Jan a Patrik: "Máme rádi, když nám to sluší, a je skvělé, že si můžeme vzájemně půjčovat oblečení!"
Patriku a Jane, jako pár jste byli vybráni pro focení ve spolupráci magazínu LUI a společnosti Zalando. Jak jste se ale seznámili?
Patrik: Naše seznamování bylo takové dlouholeté. Narazili jsme na sebe na Instagramu. Honza mi lajkoval nějaké příspěvky…
Jan: Já si to teda nepamatuju! Ale prý to tak bylo (smích).
Patrik: Já to teda taky nevnímal nějak závažně. Pak jsme na sebe naráželi na seznamovacích aplikacích, kde jsme si občas psali, ale nikam to nevedlo. Pak se u mě Honza objevil v práci, to už jsme o sobě tak nějak věděli.
Jan: Já ho ale nepoznal!
Patrik: Já teda věděl, kdo to je. Asi po roce jsme si zase psali, ale pak Honza zmizel, protože se zadal. No a po dalším roce jsme si zase začali psát a domluvili si konečně schůzku.
Jan: A hlavně ta ledvinka!
Pardon, jaká ledvinka?
Patrik: U nás v obchodě jsme měli takovou ledvinku s kachničkami a nějakým nápisem. A Honza mi právě psal, že by ji taky chtěl. Tak jsem mu řekl, ať si pro ni přijede, ale Černý Most byl pro něj daleko (smích)!
Jan: Patrik trval na tom, že si pro ni mám přijet a já si řekl: „Tak to ne, s Tebou jsem skončil!“ (smích)
A skončil!
Jan: A tu ledvinku mi přinesl na to rande.
Patrik: Předbíháš! Měli jsme jít na procházku Prahou, ale pršelo, takže jsme nakonec šli do kina. Na horor. A na rozloučenou jsem mu jako takové gesto dal tu ledvinku.
Jan: Ale chtěl jsi ji zaplatit!
Patrik: Myslíš?
Jan: Jo, ale bylo to hezký! A to už jsou tři roky.
Patrik: A pak jsme se scházeli a jednou jsem vylezl ze sprchy a koukám, že jsem na facebooku označen ve vztahu!
A nerozporoval jsi to?
Patrik: Ne! Označení jsem potvrdil a šel kamarádce dělat vlasy (smích).
A teď k té módě. Předpokládám, že ty máš, Patriku, k módě velký vztah, když se v tom pohybuješ i profesně. Nebo to máš naopak tak, že vyjdeš ven a vezmeš si na sebe vytahané triko a tepláky, abys měl od módy pokoj?
Patrik: Dokážu se obléct samozřejmě i nevkusně, ale zároveň i hodně se stylem. Nepodléhám vyloženě světovým módním trendům, ale určitě se umím obléct hodně dobře. Mám rád ten pocit, když se na sebe podívám do zrcadla a řeknu si: „Jo, tak to se ti povedlo!“
Jan: Já jsem teda o hodně skromnější! Takhle bych to o sobě neřekl (smích). Ale mám rád, když mi to sluší. Dříve jsem pracoval v hotelu, kde jsem pořád měl kravatu, košili, vestičku… Když jsem změnil práci, změnil jsem i šatník. Záleží mi na tom, aby mi to slušelo. Když zkombinuji věci, které se k sobě nehodí, mám zkažený celý den. Ale víc mi záleží na tom, jak se v daných věcech cítím já, než na tom, co by řekli ostatní. U mě zaleží na tom, jak se ráno probudím. V pondělí chci být hezky oblečený, v úterý třeba chci jít do práce v pohodlných džínách a vytahané mikině. Tak prostě jdu ve vytahané mikině a cítím se skvěle.
Zmínil jsi to formální oblečení, které jsi musel nosit denně. Jak ho vnímáš teď, když už ho nosit nemusíš?
Jan: Mám k němu vyloženě odpor! Když si mám vzít sako, mám z toho kopřivku.
Jak se změnil váš styl poté, co jste se seznámili?
Jan: Naprosto se změnil. Vlastně jsme si to prohodili. Tak jak jsem se já oblékal dřív, se dnes obléká Patrik.
Patrik: Na první rande jsi přišel oblečený jako bezdomovec!
Jan: Ten kabát se tak už prodával, vypadal obnošeně záměrně! Většinou jsem tedy nosil černou, šedou… Barvy jsem nenosil vůbec. Co jsme spolu, tak je to obráceně. Patrik teď chodí elegantně a já jako cirkusák!
Kradete si někdy vzájemně oblečení?
Jan: Jenom já jemu.
Patrik: Já to pak zjistím ve stories na Instagramu. Honza totiž odchází do práce dřív, než já.
Jan: Já jsem za to vděčný, že si to můžu půjčovat.
Patrik: A já si včera poprvé půjčil jednu tvou bundu.
Jan: Kterou?
Patrik: Tu kostkatou.
Jan: Tu, co mám dneska? Tak tu mi dal, to mi nevadí.
A jinak by to vadilo?
Jan: Mám asi pár věcí, které kdyby si vzal, tak bych asi byl nervózní.
Existují věci, které jeden z vás rád nosí a ten druhý je vyloženě nenávidí?
Jan: Když jsme spolu začali chodit, tak jsem Patrikovi řekl, které tři věci na něm nechci vidět, jinak bude konec. Co to bylo? Bílý pásek…
Patrik: Teď nevím. Bílý pásek, špinavé triko…
Jan: Já nemám rád dírky, fleky a tak. A co bylo to třetí? Asi bílé boty? Bílé kožené boty? Teď nevím. Ale že bych z některých jeho věcí byl vyloženě nešťastný? To asi ne.
Patrik: Dříve to možná bylo módní peklo, ale teď už ne.
Jan: Chvíli asi trvalo, než jsme si zvykli. Patrik je totiž mistr kombinování. Někdy ho vidím a říkám si: „Wow! Ale když mu v tom je dobře, tak proč ne! Ať si to nosí!“ Já to obdivuji, že nosí víc barvy, než já. Já mám rád hlavně tu černou.
Ladíte někdy outfity, když vyrážíte společně na nějaké večírky, svatby a tak?
Patrik: Záleží na akci, ale někdy ano. Když jsme nedávno byli na svatební hostině, měli jsme stejné džíny, stejný vršek.
Jan: Ladíme určitě, ale ne na sto procent. Já mám třeba bomber a bílé triko, on koženou bundu a bílé triko. To jo, to mám rád.
Patrik: Takže v něčem stejně, ale v něčem odlišně. Příští rok máme jít na čtyři svatby, tak si to užijeme.
Jan: To už si budu muset koupit to sako…
Patrik: A já celý oblek.
Jan: Ale sako jsi měl, ne?
Patrik: To jo, ale do něj se už nevejdu.
Jan: To jsi nosil na diskotéku, viď? To mi je jasný (smích).
Patrik: No jasně, to se nosilo. Kostkovaná košile a na vrch sako.
Ty jsi, Patriku, dřív hodně sledoval aktuální trendy?
Patrik: Jo, sledoval. Dřív to člověk musel okoukat na ostatních, ne na sociálních sítích, jako dneska.
Co byste si na sebe nikdy nevzali?
Jan: Bílý kožený pásek!
Patrik: Baloňák!
Jan: Ten já bych si klidně vzal.
A ten bílý pásek… Ty jsi ho, Patriku, nosil?
Patrik: Nosil! To byla éra Paula Franka přece. Všude musela být opice. Pak jsem nosil ještě jeden fake Armani, který mi přivezli rodiče. Ale to už je tabu. Teď radši nosím dobře padnoucí džíny, které mi nepadají.
A jak je to u vás s nakupováním? Nakupujete oba rádi, nebo ne?
Jan: On nakupuje pořád, protože se v tom pohybuje. Od některých džínsů mám všechny barvy.
Patrik: Teď už to je trochu jinak. Už proběhla čtyři kola vyřazování mého šatníku. Sejdeme se třeba v pěti. Přijdou kámošky a zvedají se kartičky „Ano“ a „Ne“ jako v Sexu ve městě. A teď je to teda tak, že když si koupíme něco nového, tak musíme něco vyhodit.
Jan: To platí u něj. U mě to není potřeba. Já toho moc nekupuji. Ale jsem rád, když třeba najdu na Instagramu někoho, kdo šije oblečení. Když vidím, nějakého kluka, že šije, hned mu píšu, co bych chtěl. To je taková má záliba a zároveň podpora českých malých umělců. Ale jinak toho nemám moc. Jednou za čas mě ale popadne třídící nálada a taky vyřazuji. A to vyřazené většinou dáváme někomu, kdo ho potřebuje.
Zajímáte se i o udržitelnost v módním průmyslu?
Patrik: Je to téma i u mě v práci. Vnímám, že různé značky s tou rychlou módou se snaží jít cestou ekologičtější výroby. Viděl jsem i nějaký dokument, kde někde v Bangladéši v otřesných podmínkách šijí za malé peníze oblečení pro většinu známých značek.
Využíváte módu i k sebevyjádření?
Jan: Já myslím, že každý Tvůj model je sebevyjádření!
Patrik: Každý Tvůj duhový model je také sebevyjádření!
Jan: To né! Je pravda, že mám třeba černé triko s duhou z flitrů. To miluju! Ale to je taková recese proti konzervativním kolegům v práci, kteří tam jsou 268 let a já jim chtěl ukázat: „Hele, jsme tady!“
Patrik: Já třeba často oblečením vyjadřuji svou náladu. Když jsem veselý, tak si beru barevné oblečení. To teda neznamená, že když jsem dnes celý v černým, tak že mám špatnou náladu (smích). Černou beru jako univerzální.
Jan: To já mám asi podobně.
Co nejšílenějšího jste kdy měli na sobě?
Patrik: Overal Scooby-Doo!
Doma, nebo na veřejnosti?
Patrik: Na veřejnosti!
Jan: Mě asi nic nenapadá. Buď to pro mě nebylo šílené, nebo jsem na sobě nic takového neměl.
Rozhovor s Janem a Patrikem musel skončit, protože už byl čas, aby se oblékli do outfitů, které pro ně stylistka vybrala Následně kluci vyrazili s fotografem do ulic a už podle výsledných fotek je jasné, že si focení užili.
Foto: Ivan Kašša
Make-up: Karla Skálová
Styling: Magda Žůrková
Produkce: Friendly Friends
