Známý cukrář Josef Maršálek bydlí s partnerem Petrem v jižních Čechách. Jejich kouzelný dům vás nenechá chladnými

Cukrář, životní filozof a také trochu bohém. Josefa Maršálka zná mnoho lidí z televizních obrazovek díky pořadu Peče celá země, ale málokdo možná ví, že jako šéfcukrář londýnského obchodního domu Harrods pekl třeba pro královnu Alžbětu, Lady Gaga, Karla Lagerfelda, Eltona Johna nebo Baracka Obamu. V Indii pak pro mahárádže nebo filmové hvězdy „Bollywoodu“. Kromě toho pravidelně přispívá do médií, tvoří recepty, píše knihy a vede specializované cukrářské kurzy. My jsme Josefa a jeho muže Petra navštívili v krásné jihočeské vesničce, kde bydlí v útulné novostavbě spolu s velmi početným zvířectvem.

Nacházíme se v malebné vesničce Dubné. Jak jste se dostal zrovna na tohle místo?

Můj manžel Petr se narodil kousek odsud a já jsem se sem přiženil. Nejdříve jsem utekl z Moravy do Prahy, z Prahy do Anglie, z Anglie do Indie a pak zase zpátky do Prahy, a pak mě můj muž viděl v nějaké reportáži na televizi Nova a začal „otravovat“ všechny své kamarády, kteří mu po nějaké době řekli, ať mi napíše, nebo mi napíšou oni. Do té doby jsem byl v jižních Čechách maximálně na dvoudenním výletě v Českém Krumlově.

Nevadilo vám přestěhovat se na tohle odlehlejší místo?

Pocházím z malé vesnice, kde bydlí asi 150 lidí, takže jsem zvyklý, ale dříve mi naše vesnice byla opravdu malá, a proto jsem vyrazil do velkoměsta. Tohle putování trvalo 16 let, a když už jsem toho měl dost, bylo potřeba si odpočinout. V době, kdy jsem se stěhoval, Česká televize navíc začala vysílat pořad Peče celá země. Od té doby jsem samozřejmě ztratil velkou část soukromí, a když mi Péťa říkal, jestli se nechci přestěhovat, neváhal jsem. Nadměrná pozornost mi do jisté míry krade osobní život a nemůžu dělat věci, které bych normálně dělal. Kdyby to bylo jenom o mně, je mi to šumafuk, ale často se to týká i lidí, kteří jsou okolo mě. Z toho důvodu je opravdu dobré být mimo, a tady v jižních Čechách je to fakt nádherné.

Takže takový menší „úklid“ do klidu?

Určitě ano. Co se týče zážitků, mám toho za sebou už opravdu hodně, i díky tomu, že jsem žil spoustu let v zahraničí, a nejen v takovém tom konvenčním, ale například v Indii, kam se strašně rád vracím, protože jsem tam za ty roky našel spoustu přátel.

Jak dlouho už v Dubném žijete?

Bude to už dva roky, co jsem se sem nastěhoval. Stěhování bylo docela příšerné. Přivezl jsem si hromadu krámů, ale pak jsem ještě pět dní musel být v Praze. Péťa to s přáteli všechno odnosil a propadl totálnímu zoufalství, když tu hromadu viděl, protože je typ člověka, který potřebuje mít všechno přesně srovnané a roztříděné. Na to, že tady byla pouze malá cestička, po níž se dalo projít, to však zvládl dobře. (smích) Když jsem přijel, říkal jsem si, že to dám dohromady, ale asi po hodině jsem to totálně vzdal a taktéž jsem propadl zoufalství. Den nato jsme letěli na téměř měsíční cestu do Indie a tu hromadu jsme tady prostě nechali, protože věci nebylo kam uklidit. Bylo to způsobeno i tím, že nám nestihli dodělat skříně.

Dům je laděn do šedých a bílých barev a celý prostor oživují všudypřítomné květiny
Foto: se souhlasem Juana Calderóna

To máte opravdu tolik věcí?

Abych byl přesný, nemám moc věcí, ale těch krámů, které potřebuji k vaření, je spousta. Bez toho se má práce prostě dělat nedá. Takže mám věci schované v kuchyni, zastavěnou půlku garáže, šatnu a další místa. Mám spoustu byznys partnerů, pro které tvořím obsah, a když jim mám dodat 50 fotek za rok, nemůžu jim posílat stejné fotky. Říkám si za to jistou cenu a to s tím samozřejmě souvisí. Když jsme byli například v Indii, Péťa si tam nakoupil plnou tašku oblečení, ale já jsem si dotáhl kufr koření a věci na vaření. Většinou jsem cestoval pouze s jednou taškou, ve které jsem měl veškerý majetek, abych mohl být flexibilní a vždy si něco hezkého přivézt.

WARRIOR1. 10. 2021

Jste i doma pánem kuchyně?

Ano, ale musím říct, že i Péťa umí dobře vařit. Nepředstavujte si však pod tím žádné hogo fogo. S přítelem máme nejraději obyčejná základní jídla.

Kde kromě kuchyně trávíte nejvíc času a který prostor doma nesmí chybět?

Je to určitě zahrada. Máme rádi jak relax, tak pěstování surovin. Petr chtěl zahradu původně jen zatravnit a nechat být, ale mně ihned začalo vrtat hlavou, jak je možné, že je tady tak velká plocha, která není využitá. Vyrůstal jsem na vesnici, kde jsme měli ovocné stromy a od jara až do podzimu jsme pěstovali úplně všechno. Vesměs se u nás vůbec nic nekupovalo, pouze mouka, cukr a máslo. Vše ostatní bylo domácí a mně to takhle vyhovuje. Myslím si, že lidstvo k tomu opět hodně směřuje a můžeme pozorovat jasný trend toho, že se k malým zemědělcům chodí s bedýnkami pro všechny možné suroviny.

Zahradu máte nádhernou, ale i uvnitř máte spoustu rostlin a se všemi těmi zvířaty to na mě dýchá jakousi exotikou. Odvíjí se tento „styl“ od vaší lásky k cestování?

Musím říct, že tohle se mnou nemá nic společného. Mně dokonce ani Péťa neřekl, co přesně mě tady čeká. Já jsem ani nevěděl, že má rodinný domek, obrovskou zahradu a bazén. Věděl jsem, že má morčata, ale nevěděl jsem, kolik přesně a že mají svou speciální místnost, že jsou tady čtyři africké želvy a že se plánuje obrovské akvárium. (smích) Když jsem sem přijel, otevřel jsem pusu a zíral.

Nejvíc času Josef tráví u stolu v kuchyni
Foto: se souhlasem Juana Calderóna

Plánujete další zvířata?

Přítel chce psa, ale to už je trošku náročnější, protože psa jen tak nezavřete. Už tak vždy musíme někoho prosit, aby se o naše zvířata staral, když odjíždíme na delší dobu do zahraničí. Většinou to odnese Péťova máma a ještě jeden kamarád, ale není mi to moc příjemné, že je takto otravujeme. Nevím pak, jak se jim revanšovat.

Co třeba nějaký domácí večírek? Jak často něco podobného s přáteli provozujete?

Věci se mají tak, že Péťa pracuje v Českých Budějovicích, což je autem asi 10 minut. Já jsem si přestěhováním do Dubného moc nepomohl, protože práci zde fyzicky nemám a musím dojíždět do Prahy nebo do zahraničí, takže to mám tak, že když vyjedu, snažím se práci kondenzovat do nějakého časového úseku, abych vše udělal za dva až tři dny. Pak můžu mít týden klid, být doma a řešit vše pouze online. Když po třech dnech přijedu, to poslední, co opravdu chci, je vidět někoho jiného. Já si domů de facto přijedu odpočinout. Je však pravda, že třeba po dvou dnech už se to nedá vydržet a mám potřebu někoho vidět, takže občas někoho pozveme.

Josef Maršálek
Foto: se souhlasem Juana Calderóna

Na kontě máte několik velmi úspěšných knih. Vznikají také u vás doma?

Ano, a i když máme pracovnu, v životě jsem v ní nebyl. Nejvíce mi vyhovuje pracovat u stolu v kuchyni, protože tam máme vyšší stůl. Navíc jsou tam obrovská okna a spousta světla. Hodně věcí vzniká také v posteli. (smích) Mám tam totiž své pohodlí, taktéž obrovská okna a nádherné rostliny. Naštěstí zde máme dost prostoru, a když potřebujeme, můžeme si od sebe s Péťou odpočinout. Péťa se „uklidí“ ke zvířatům nebo nahoru do pracovny a já se „uklidím“ do kuchyně nebo do ložnice. (smích)

Celý prostor vypadá opravdu nádherně, prozraďte mi, kde sbíráte inspiraci?

Je pravda, že nemáme moc času projíždět sociální sítě a časopisy, ale spíš nás to prostě jen tak napadne a inspirujeme se z věcí, které vidíme kolem sebe. Máme doma například skleněný stůl, jenž má určitý design, který se nám líbí, a na základě toho jsme pak v podobném stylu nechali udělat i další věci. Rádi si takto hrajeme s předměty a s prostorem. Můj přítel měl však vlastně skoro všechno předem naplánované a některé věci se pak utváří až při zjišťování, zda jsou funkční. Petr má hodně rád minimalismus, takže drží vše na uzdě, abychom to tady neměli moc přeplácané. Z tohoto pohledu je to i praktické, co se údržby týče. Pustíme robotický mop a vysavač, který uklidí, a my tím nemusíme trávit příliš moc času.

Zdroj: Jan Witek, Juan Calderón