
Ekologie v módě vs. zelené vymývání mozků. Půjčování oděvů škodí víc než jejich vyhození – udržitelné řešení je přitom snadné
Ekologie je sice dnes mnohými označována za „trend“, kvůli tomu na ni ale někteří mohou nahlížet skrz prsty. Že se příroda a celá planeta v důsledku nešetrných zásahů člověka (negativně) proměňuje, je přitom nezpochybnitelný fakt. A jedním z odvětví, které na životní prostředí také tvrdě dopadá, je oděvní průmysl. Důvodů je přitom mnoho. Problémem jsou jak materiály (i proto nejenže vzniká celá řada firem, které pracují výhradně s materiály přírodními či recyklovanými, ale mnohé stávající se o podobné kroky alespoň částečně snaží také), tak transport hotového oblečení z jednoho konce světa na druhý…a opomíjet nelze ani dnes stále více zatracovanou fast fashion. Módu z řetězců, které produkují oblečení po milionech tun, prodávají jej za nízké ceny (čemuž nezřídka odpovídá kvalita) – a výsledkem je vznik obrovského množství odpadu. Není tedy divu, že v posledních letech se odpovědí alespoň na poslední ze jmenovaných problémů stalo půjčování oblečení a vznik platforem, které toto umožňují. Jenže jak se zdá, není všechno zlato, co se třpytí…a předobraz ekologie to, co je pod její záštitou propagováno.
Půjčování oblečení se v posledních letech stalo udržitelnou a šetrnou alternativou vůči tzv. fast fashion. Tento trend již podpořila nejen řada známých osobností, ale také některé módní domy, např. Ralph Lauren. Podle matematických modelů GlobalData bude hodnota tohoto sektoru do roku 2029 činit 2,3 miliardy liber. Jenže se ukazuje, že ideální (eko) cestou půjčování nejspíš nebude.
Kromě toho, že podle letošní zprávy Světového ekonomického fóra generuje tento typ průmyslu cca 5 % celosvětových emisí, podle nové studie publikované časopise Environmental Research Letters je totiž půjčování oblečení pro životní prostředí ještě horší než jeho klasické vyhození do odpadu. Tým finských vědců, kteří se důkladně zaměřili na detailní prozkoumání různých možných scénářů, jak s již nechtěným oblečením naložit – a to od recyklace přes další prodej a také pronájem – přímo zjistil, že pronájem oblečení je tím, co je vlastně pro planetu nejhorší (ano, je to horší varianta, než kdyby oblečení putovalo do koše/kontejneru). Důvodem je jak chemické čistění, které je při půjčování jednotlivým zákazníkům/cím nutné (v průběhu jsou užívána znečišťující rozpouštědla, která mohou kontaminovat půdu i vodu), tak i vlastní přeprava jednotlivých kousků mezi klienty. A vlastně ani recyklace se neukázala jako úplně ideální – průmyslové recyklační procesy totiž generují množství nežádoucích emisí. A co je tedy skutečně udržitelné? Nakupovat méně a oblečení nosit déle, jak prosté, milý eko-Watsone.
Ukazuje se tedy, že řada nových obchodních modelů, které přímo na ekologii staví, ve skutečnosti tak udržitelné vlastně nejsou. „V žádném případě neodrazujeme značky od vývoje recyklačních technologií. Je však důležité uvědomit si, že recyklace i pronájem oděvů generují podstatně více emisí než další prodej nebo prostě delší nošení oblečení,“ vysvětluje spoluautorka studie, Anna Härri.
V dané souvislosti je ale třeba dodat, že studie se zaměřila jen na jeden z možných způsobů půjčování oblečení, přičemž řada platforem již a priori staví na eko-friendly dopravě (např. v ulicích Londýna podobná služba využívá k přepravě jen elektromobily), příp. slouží přímo k propojování konkrétních lidí z jedné oblasti – a ti si tak mohou oblečení vyzvednout na místě určení třeba po cestě z práce apod. „Výzkum docela nespravedlivě penalizuje oblasti půjčování oblečení, které fungují na jiných principech – třeba na zprostředkování půjčení oblečení mezi konkrétními lidmi, kteří si jednotlivé kousky sami předají a také vyperou,“ uvedla pak v rozhovoru pro britský Independent Kabra Davies, provozovatelka aplikace pro půjčování oblečení By Rotation. „My sami se do procesu půjčování vůbec nezapojujeme – naši uživatelé se setkávají, ručně perou prádlo, je to jako půjčit si šaty třeba od příbuzných,“ vysvětlila s tím, že se jedná o velmi demokratický přístup k módě, jehož uhlíková stopa je prakticky minimální. A to vlastně zmiňuje i citovaný výzkum s tím, že pokud půjčovny oděvů změní principy své logistiky, aby byla šetrnější ke klimatu, mohl by pronájem oblečení být z hlediska životního prostředí na úrovni opětovného (bazarového) prodeje.
Vědci také upozorňují, že tzv. cirkulární ekonomika se v módním světě stala tzv. buzzwordem, tedy trendy slovem, jehož obsah je však vyprázdněn, a to i díky řadě organizací, které ji v dobré víře prosazovaly. Mnoho značek však situace začalo zneužívat jednoduše proto, aby se mohly pyšnit nálepkou udržitelnosti, ovšem aniž by koncept v jeho celé šíři přijaly. Vlastně lze v této souvislosti hovořit o tzv. greenwashingu, v češtině zmiňovaném jako „lakování nazeleno“.
Právě na tuto problematiku se již i v Česku zaměřuje iniciativa No Greenwashing, jejímž cílem je právě uvádění věcí na pravou míru a zvyšování komplexního povědomí o celé problematice. „Greenwashing je reálnou hrozbou tématu udržitelnosti. Snižuje důvěru v zelená řešení, zapříčiňuje plýtvání soukromých a veřejných peněz, a hlavně způsobuje motání se ve slepých uličkách v době, kdy je téma změny klimatu třeba řešit rychle a efektivně,“ vysvětluje iniciátor platformy Vladimír Víšek pro portál Ekonews.cz.
Ten, kdo hledá „bezbolestnou cestu“ k „oděvní ekologii“, tak vlastně nemusí podnikat žádné radikální kroky. Podle výzkumu Allen MacArthur Foundation jednoduše postačí, pokud každý bude zakoupené oblečení nosit více a častěji. Doporučení je to poměrně logické, jak totiž výzkum také naznačil, zatímco produkce oděvů v posledních 15 letech radikálně roste (a oproti období předchozímu se až zdvojnásobila), průměrný počet nošení oděvů se za tutéž dobu snížil o celých 36 %. Ani na pronájem módy ale není nutné tak úplně zanevřít. Podle vědců lze jeho dopady na planetu snížit, třeba i zmiňovanými nízkouhlíkovými způsoby dopravy. Přesto je to ale stále komplikovanější než neponechat si jedny džíny pár let namísto pár měsíců…