Navštívili jsme útočiště DJe Roxtara a Adolfeena. Masky, plyšáci a maňásci jsou úplně všude
Nacházíme se v pražské Hostivaři. Jak dlouho bydlíš v tomto bytě?
Od května 2020. Jakmile jsem se vrátil z léčebny, kde jsem léčil svou závislost na drogách a alkoholu, chvíli jsem žil se svou bývalou ženou, ale zjistili jsme, že se naše cesty rozchází, a Iva Frühlingová, kterou jsem shodou okolností také potkal v léčebně, mi nabídla byt k pronájmu, takže jsem se sem nastěhoval a dnes tu bydlím se svou novou přítelkyní. Pokud se dostane na univerzitu do Prahy, budeme pravděpodobně od září hledat něco většího.
Vidím tady spoustu věcí... Co nesmí doma u DJe Roxtara chybět?
Rozhodně nesmí chybět hudební studio, ložnice a samostatný záchod. Já prostě nemůžu chodit vyměšovat na místo, kde se zároveň očišťuju. (smích) Nesmí chybět ani obrazy a mé milované artefakty z filmů, především filmové zbraně. Musím zmínit také balkon, protože miluju grilování a sezona právě začíná. Zhruba od května vždy absolutně přestávám používat sporák a někdy do října dělám jídlo pouze na grilu. Musím říct, že vaření mám opravdu rád, takže kromě grilu samozřejmě nesmí chybět ani dobře vybavená kuchyň.
Navážu na tvou sbírku filmových artefaktů. Kterého kousku si vážíš ze všeho nejvíc?
Jsem šílený fanda Hvězdných válek, takže vždycky musím mít vystavené masky Dartha Vadera a Luka Skywalkera. Zároveň jsem fanda Predátora, takže tady mám také predátoří masku, ale i zbraně z tohoto filmu. Mám tady dokonce i zbraň ze Smrtonosné pasti a k narozeninám jsem od své přítelkyně dostal miniaturní AK-47, která opravdu střílí.
Vidím tady i spoustu knih. Jsi vášnivý čtenář?
Některé knihy musím mít stále po ruce. Nechybí mezi nimi například „12 kroků anonymních alkoholiků“ a „Bible anonymních alkoholiků“, což jsou dvě knihy, které aktivně používám a čtu si v nich každý týden. I díky těmto knihám žiju po léčbě doslova nový život. Jsem čistý už déle než rok, což by bez léčebného programu nešlo, takže je musím mít neustále na očích, abych po nich mohl kdykoliv sáhnout.
Doma má slušnou zásobu maňásků a plyšákůFoto: se souhlasem Juana Calderóna
Odpusť mi to přirovnání, ale trochu mi to tady připomíná hračkářství. To kvůli té spoustě plyšáků a maňásků. Měl jsi doma něco takového i předtím, než jsi začal s Adolfeenem?
Musím říct, že ano. Jak už sis možná mohl všimnout, jsem opravdu úchylný na kostýmy. Dříve jsem měl dokonce své vlastní studio, kde jsem měl skříň plnou kostýmů, ale teď mám studio přímo v bytě, a tak jsou všude okolo masky, plyšáci a maňásci. Maňásci přibyli až nedávno, ale kostýmy a různé figurky mě provázejí už dlouho. Mám jich ještě daleko víc u bývalé manželky, protože by se mi do tohoto bytu vše nevešlo. Všechno je na očích, protože nemám rád, když jsou věci zavřené ve skříních. Kdykoliv se na ně kouknu, vždy mě něco nového napadne a můžu ihned začít tvořit.
Takže cílem je mít vše po ruce, aby tvá fantazie mohla neustále pracovat?
Přesně tak. S tím se také pojí fakt, že jsem obrovský bordelář. Jsem opravdu chaotický, a když pracuju, jednotlivé věci odkládám na různá místa, kde zůstanou ležet. Rád uklízím až v momentě, kdy jsem naštvaný a potřebuju se uklidnit, případně ráno. Většinou za celý den udělám obrovský nepořádek a ráno, když se vzbudím, začnu uklízet, abych se nastartoval, uklidnil a začal nový „čistý“ den. Je to takový můj osobní rituál.
Chápu, že tohle hostivařské útočiště je pouze přechodným bydlením, ale kdyby sis měl představit svůj opravdu vysněný domov, jak by vypadal?
Opravdu snové bydlení jsem viděl v Gold Coast v Austrálii, kde lidé bydlí v obrovských činžácích s velkými terasami a krásným výhledem, a to nemyslím jen výhled na moře. V těchto obytných budovách mají recepce, bazén, fitko a dvakrát do týdne úklid od profesionální uklízečky. Tohle je můj sen. Líbilo by se mi mít takový servis a zařízení. Zároveň bych rád bydlel v nejvyšších patrech, protože mám arachnofobii a nesnáším hmyz.
Určitě nemám potřebu vlastnit rodinný dům. Chtěl bych žít především někde, kde je výborná občanská dostupnost a kde budu mít vše, co bude potřeba. Představuju si, že půjdu na chodbu, přivolám si výtah a pojedu do patra, kde je bazén. Tam potkám Toma Cruise, pokecáme o delfínovi, zaplavu si a půjdu zase domů. Chápeš, ne? (smích)
Přemýšlíš takhle do detailu, i co se vybavení bytu týče? Jsi typ člověka, který hledá unikátní designové kousky, nebo prostě vkročíš do obchodu a vezmeš to první, co je po ruce?
Mám rád hlavně funkční věci a jsem docela fanda Ikey, už jenom kvůli Adolfeenovi to musím říct, ale mám jednu vtipnou historku, když jsem kupoval šílenou zebří sedačku do svého předchozího bytu. S bývalou ženou jsme za ni utratili nehorázné peníze, a když nám ji dovezli, řekli, že jsou pouze tři lidi v Praze, kteří tu sedačku mají. My a ještě dva nevěstince.
Nicméně mám rád design a baví mě i různé výstřední kousky, ale vzhledem k tomu, že se teď nacházíme v přechodném bytě, zatím to moc neřeším. Až si budu zařizovat něco svého, budu se v tom vyžívat. Obecně jsem sice velký fanda minimalismu, ale na druhou stranu chci mít všude poličky a na nich vystavené své oblíbené věci.
Roxtar je milovníkem nejrůznějších převleků a kostýmůFoto: se souhlasem Juana Calderóna
A zvířata? Spousta tvých maňásků je zvířecích a mimo to máš tady i živou kočku...
To je prosím Milka! Adoptoval jsem ji minulý rok, když jsem natáčel pro jeden útulek. Byla tam kočka, která neměla chlupy a byla celá zdevastovaná. Dal jsem ji jméno Milka, protože ji našli na hnoji v bývalém kravíně. Dnes jsme nerozlučná dvojka, ona miluje mě a já zase ji. Miluju kočky!
Takže zvířata k tobě neodmyslitelně patří?
Kočky určitě, proto rád pomáhám organizacím se zvířaty. Nějakým bizarním způsobem vlastně raději pomáhám útulkům se zvířaty než jiným zařízením, která jsou spojená s lidmi, i když jsem teď začal pomáhat také dětským domovům. Nicméně zvířata jsou už z principu neuvěřitelně čistá, nezkažená, neberou drogy a nechodí do léčeben. Mají v sobě zkrátka něco, co jim fakt dost závidím a co bych chtěl mít taky. Já jsem si Milku dokonce nechal vytetovat na rameno, a mám na sobě i tetování hluché kočky, kterou jsme s mou bývalou ženou zachránili na Azorských ostrovech. Takže kočky ke mně jednoznačně patří.
Máš ve stejné oblibě i město Prahu?
Narodil jsem se v Podolí, takže jsem odjakživa vlastně nežil nikde jinde než v Praze. Prahu mám rád, ale rozhodně bych nechtěl bydlet v centru. Například Hostivař mě velmi mile překvapila, stejně jako Michle. Důležité je, aby poblíž bylo nějaké obchodní centrum, a ideální je byt s výhledem do přírody, kdybych si měl tedy opravdu vybrat.
