Moderátorka a influencerka Nikol Trojanová představuje svůj útulný byt v nově vznikající pražské čtvrti
Nacházíme se nedaleko stanice metra Kolbenova, kde vzniká úplně nová čtvrť. Jak se vám tady zatím líbí?
Zatím je to moc super. Jediné, co nám tady teď chybí, je nějaký obchůdek. Nicméně jakmile se dostaví další domy, což by mělo být co nevidět, měly by zde vzniknout i nějaké komerční prostory. Přímo v bytě nám pak chybí jeden pokoj, kdyby se rodina případně rozrostla. Proto to zatím nebereme úplně jako finální bydlení, ačkoliv to tady milujeme. Zatím bych to nazvala jako takové mladistvé bydlení, které je pro nás dva plně dostačující.
Jak vznikl koncept tohoto bytu? Musím říct, že tady do sebe vše hezky zapadá a ladí…
Myslím si, že každý z nás si představu o bydlení tak nějak dlouhodobě formuje. Celý život vidíme obrázky v časopisech a vnímáme, jak bydlí ostatní lidé. S Lukym jsme proto už měli docela jasnou představu a docela jsme se sešli, pokud jde o styl. Shodli jsme se na tom, že by tady měly být přírodní tóny, přírodní materiály a hodně dřeva. Lukymu se zároveň hodně líbí industriální styl, který já zase tolik nemusím, ale shodli jsme se na kompromisu, že přidáme i pár kovových prvků, a musím říct, že to v kombinaci s tmavým dřevem funguje a líbí se mi to. Všechno to doplnila zelená v podobě kytek a nejrůznějších dekorací.
Dá se říct, že jsme se odpíchli od naší kuchyně. S jejím návrhem přišel přítel, protože ten v naší domácnosti vaří víc. Luky se vařením dokonce živil, takže to umí opravdu dobře. Proto si celou kuchyň navrhl tak, jak potřebuje a jak mu to v každodenním používání vyhovuje. Vím, že si tenkrát našel nějaký podobný obrázek kuchyně a podle něj jsme si nechali sestavit tu naši.
Musím říct, že ačkoliv je kuchyň hlavní dominantou, vůbec nepůsobí nijak rušivě, protože je designově čistá a jakoby schovaná…
To pro nás bylo důležité. Tím, že je kuchyň spojena s obývákem a jídelnou, je skvělé, že nepůsobí jako pěst na oko, ale vypadá spíše jako nějaká skříň. Jak už jsem říkala, od kuchyně jsme se odpíchli a ze stejného materiálu a odstínu jsme si od truhláře nechali vyrobit i veškerý další nábytek. Všechno tudíž máme na míru. Jsem ráda, že jsme našli tak šikovného truhláře, protože když vezmu v potaz poměr ceny a kvality, vyšlo to nádherně. Navíc jsme si s tím truhlářem strašně rozuměli, takže i on se do našeho bytu trochu promítl, protože přišel s nějakými užitečnými nápady a radami.
Útulný obývací pokoj, který zdobí vkusné dekoraceFoto: se souhlasem Juana Calderóna
A jak říkáte, inspirace ve vybavení byla tak nějak dlouhodobá a už předem jste měli představu, jak to u vás doma bude vypadat?
Přesně jak říkáte. Za ty roky jsme si už vybudovali určitou představu, ale samozřejmě jsme se inspirovali nějakými obrázky a řešili jsme, jak by se nám to zhruba líbilo a do jakého stylu přesně půjdeme. Co se týče nějakých doplňků, který náš byt rozjasnily ze všeho nejvíc, na ty jsem se teda Lukyho neptala. (smích) Byla jsem v práci a dostala jsem takovou tu nákupní horečku, kdy už jsem chtěla mít celý byt hotový, takže jsem šla na webové stránky obchodů typu Bonami, Westwing a Butlers, a cokoliv se mi líbilo, ani jsem to Lukymu neposílala a prostě jsem to koupila. Kdybych měla něco vypíchnout, líbí se mi věci značky Bloomingville, které lze najít v několika designových obchodech. Ale většinu věcí jsem kupovala podle typu, to znamená, že když jsem například chtěla kovovou mísu, dala jsem si do vyhledávače kovovou mísu. Nekupovala jsem tedy věci hromadně v jednom obchodě, ale podle designu, který se mi nejvíc líbil.
Luky měl představu o nábytku, ten jsme vybírali spolu, ale zbytek jsem vymyslela já. Šli jsme se podívat do různých obchodů a každý z nich jsme prošli několikrát. Věci, které se nám líbily, nám zůstaly v paměti, postupně jsme se pro ně vraceli a takhle jsme časem vybavili celý byt. Ale nebylo to jednoduché. Byt jsme dostali loni v dubnu, takže je to přesně rok, ale v té době byl zrovna lockdown, takže to s nákupem bylo trochu složitější a dva až tři měsíce jsme měli byt nezařízený. Neměli jsme ani postel, na kterou jsme čekali dva nebo tři měsíce, spali jsme na nafukovací matraci. Ale možná i díky tomu jsme měli čas zformovat si představu, jak bude náš byt vypadat.
Vidím tady knihovnu, která je plná cestovních knížek. I z vašich sociálních sítí lze vyčíst, že hodně a rádi cestujete, je to tak?
Cestování je naše vášeň a největší koníček. Pro mě asi není nic lepšího než objevování nových míst. Od té doby, co jsme s Lukym spolu, jsme byli na Kubě, v Brazílii, ve Vietnamu, v Keni, Irsku, Švédsku, Norsku i jinde. Snažíme se cestovat opravdu hodně. Loňský rok byl sice trochu slabší a museli jsme některé cesty zrušit, ale i tak se nám podařilo vycestovat obytňákem do Švédska a byli jsme i v Itálii. Není to vyloženě o tom, že bychom letěli s kufrem do hotelu, takhle moc necestujeme, protože máme raději zážitky, chceme vždy co nejvíc objevit a poznat každou destinaci do hloubky. Často míváme každý den ubytování na jiném místě a rádi cestujeme obytným vozem.
Kromě cestovatelských knížek tak doma máme i spoustu suvenýrů z cest. Například Krista z Rio de Janeira, klobouky z Vietnamu a v únoru jsme byli v Keni, kde pán na pláži prodával hezké předměty z ebenového dřeva, které tady taktéž můžete vidět.
Která část bytu je pro vás nejhlavnější a nejvíce využívaná?
Je to asi obývací prostor spojený s kuchyní. Tím, že je to takhle spojeno a že Luky rád vaří, jsme nejčastěji tady. Občas trávíme čas také na balkoně, který byl z celého bytu hotový jako první. Ale i když se vždy hrozně těším na horké počasí, abych mohla na balkon, pak tam v tom horku nedokážu být, takže tam vylezu až v šest nebo v sedm večer. (smích) No a v lockdownu bylo asi nejoblíbenější místo gauč u televize, kdy člověk může cestovat a poznávat jiné lidi alespoň v rámci nějakého seriálu. (smích)
Díky citlivému designu je byt velmi útulnýFoto: se souhlasem Juana Calderóna
Co považujete za největší srdcovku a věc, která váš byt dělá opravdu domovem?
Je to určitě polička se suvenýry z cest. Ale nechtěla bych opomenout také naši ložnici, kterou miluju. Díky tomu, že je v ní použito světlejší dřevo, je taková vzdušnější a působí velmi čistým dojmem. Když k tomu přidám tapetu lesa, která je na zdi za postelí, je to pro mě ideální relaxační místo, kde můžu rozjímat.
Říkala jste, že tento byt není vzhledem k dispozici finální. Jaký máte sen a co byste si chtěli pořídit do budoucna?
Je pravda, že priority se během života mění. Tohle je s přítelem naše první společná domácnost, ve které jsme zařizovali všechno spolu. Předtím jsme spolu dva roky žili v bytě mojí mámy. Celou dobu jsme mysleli, že budeme stavět dům, ale já jsem na podzim minulého roku koupila chatičku, která je kousek od Ústí nad Labem, a když vyjedeme na dálnici, jsme tam za 45 minut. Máme představu, že ji trochu zvětšíme a uděláme přístavbu v takovém tom kontejnerovém stylu v kombinaci se sklem a dřevem. Proto už nemáme tendenci koukat po baráčku a do budoucna bychom si sehnali nějaký větší byt s teráskou.
Chatičku jsme zatím stihli pouze vyklidit a vybílit, protože tam bylo spousta harampádí po starých lidech, od kterých jsme ji kupovali. Je tam sice voda, ale bohužel suchý záchod, takže tohle všechno chceme zprovoznit a opravit, abychom na chatě měli veškeré zázemí. Později bychom chtěli fungovat napůl v Praze a napůl na chatě.
