Ženy mohou nosit kalhoty, pánům jsou sukně zapovězeny. Módní pravidla ale boří muž, jemuž lodičky vybírá manželka

Drtivá většina populace je přesvědčena o tom, že nejen lidé, ale i oblečení „má pohlaví“. Tedy, lépe řečeno, že volbou určitých kusů oděvu vyjadřujeme navenek své pohlaví. Představa o tom, že některé věci jsou vhodné pro muže a jiné pro ženy, je navíc silně společensky a kulturně zakotvena, a tak ti, kteří se tato nepsaná pravidla rozhodnou nějak narušit, jsou nezřídka vystaveni opovržení. Jak se ale ukazuje, člověk rozhodně nemusí jakkoliv vybočovat ze zažitých standardů, aby dokázal naprosto rozbít genderové stereotypy v oblékání. Důkazem je inženýr v oblasti robotiky, který do zaměstnání dochází v sukni a lodičkách…

Pánské podpatky a dámské sukně

Genderové normy v oblékání jsou nám vlastní, bez ohledu na to, jak se to komu líbí, či nikoliv. Poměrně zajímavý pohled na proměny v osvojování si módních kousků ze skříní lidí opačného pohlaví pak nabízí i historie. Ačkoliv dnes jsou např. podpatky ryzí doménou žen (a jsou také určitým symbolem ženskosti), historicky byla obuv na podpatcích určena mužům. Ti ji nosili zejména při jízdě na koni, kdy podpatky bránily noze v tom, aby vyklouzla ze třmenů. Tato praxe byla rozšířená již v Persii v 9. století, ale boty s podpatky nosili i kovbojové ve století devatenáctém. Kromě toho se cca v 17. století staly boty na podpatcích symbolem aristokracie či vyšší třídy – čím vyšší podpatek byl, tím vyššímu postavení ve společnosti se člověk těšil. Podpatek zároveň odkazoval k luxusu a aktu, že nositel nepotřebuje pracovat. To se samozřejmě s nástupem kapitalismu změnilo a mužská okázalost – klasicky zastoupená nejen botami na podpatcích, ale i parukami – musela jít stranou. A luxusu a okázalosti si začaly užívat ženy (v jejich případě však tato symbolika byla spojována spíše s lehkomyslností). A to platí dodnes. Maskulinní muži jednoduše podpatky nenosí.   

Cestovatel Ladislav Zibura: „Zážitků z cest mám mnoho. Jednou jsem v přesvědčení, že jdu na narozeninovou oslavu, zavítal omylem na pohřeb”24. 9. 2020

Podobně jako si ženy osvojily podpatky, „přistály“ jim ve skříních i kalhoty. To byl samozřejmě výsledek emancipace žen, protože dlouhá sukně je krajně nepraktický kousek garderoby, zejména máte-li v ní jezdit na koni. Zatímco se ale z kalhot stal kousek v podstatě bez jakéhokoliv genderového zabarvení, muži si rozhodně stále neosvojili sukni. I v tomto případě tak platí, že nikdo nečeká, že by maskulinní muž vyrazil do práce právě v ní. Ale…

Pryč s (genderovými) pravidly v oblékání

I v dnešní době je bourání genderových norem především záležitostí specifických subkultur. Ať už se jedná o osoby androgynní či agender, které na první pohled najevo své pohlaví ani identitu nedávají, stále se nejedná o mainstream. A muže v sukni a podpatcích většina lidí očekává maximálně na představení drag/travesti show či v nějakém podobném zábavném formátu. Jak se ale říká, výjimka potvrzuje pravidlo. Že na sukních a podpatcích rozhodně není nic špatného ani tehdy, pokud je nosí heterosexuální a pracovně úspěšný muž (který navíc žije ve spokojeném manželství a má tři děti), pak dokazuje Mark Bryan.

Původem Američan, který ale žije v Německu a věnuje se robotice, se rozhodl, že se zasadí o zpochybňování genderových stereotypů. V sukni a na podpatcích vyráží do ulic, ale také do práce a nakonec tyto kousky neodkládá nezřídka ani doma. A důvodem rozhodně není žádná „zvrácenost“, jak by se někteří hned chtěli domnívat, ale jednoduše módní variabilita. „U pánských kalhot má člověk jen pár možností, jsou černé, šedé, hnědé, modré. Pánské kalhoty s potisky nejsou. Sukni ale můžete mít červenou, zelenou, modrou, s květinovým vzorem, se zvířecími motivy. Totéž pak platí i pro boty – přitom se nabízí ještě nespočet druhů podpatků. A když je hezky, můžete nosit i boty s otevřenou špičkou,“ upřesňuje Mark.

Podle jeho slov pro něj ale oblékání se do kousků, které obvykle patří do skříní žen, znamená i určité osvobození a posílení. „Když mám na nohou podpatky, nejenže se cítím vyšší, ale vlastně to i jinak prožívám. Jako bych měl víc vnitřní síly – což nošení oblečené, které není primárně určeno mužům, nepochybně vyžaduje. Dodalo mi to také sebevědomí a sílu zvládnout tlaky v práci,“ vysvětlil Mark, jehož v této „módě naruby“ podporuje i jeho žena a děti. „Manželka mi často doporučuje, co bych si měl obléknout a obout, a moje dcera by si zase ráda půjčovala moje boty,“ dodává se smíchem. A oproti jiným mužům, kteří by např. rádi vyzkoušeli něco podobného, je v určité výhodě – má totiž na muže docela malou nohu (velikost 41) a v dámských konfekčních velikostech mu stačí např. sukně vel. 38 (cca M). Lodičky potom nakupuje online a zkouší v nich nejprve chodit doma. „Zkouším v nich chodit třeba po schodech, abych cítil, jestli kloužou a jak jsou celkově stabilní. Pokud se zraním hned během pár prvních kroků, boty putují zpět do krabice. Protože styl je sice důležitý, ale pohodlí také,“ shrnuje.

A jak na Marka v sukni reaguje jeho okolí a třeba i náhodní kolemjdoucí? Ženy mu obvykle skládají komplimenty (protože nohy má skutečně hezké a je také pravda, že elegantní chůze na podpatcích je něco, co se dokonce ne každá žena dokáže naučit). Muži spíše komentují a kladou otázky. „Představte si ale třeba člověka se zelenými vlasy. Zelené vlasy taky nejsou normální. Když někoho takového potkáte, řeknete si – wow, to je zvláštní nebo zajímavé – ale pak o tom už nepřemýšlíte. A já si myslím, že úplně stejné to je, když lidé potkají mě v sukni,“ uzavírá.  

Videokouzelník Michal Orsava: „Poslední video s Babišem nesdílela žádná média Mafry. Asi jsme zašli daleko“15. 9. 2020

Just do it!

Nakonec příklad inženýra, který se věnuje robotice, bourá všechny stereotypy a představy, které o šatnících žen a mužů mnozí mají. Možná, že muž, který jede do práce v sukni a lodičkách, není úplně standardní jev, což ale v minulosti nebyly ani ženy v kalhotách. Na všech zažitých pravidlech – ta módní nevyjímaje – je tedy možné pracovat a měnit je. Přeci jen skutečně neexistuje jediný dobrý důvod, proč by některé kousky oblečení měly být vyhrazeny tomu či onomu pohlaví. A co radí podobně odvážným mužům sám Mark? „Chůze na podpatcích může být zpočátku obtížná, takže raději začněte s těmi nižšími. Ale sukně? Prostě si ji oblékněte – možná ani nemusíte zkoušet ty podpatky – muž v sukni je totiž pro okolí mnohem přijatelnější než muž s podpatky,“ shrnuje.