Kamila a Jana: "Naše šatníky na sebe nejprve útočily. Teď jsou tak promíchané, že nevíme, co je čí!"

Posledním párem, který se zapojil do nově připravovaného editorialu ve spolupráci LUI magazínu a společnosti Zalando, jsou Kamila s Janou, obchodnice a interiérová designérka. V rozhovoru, který chvílemi připomínal dobře míněnou přestřelku, jsme se mimo jiné bavili o tom, jak Janin šatník utlačoval ten Kamilin tak dlouho, až nakonec nejde poznat, které oblečení patří komu.

Kamilo a Jano, staly jste se jedním ze čtyř párů, které se účastní focení ve spolupráci magazínu LUI a společnosti Zalando. Mohu vás poprosit, abyste se nám představily?

Jana: Jmenuji se Jana, jsem interiérová designérka a vedu také školu interiérového designu pro dospělé...

Kamila: ...kterou jsi sama založila, to jsi neřekla! Já jsem Kamila a jsem obchodník prodávající prázdné plochy, tedy ty inzertní. Mimo jiné spolupracuji i s magazínem LUI.

Jak jste se seznámily a jak jste spolu dlouho?

Jana: Teď to budou tři roky. Kamila to počítá, já ne. Kamila oslovila právě Intermezzo, naši design školu, kvůli inzerci a následně mě oslovila jako designérku, abych jí předělala byt. K tomu se Kamila určitě ještě vyjádří. Ale takto jsme se seznámily.

Kamila: Ta první část je správně. Já jsem opravdu chtěla od Jany získat nějaké peníze za inzerci. S naléhavostí mně vlastní jsem bombardovala Intermezzo, dokud jsem se nedostala do kontaktu přímo s Janou. Po pracovní stránce jsme si rozuměly a já zjistila, že i po té osobní s ní chci být více v kontaktu. A protože je designérka, tak mě napadlo, že ji zkusím požádat o předělání bytu, protože pak by musela přijít na návštěvu.

Ale o ten byt primárně nešlo?

Kamila: Ne, to byla jen záminka. Účel světí prostředky! (smích)

Jana: Nakonec byla překvapená, že jsem ten byt předělala!

Kamila: Tak! Jana předělala byt a už tam zůstala!

Jana: Kamila chtěla znásobit úložné prostory…

Kamila: A Jana mi chtěla ukázat, že se tam vejdeme dvě!

Myslíte si, že jste krásní? Vědci zjistili, jak takoví lidé doopravdy vypadají. Jsou vám podobní?26. 11. 2021

A co vaše šatníky. Já vím, že jeden začal útočit na druhý…

Kamila: To byl dost nerovný boj! Navíc s příběhem! Když ke mně jela Jana na tu první návštěvu, tak mi psala, že jede s velkým kufrem věcí z natáčení pořadu o interiérovém designu. „To nevadí, uvolním ti čtvrtinu skříně!“ odpověděla jsem. To jsem ale netušila, že budu tu skříň uvolňovat celou a že Jana bude muset zvětšit ty úložné prostory. Troufnu si říct, že šatník, který si Jana vezla na týden, byl větší než celý můj.

Jana: Ale to bylo postupně! Já jsem toho taky hodně vyházela!

Sobě, nebo Kamile? (smích)

Jana: Sobě! Hlavně sobě.

Kamila: Ano, hodně toho vyházela, ale pořád toho máme dost.

Jana: Protože to nosíme společně!

Kamila: Když jsme se společně podruhé stěhovaly, domluvily jsme se, že si necháme jen věci, které můžeme nosit obě. Těch individuálních věcí máme minimum.

Ale pořád nějaké zůstaly?

Jana: Pár jich je. Jde o kousky, které preferuje jedna, nebo druhá. Bohužel ale nemůžeme nosit svoje boty, protože máme jinou velikost.

Kamila: Já jsem moc ráda, že nemůžeme nosit navzájem svoje boty.

Jana: Mě to mrzí!

Když máte většinu věcí společných, měly jste už předtím podobný styl oblékání?

Jana: Ne, pořád máme styly velmi rozdílné. Já jsem barevnější. Kamila asi pod mým vlivem také začala nosit víc barev. Ale já jsem různorodější. Navíc beru oblečení jako kostým. Někdy až divadelní. Zato Kamila je minimalističtější.

Kamila: To je určitě pravda. Jak Jana řekla, pod jejím vlivem jsem se naučila nebát kombinovat věci, které by mě dříve dohromady nenapadly. V tom mě Jana obohatila. První rok jsme většinou všude chodily pozdě, protože nám dlouho trvalo, než jsme pro mě vybraly oblečení. Nebojím se říct, že prvních pár měsíců mě Jana oblékala. Teď mě mrzí, že už se to neděje.

Jana: Protože už to nepotřebuješ! A občas si tě převléknu (smích)! A šperky teda Kamila moc nenosila.

A ty je nosíš hodně, viď?

Jana: Já hodně. Trošku jsem možná ubrala…no, i když spíš ne.

Kamila: Jana má šperků hodně. Někdy třeba nosí na krku šperk, který vypadá jako plaňkový plot!

Je tedy možné říci, že jste se navzájem ovlivnily, ale zároveň si ten základ svého stylu každá udržela?

Jana: Ano, je to tak. Teď mám věci, které já už moc nenosím, byť byly původně moje. Začala je nosit Kamila a já už je beru jako její.

Kamila: Protože mi sluší víc! A platí to i naopak. Jsou věci, které vnímám jako výhradně Janiny. Připadalo by mi jako drzost, nepatřičnost, vzít si je na sebe. Nebo mi prostě nesedí stylem.

Jana: Já navíc nemám ráda nudu v oblékání. Potřebuji mít ty své kostýmy výrazné.

Kamila: Takže moje oblečení je nuda… No, to jsi teď řekla! (smích) Já to jen zdůrazňuji pro ty nepozorné.

Nosíte třeba oblečení, které ta druhá nemůže vystát, ale zároveň vy samy je milujete?

Jana: Tak jsem to měla já. Měla jsem takový kožíšek, který mi hodně chybí. Víš, Kamilo, ten černý chlupatý. Ten Kamila neměla ráda.

Kamila: Ale já jsem proti němu nikdy nic neřekla!

Jana: Já to vycítila. Nikdy mě v něm nepochválila. „A nechceš si vzít něco jiného?“

Kamila: To jsem nikdy neřekla!

A obráceně to funguje stejně?

Jana: Já jí to hned řeknu!

Kamila: Tak! Takové věci už v šatníku nemám.

Jana: Kamila se mě navíc chodí ptát, když si není jistá. A já se tak zatvářím a řeknu: „Hmm, nooo…“

Kamila: No, většinou řekne: „Nuda!“. Jinak mám teda ještě něco, co se mi na tobě nelíbí, Jano. Když už jsme u toho. Taková ta červená věc, ta červená halenka.

Jana: Jo ta ruská! Taková lidová červená vyšívaná ruská rubáška.

Kamila: To je ona. Je to na tebe málo mladistvé.

Jana: No neříkej!

Tady se schyluje k boji. Pojďme od toho! Ale zeptat se musím. Co nejšílenějšího jste kdy měly na sobě? U Jany se té odpovědi trochu bojím.

Jana: No, to by musel říct někdo jiný. I když…mám takový výrazný klobouček od modistky, oranžový s pérem. Pak asi kombinace červených holin a smokingu na soirée na českém velvyslanectví v Paříži.

Kamila: Já jsem jednou v second-handu sundala z figuríny takové čarodějnické šaty. Ráda jsem je nosila, moje děti je nesnášely. Vzala jsem si je i na maturitní ples své dcery a nebyla vůbec ráda.

Jana: No, ty já moc…Kamile sluší, ale nelíbí se mi.

Kamila: Už je nemáme, Jano. Před stěhováním jsme je vytřídily.

Sledujete módní trendy ve světě?

Jana: Já ráda čtu Vogue a Elle, sleduji Vivienne Westwood. Tu mám hodně ráda, ale nemám na ni. Třeba jednou…

Kamila: Mně řekne Jana, co je in a co je out. Na politickou situaci mám syna, na módu Janu.

Jana: Ale stejně si pak nakupuje sama.

Kamila: Ale nemyslím si, že bych nakupovala blbě. Je pravda, že jsem si nedávno říkala, že už nenakupuji vyloženě svobodně. Přemýšlím nad tím, co bys mi k tomu řekla.

Jana: Ale, to je proto…

Kamila: V klidu, Jano, to není manželská poradna! (smích)

Moje dítě není hetero! Jak reagovat na coming out svého potomka a čemu se vyvarovat?20. 12. 2021

A jak to máte s udržitelností v módě? Je pro vás důležitá?

Jana: Mně vadí, že máme věcí moc. Takže už nechci nakupovat další a další oblečení. A když už, tak chci nadčasové a kvalitní kousky. Dávám přednost kvalitní a udržitelné módě.

Kamila: A taky máme rády místní výrobu, třeba teď mám na sobě boty a džíny od menších českých výrobců.

Náš rozhovor skončil ve chvíli, kdy chtěla stylistka ukázat Kamile a Janě, co pro ně vybrala. Z výsledných fotek je nejen vidět, že si focení užily, ale také je z nich dobře patrný Kamilin a Janin rozdílný přístup k oblečení, který naznačily i v samotném rozhovoru.

Foto: Ivan Kašša

Make-up: Karla Skalová

Styling: Magda Žůrková

Produkce: Friendly Friends

Zdroj: LUI X ZALANDO/Spolupráce