Whisky pro chlapáky a sladký koktejl s deštníčkem pro křehké dámy. Zbavíme se někdy sexistických předsudků o pití alkoholu?
Pití alkoholu máme obvykle spojené se zábavou, pohodou, dobrou náladou, fajn atmosférou a příjemnou společností. Ale zatímco na domácí oslavě máme všechno čistě ve vlastní režii, pokud budeme chtít vyrazit do baru, musíme se připravit na určitou zaujatost. Ačkoliv tam totiž mají zdánlivě širokou nabídku drinků, o našem ve skutečnosti dost omezeném výběru je bez našeho vědomí rozhodnuto už dlouho dopředu.
Sexismus se s alkoholem pojí takřka odedávna. Zatímco drsní chlapi jako odvážní, statní válečníci byli aktivními konzumenty, kteří se buď chtěli odreagovat, nebo si naopak dodat kuráž, ženy se příliš nezúčastňovaly – jejich hlavním úkolem spíš bylo dělat mužům obsluhu a společnost. Situace se zas tolik nelišila ani v relativně nedávné historii. Například v éře prohibice se ženy barům a hospodám raději vyhýbaly oklikou. Jinak by totiž ztratily dobrou pověst a v očích druhých se jevily jako opovrženíhodné osoby s „pochybnou morálkou“.
Jak se ale zdá, genderově zaujatá tradice s námi zůstává dodnes. Stačí se podívat třeba na průvodce nakupováním drobností pro naše drahé polovičky. Zatímco mužům by se měly kupovat whisky, popřípadě karafa s ladícími skleničkami, jako dárky vhodné pro ženy se obvykle podsouvají různé někdy až nuceně roztomilé předměty a sladké nápoje. A podobně tomu bývá jak v některých reklamách, tak i přímo na místě činu – v barech.
Nápojové lístky někdy mluví za vše. Takovou růžovou jahodovou margaritu nebo díky seriálu Sex ve městě dnes už legendární Cosmopolitan si s klidným svědomím a všem na očích žádný muž nejspíš vychutnávat nebude. A jaké by asi také bylo pozdvižení, kdyby si na pohled křehká žena objednala třeba whisky s rašelinovou a kouřovou chutí?
Americké spisovatelce Mallory O'Meara ale s předsudky tohoto typu už trpělivost došla. Proto se rozhodla napsat knížku, která upjatý pohled na pití alkoholu vyzývá na nemilosrdný souboj. Jejím cílem je totiž mapovat historii oblíbených drinků ženskýma očima. Právě ženy totiž podle autorky v dějinách alkoholu sehrály mnohem důležitější roli, než jaká se jim běžně připisuje. „Mám moc ráda skutečné lidské příběhy. Když jsem ale pro psaní knihy shromažďovala potřebné informace, začalo mi docházet, že se v historii alkoholu pořád dokola opakoval jeden a ten samý vzorec. Jakmile něco začalo být výnosné a úspěšné, ženy šly okamžitě z kola ven. Přitom právě ony ve skutečnosti většinou přímo stály za výrobou nějakého nápoje,“ popisuje O'Meara.
Na první pohled se může zdát, jako by spisovatelka byla zase až přílišnou feministkou. O to v knize údajně ale vůbec nešlo. O'Meara prý jen chtěla dějiny alkoholických nápojů vystihnout pravdivě a učinit zadost významným historickým osobnostem, o kterých se šířily mylné fámy – mezi ně patřily třeba Kleopatra, Kateřina Veliká nebo mexická zpěvačka Lucha Reyes. Připomenout chtěla také ženy, co upadly v zapomnění. Mezi nimi skončila například Skotka Bessie Williamson, která single malt whisky proslavila v Americe. Spisovatelka ale zmínila také Japonku Tatsuumu Kiyo, která v 19. století vybudovala úspěšné impérium vína saké, nebo barmanku Adu Coleman – ta zase zpopularizovala umění koktejlů. „Měla jsem tušení, že ženy v dějinách alkoholu svoje místo měly. Nikdo se jím ale nezabýval,“ dodala autorka.
Mnohdy se nám může stát, že o tom, co pijeme, až tolik nepřemýšlíme. Byla by ale škoda pořádně si každý doušek nevychutnat – je vidět, že mnohé nápoje v sobě skrývají i zajímavé lidské osudy. A tak příště, až půjdete do baru, se nenechte strhnout tím, co by se „mělo pít“, ale vyberte si to, na co máte opravdu chuť a k čemu máte blízko. I když se to vymyká klasické škatulce.
