
Zpěváci, rappeři i sportovci se oblékají do „dámského“. Čelí nenávisti a šíleným obviněním. Je překročení „hranic“ v módě tabu?
Člověk ani nemusí být žádný extra módní fanda, aby zaregistroval, že mnohá pravidla, která v módě „platila“, jsou dnes dávno překonána. Ačkoliv tedy klasické ponožky v sandálech příliš parády nenadělají, nosit krajkové ponožky do lodiček se v jednu dobu stalo běžnou praxí. Rozličné zákonitosti padly i vzhledem ke kombinacím barev a materiálů a móda se tak de facto plně otevřela ryzí kreativitě. Přesto ale poměrně donedávna existovala nepřekročitelná „tenká červená linie“, která značila, kde dámská móda začíná a pánská končí a naopak. Ani to ale dnes již není pravda. I když těmi nejviditelnějšími průkopníky v oblasti bourání tabu v pánské módě (potažmo v osvojování si prvků z módy dámské) se nepochybně stali Billy Porter a také Harry Styles, i řada dalších mužů se již vydala jejich cestou. A vlastně proč ne? Vždyť i kalhoty až do počátku 20. století byly vyhrazeny jen pro muže a dnes jsou univerzálním kouskem, který má v šatníku každý. Přesto se ale i dnes mnozí snaží hledat důvody, proč by muži nemohli nosit sukně, šaty a perlové náhrdelníky.
Rovnost platí obousměrně!
Měnit zažité pořádky není samozřejmě nijak snadné – a ženy by mohly vyprávět. Po dlouhá staletí byly nuceny fungovat výhradně v sukních a šatech, což se změnilo až ve druhé polovině 19. století, kdy první dámské kalhoty byly určeny pro sportovní aktivity, jako je jízda na kole či turistika (do té doby, mimochodem, ženy v dlouhých šatech dokonce i lyžovaly…). Určitý posun pak přineslo také divadlo, kde se právě na počátku století dvacátého dámské kalhotové kostýmy objevovaly nejčastěji – a posloužily jako inspirace pro dámy v publiku. I přesto, že právě toto období je spojováno s ženskou emancipací, ženy v kalhotách velmi často čelily posměchu i opovržení. Ostatně, po ikonické Marlene Dietrich dokonce starosta Paříže požadoval, aby kvůli tomu, že se v ulicích prochází v pánském kalhotovém kostýmu, město opustila.
Dnes samozřejmě nehrozí, že by např. Harryho Stylese odněkud vykázali, protože se dostavil v sukni a s perlami v uších, na druhou stranu to ale neznamená, že by část společnosti jeho vzhled (a módní volby) nechával chladnou. I když Harryho asi nikdo odnikud nevyhodí, minimálně si svými módními kreacemi vysloužil „podezření“, že je gay. Protože správný chlap by přeci nevyrazil ven v oděvu, který vypadá jako vytažený ze skříně partnerky. Jenže tento nonkonformní zpěvák rozhodně není jediný, který se rozhodl, že se v módě nenechá omezovat. Již jej totiž následují doslova „prototypy maskulinity“, vrcholoví sportovci, jako třeba basketbalová hvězda LA Lakers, Russell Westbrook, rappeři a řada dalších. A na vlastním příkladu ostatním ukazují, že prioritou každého má být vlastní sebevědomí a umění být sám sebou.
Dámské šaty jako iluminátské spiknutí…
Objevovat se na společenských událostech v outfitech co nejvíce nápadných, to je snad již univerzálním pravidlem. O MET Gala to pak platí dvojnásob, přesto když komik Pete Davidson dorazil v sukni, stejně způsobil módní poprask. Mnohem větší módní odvahu ale prokázal jeden z amerických vrcholových sportovců. Hvězda NBA Russell Westbrook (mimochodem, Russell je ženatý a má tři děti) se totiž newyorského týdne módy zúčastnil v modelu, jehož dominantou byla bílá plisovaná (pánská!) sukně z dílny návrháře Thoma Browneho. A Instagram málem explodoval.
„Nikdo nemůže čekat, že bude mít můj respekt a že mu budu věřit, že je heterosexuál, když se bude procházet po ulici v šatech a pos*… dámských botách,“ reagoval tak ve videu plném peprných nadávek někdejší člen NBA Kwame Brown. Kromě vulgarit ale došlo i na konspirační teorie. „Mezi sportovní elitou NBA a NFL je prosazována zženštilá agenda, kterou protlačují vysoce postavení manipulátoři, aby indoktrinovali heterosexuální sportovní svět, a to pro kupní sílu LGBT komunity,“ objasnil tak další sportovec Larry Johnson. Přitom přesvědčení o jakémsi „imaginárním šatovém spiknutí“ se objevilo již v souvislosti s vystoupením afroamerického rappera Kida Cudiho v Saturday Night Live, do studia totiž dorazil v květinových šatech z dílny Louis Vuitton. Jednalo se přitom i vyjádření pocty Kurtu Cobainovi, který květinové šaty na pódiu nosil na počátku 90. let. Reakce? Cudiho vystoupení prý bylo „součástí spiknutí nového řádu a iluminátského ponižování šatů“…Proti tomu je pak nějaké to nařčení z homosexuality vlastně docela slabý odvar.
V každém případě je zřejmé, že před muži, kteří touží po „módní emancipaci“, je ještě hodně dlouhá cesta. Ačkoliv vůdčí osobnosti, které se rozhodly prosadit změnu, se již hlásí o slovo a pozornost, muži toužící po dámské módě to tak snadné mít nebudou. Zatímco v případě žen totiž emancipace vedla k posílení (vždyť si osvojily prvek ze šatníku mužů!), v případě mužů je to tak trošku naopak. A to navzdory faktu, že vynesení modelu tradičně považovaného za „dámský“ po mužích vyžaduje zatracenou odvahu.
A je to vlastně úsměvné, jak my lidé rychle zapomínáme. Až do 14. století totiž muži v Evropě nosili oděvy, které nohavice neměly. V řadě dalších kultur pak různé formy sukní nosí dodnes. Vzhledem k tomu, jak moc se dnešní společnost proměňuje s ohledem na variabilitu sexuality a identity, je tedy otázkou, zda není na čase konečně odhodit škatulky i v módě…