou děti růst. Jednotlivé části nábytku jsou rozděleny na tři baráčky a každý baráček představuje jednu postýlku. Kluci mají dva baráčky kousek nad sebou, Eliška má svůj na druhé straně. Jakmile bude Eliška starší, přestavíme jí pokoj, který nyní využíváme pro hosty, kde máme také šatnu, její postel se vyndá a na jejím místě bude psací stůl pro kluky, kde si do budoucna budou moct dělat úkoly. Plánujeme, že to takhle rozdělíme, aby holka měla oddělený pokoj a prostor a klid na učení, až půjde do školy a kluci budou mít pokoj vlastní. Důležité pro nás také bylo mít dostatek úložného prostoru, což se povedlo. Sice se vestavbou po obou stranách prostor pokojíčku trochu zmenšil, ale stejně jsme zjistili, že dítě si vždy nejraději hraje tam, kde je rodič, takže si všechny hračky stejně berou do obývák za rohem, kde je velká plocha.

Dětský pokoj vznikal jako poslední a konstrukce každé postele představuje malý domeček
Foto: se souhlasem Alexandry Šnaid

Troufám si říct, že dominantou celého bytu je nádherná kuchyň. Z jakého materiálu je vyrobená?

Máš pravdu, zároveň jde asi o nejdražší materiál, který tady byl použit. Jde o brazilský kvarcit, ze které jsou dělány komody, pracovní desky i obložení kuchyně. Jde o dražší materiál než mramor, který jsem původně chtěl, ale bylo nám řečeno, že na černém mramoru se můžou dělat skvrny, které nejdou umýt, případně se může poškrábat od nože, jelikož je na použití v kuchyni dost měkký. Proto nám doporučili, ať si vezmeme kvarcit, který je ještě lepší. Když jsem byl materiál vybírat v jednom z obchodů za Prahou, vyfotil jsem ten náš a poslal ho Míšovi. On ihned odpověděl, že je to super a že to mám zprocesovat.

Říkal jsi však, že máte odlišný názor na vybavení bytu. Jak to, že došlo k tak rychlé shodě?

Samozřejmě se často také shodneme. Když já nebo Michal něco vybereme a ten druhý řekne, že je to super, většinou to vždy dobře dopadne a jdeme do toho.

Adéla Horáková ze Jsme Fér: Českou ekonomiku stojí diskriminace minimálně 5 miliard ročně. Za manželství pro všechny budeme bojovat dál19. 1. 2022

Nicméně pokud se nepletu, vidím tu i mramor?

Máš pravdu. Na chodbě a v koupelně je použitý bílý mramor, což vymyslel architekt a nám se to do celkového konceptu moc hodilo a líbilo.

Máte to ještě nějaké další speciální materiály?

Není to asi tak speciální, ale na nábytku máme speciální černé fólie, které brání odření a většině různých skvrn od rukou. K tomuto kroku jsme se samozřejmě rozhodli kvůli dětem. Podobně „chráněné“ máme také stěny, které jsou vymalované nátěrem omyvatelným vodou. Stejné je to i s benátským štukem, který se dá omývat.

Takže nejdůležitější pro vás u materiálů a interiérového designu byla především snadná údržba a odolnost?

Ano, to také, ale chtěli jsme se trochu přiblížit i našemu předchozímu bydlení, které se nacházelo přímo v centru, v Kaprově ulici. V bytě jsme tenkrát měli vysoké stropy, fabiony a chtěli jsme vytvořit podobný styl i v novém bytě, který se nacházel v novostavbě. Já bych to nazval „butikový interiér“, kde se mísí historie a moderna. I z toho důvodu jsme si najali architekta. Nejdůležitější pro nás však bylo, abychom se v bytě cítili dobře, a musím říct, že jsme jej hledali opravdu rok a půl. Až když jsme si opravdu řekli, že jej oba chceme, šli jsme do toho. Přece jen bydlení stojí velké peníze a nechtěli jsme dělat ukvapená rozhodnutí.

Zároveň pro nás samozřejmě bylo důležité okolí, aby bylo kam vyrazit s kočárkem na procházku. Tady máme pod sebou celé Prokopské a Dalejské údolí a nedaleko za barrandovskými ateliéry také Chuchelský háj.

Stylovou ložnici nyní okupují i dětské postýlky Tobiáše a Matyáše
Foto: se souhlasem Alexandry Šnaid

Kde v bytě s rodinou trávíte nejvíce času?

Nejvíc času trávíme v obýváku, který je spojený s kuchyní. Je to největší prostor celého bytu a nechtěli jsme tyhle dvě místnosti od sebe oddělovat, abychom mohli být stále všichni pohromadě.

Lidé doma obvykle mají různé věci, které pro nich znamenají více než jiné. K čemu u vás doma máte asi největší citový vztah?

Myslím si, že to bude již zmiňovaná kuchyň, protože nám zabrala asi nejvíc času, co se vybírání týče. Dokonce jsme se u jejího zařizování i trochu pohádali, takže to musí být srdcovka. (smích) Míša mi vždy říkal, že nevařím, ale chci, aby to vypadalo dobře, a že on zase potřebuje, aby kuchyň byla funkční a dalo se v ní normálně fungovat. Takže kuchyň je rozhodně středobodem našeho bydlení.

Elegantní, luxusní, a přitom sportovní? Vybrat si auto je snazší než najít dokonalého partnera. Vysněný vůz totiž existuje21. 9. 2022

Je tento barrandovský byt vaším posledním, nebo plánujete rodinu ještě rozšířit? To už byste se asi museli poohlédnout po něčem větším?

Zatím je, ale i kdyby se cokoliv měnilo, shodli jsme se, že bychom šli opět do většího bytu, ne do rodinného domu. Díky tomu, že moji i Míšovi rodiče bydlí dál od Prahy a v domech a nejspíš na nás jednou zbyde povinnost se o tyto domy starat, nemáme zatím potřebu bydlet v baráčku. V současné chvíli tam jezdíme a pomáháme jim, takže děti se vyřádí, a taky jsme zjistili, kolik je okolo baráčku práce. Nám bohatě stačí byt, navíc oba potřebujeme být blízko Prahy, takže je to pro nás nejlepší řešení.

Zdroj: Jan Witek