Muži v šatech na obálkách ženských módních časopisů – budeme jich vídat víc?

Vídat umělce posouvající hranice pánské a dámské módy jsme zvyklí už dávno – David Bowie, Grace Jones, Prince, Jarred Leto... Teprve teď v prosinci se však poprvé v historii objevil muž pózující sólo na obálce časopisu Vogue. Byl to britský zpěvák Harry Styles a měl na sobě dámskou róbu od značky Gucci, jejíž tváří je. Konzervativcům se při tom pohledu zatmělo před očima, jiným na tom nepřišlo nic překvapujícího. Takže bylo poslední loňské číslo Vogue revoluční, nebo naopak pozadu?

Správné šaty z nás udělají superhrdiny

Nebylo to poprvé, co si 26letý Styles na sebe vzal oděvy, které byste hledali spíš v dámském šatníku. Třeba na proslulou benefiční akci newyorského Metropolitního muzea umění Met Gala přišel v roce 2019 v průsvitné černé halence, pod kterou mu prosvítala tetování i bradavky (ach!), botách na podpatku a s perlovou náušnicí v uchu. Svým pózováním pro Vogue tak jen ještě zdůraznil rozvolňování genderových norem, k němuž rád přispívá.

„Je vzrušující, že se všechna pravidla nyní rozpadají… když si v životě nastavíte hranice, jen tím sami sebe omezíte,“ řekl pro Vogue. Zpěvák, který se prosadil jako člen boybandu One Direction a od roku 2015 jede úspěšnou sólovou dráhu, popsal svůj vztah k módě: „Když najdete něco, v čem se cítíte úžasně, je to, jako byste na sobě měli superhrdinský úbor. Šaty jsou od toho, aby nám přinášely zábavu a mohli jsme si s nimi hrát a experimentovat.“

Poplach v konzervativním táboře

Ne pro všechny byl pohled na zpěváka ve volánkové sukni na obálce prestižního módního časopisu nevinnou hrou vysokého stylu. Konzervativní kruhy v USA padly do mdlob, protože muže v šatech berou jako feministickou konspiraci, jejímž cílem je oslabit muže. Vystoupení z jasných hranic toho, co je mužské, vidí jako snahu mužskou půlku společnosti poženštit a ovládnout. A žádná společnost přece nemůže bez silných mužů přežít. Něco jiného jsou ulítlí umělci v hudebních videích, ale pokud muže oblečeného jako žena ukáže světově etablovaný módní časopis, je zle. Konzervativci volají po návratu opravdových chlapů – ti se zřejmě poznají podle toho, že jsou velcí, chlupatí a mají špínu v pupíku. A rozhodně se nenacházejí na obálce něčeho tak zženštilého, jako je Vogue.  

Pro lidi s otevřenou myslí nic nového

Stylesovo zobrazení na obálce ikonického módního časopisu jen odráží diskuzi, jíž je maskulinita vystavena už nějakou dobu. Genderless móda je dávno tady, na TikToku jede femboy kultura a v poslední době trendují snímky mladých žen, které své přítele převlékají do úborů služtiček s černou minisukní a bílou krajkou. Mladá generace žen má plné zuby toxické maskulinity, a tak jsou pro ni muži s make-upem či v sukni zárukou, že jsou dostatečně sebejistí a nebudou si svoje sebevědomí zvyšovat násilným chováním, alkoholem nebo sexuálním predátorstvím.

Být cishet (cis heterosexuální – v souladu s pohlavím připsaným při narození a sexuální orientací zaměřenou na opačné pohlaví) a přitom působit lehce genderově nekonformně je dnes přitažlivé. Mladí muži jsou si toho vědomi a ne všichni, kdo nosí nalakované nehty, to myslí vážně se smrtí patriarchátu. Mnohdy je to jen osobní kalkul, jak snáz získat pozornost objektů svého erotického zájmu.

Citron, zpěv či kostka ledu. Přesně to postačí k uklidnění každému, kdo cítí stres a paniku19. 11. 2020

Standardně prezentovaný muž v ženských šatech

Vzrušená diskuze kolem obálky Vogue je zajímavá především tím, že ke skandálu ještě i dnes stačí opravdu málo. Dámské outfity na Stylesovi visí jak na věšáku. Ženám se nepřibližuje ani vypasovaným korzetem, ani oholenýma nohama. Nemá make-up, na jeho pózách není nic zženštilého. Žádná cis ani trans žena by v takto ven nevyšla. Dvojí standard platí vždy a všude, i v genderové nekonformitě. Takže konzervativní část publika se může uklidnit – je to jen muž, který si provokativně navlékl dámské šaty a pak je zase sundá. Jinou genderovou identitu tím na sebe nebere. Styles se jen zařadil do dlouhé řady privilegovaných umělců, kteří uskutečňují svoji svobodu nezapadat. Je vždy rozhodně zábavné to sledovat, ale nic revolučního to společnosti nepřinese.

Zlepšit v sexu se může každý. O kvalitě rozhoduje správný čas, délka i samotné provedení14. 1. 2021

Queer lidi jsou trošku naštvaní

Stylesovy módní volby bývají označovány za revoluční a je vnímán jako tvář nové éry. Queer část publika na to reaguje s pozdviženým obočím: Mno, opravdu bohatý bílý heterosexuální cis muž oblečený v superdrahých šatech, který na nás kouká z lesklé obálky módního časopisu, posunuje nějaké hranice?

Nicméně o Stylesově heterosexualitě neexistují přímé důkazy. Kvůli jeho módním kreacím mu otázky na jeho identitu pokládají novináři často. On se vždy dokáže vyhnout odpovědi ve stylu: „Co na tom záleží?“ Je tedy dalším mužem, který odmítá heteronormativní svět (počítající s heterosexualitou jako normou) a zažité představy o tom, jak by měl žít. A dělá to právě tím, že do svého cis hetero života vnáší prvky queer kultury.

Přesto s queer kulturou nemá nic společného. Když se objeví v šatech s volány muž, který je obecně považován za genderově konformního, je to něco jiného, než když tak přijde třeba Billy Porter – ten se nechává vidět ve velkolepých toaletách často, ale na jeho queer těle se to tak nějak očekává a toleruje. Pro konzervativně smýšlející je Billy Porter divnouš, a tak je pochopitelné, že přijde i v divných hadrech. Právě proto se zlobí trans ženy i drag umělci: Když přijdeme s něčím takovým my, jsme úchyláci. Když přijde Harry Styles, je vůdcem revoluce a všichni o tom mluví.

Díváme se rádi, ale sami to nenosíme

Ať už se obálka Vogue stala prorokem nové éry, nebo časopis téměř zaspal dobu a probudil se na poslední chvíli, jedno je fakt: současná móda se přiklání k nebinární estetice stále ještě především na přehlídkových molech a v reklamních vizuálech. Z obchodů zatím překotně nemizí zažité dělení na pánské a dámské oddělení. Široká veřejnost si chce lidi oblečené v genderově nekonformních kouscích spíš prohlížet, než že by v nich sama vyrazila do ulic. Jako jedinci se stále ještě bojíme dávat v šanc svoji vlastní genderovou identitu.

Nicméně vidět přímo v mainstreamové kultuře padat pevně vystavěné genderové kategorie je rozhodně příjemné. Povzbuzující to bude nejvíc pro ty, kdo se sami nacházejí v procesu hledání vlastní identity a jejich okolí právě neoplývá rozmanitostí. Když se v novém roce znovu rozjede společenský a kulturní život s novým elánem, mohli bychom mužů v sukních vidět víc – a to nejen na pódiu, ale třeba i v publiku.  

Zdroj: Bohdana Rambousková