Fetišistická móda je na vzestupu, dokazují outfity řady celebrit. Vlnu "módního BDSM" dle odborníků způsobily vlády zemí z celého světa
Lady Gaga, Madonna, Cardi B, Britney Spears, Kim Kardashian – všechny tyto ženy již ukázaly, že estetika BDSM jim rozhodně není cizí. Konkrétně Kim Kardashian se v kontextu svého rozchodu s Kanye Westem (a vydáním jeho kontroverzního alba Donda) rozhodla významně změnit styl svých outfitů, ostatně, ještě před MET Gala vyrazila do ulic v obepnutém koženém oblečku s cvočky a obličejovou maskou, která měla v místě „průzorů“ na oči a ústa výrazné zipy. To Madonna při udílení cen Video Music Award vystoupila v oblečení tak přiléhavém, že dle některých komentátorů byl vlastně zázrak, že se vůbec dokázala nadechnout, natož zpívat.
Zatímco Madonna je ale podobnými provokacemi docela známá, prvky z kategorie fetiš nyní postupně pronikají i do šatníků celebrit módně umírněnějších. Přitom estetika odkazující k otroctví a podřízení, která stojí na zdůrazňování řady prvků (nejen) sexuální síly, byla ještě před nedávnem považována za vysoce provokativní. V sedmdesátých letech minulého století byla fetiš móda spojena především s řadou subkultur a např. punkeři si oblíbili latex, který se však v dnešní popkultuře objevuje častěji než kdy dříve. Fetiš móda tak jako by se stávala mainstreamem, ne-li přímo samozřejmostí. Může se týkat celých outfitů, ale třeba i jen doplňků, obuvi apod.
To mimochodem dokazuje, že řada věhlasných značek s prvky BDSM již pracuje. A to od módního domu Balenciaga (právě Balenciaga stojí za modelem Kim Kardashian) až po značku Gucci, která aktuálně nabízí prakticky „nahý model“, který stojí a padá jen na botách a koženém biči. A ani další konkurence se nedrží zpátky. Různé typy postrojů, řetězů, ale také obojky, kožené řemínky, nýty apod. se tak objevují na množství modelů, pro něž se tyto vizuální prvky staly charakteristickými.
Od nepřípustné provokace až k mainstreamu
Označení „fetiš“ poprvé – již v 18. století – definoval francouzský autor Nicolas Edme Restif de la Bretonne, z hlediska základní definice se jedná o objekt, který je předmětem iracionální touhy nebo přímo obsedantní oddanosti. V módním světě je pak podle odborníků na módní historii prvním zástupcem této kategorie pevně stažený korzet. Masovou pozornost si ale fetiš móda získala až ve 20. letech století dvacátého, tehdy se ji do praxe rozhodla uvést francouzská společnost Yva Richard, která se specializovala na výrobu bot, klobouků a spodního prádla. Právě tato firma pak vyrobila mj. ocelovou podprsenku s hroty, která byla de facto předchůdkyní slavné Madonniny „kuželové“ podprsenky z dílny Jeana Paula Gaultiera.
Cílem návrhářů, kteří se rozhodli fetiš vzhled popularizovat (např. Helmut Lang), pak byla podle Jennifer Richards z Royal College of Art snaha odstranit různá tělesná stigmata a přijmout tělo jako celek. Ovšem to, co bylo dříve šokující, se dnes stává vlastně běžným. „Neustále vystavování společnosti těmto kouskům obrušuje hrany a díky tomu fetiš móda šokuje čím dál méně,“ doplňuje odborník na módní design, profesor Andrew Groves. Přesto má fetiš móda své jasné poselství i dnes. „Tyto oděvy v minulosti umožňovaly transformaci a zmocnění. I podle Freuda byl fetišismus vždy o ovládání. A v době, kdy se snažíme být ohledně sexu více otevření a transparentní, mohou právě tyto oděvy být skvělým způsobem, jak převzít kontrolu nad sebou samým,“ shrnuje Richards.
BDSM poselství koronavirovému světu?
„Znovuobjevení fetiš-módy je částečně reakcí na lockdown. Za posledních 18 měsíců jsme všichni byli ve zvláštním BDSM vztahu s vládami jednotlivých zemí, které de facto ovládaly naše těla – nutily nás nosit roušky, říkaly nám, koho smíme líbat, koho se dotýkat,“ vysvětluje svůj pohled na věc Groves, který mj. připravil také výstavy Undercover zabývající se nošením ochrany dýchacích cest ve veřejných prostorech a také proměnou podoby roušek od „zdravotní ochrany“ až po luxusní módní doplněk. „Přijetí fetiš oblečení jako módního trendu lze interpretovat jako touhu získat znovu kontrolu nad sebou samým a ukázat ostatním, kdo nese skutečnou zodpovědnost,“ doplňuje. A ačkoliv by se o tomto přístupu dalo jistě polemizovat, již zmiňovaný Freud kdysi uvedl, že fetišismus pramení z psychologického traumatu. Takže pokud je nyní společnost traumatizovaná, vlastně by na této tezi opravdu mohlo něco být.
Ačkoliv je ale na BDSM módu možné nahlížet optikou získání kontroly a „zmocnění“, přesto se nelze ubránit myšlence, že obecně od podstaty BDSM je již jen krůček k sebepoškozování apod., což je prostě a jednoduše i při velmi liberálním pohledu na svět minimálně znepokojující.
