Pěstování kvásku, domácí chleba i těstoviny – koronavirus nás donutil změnit stravování a omezit plýtvání. Jak vytrvat?

Zatímco např. ekologie nebo veganství jsou fenomény, které se dotýkají jen určité části populace, udržitelnost v zacházení s potravinami se díky koronaviru stala jedním z hlavních témat v rámci celé společnosti. A mohl za to nedostatek. Stačí si vzpomenout, jak Češi před Velikonocemi nemohli sehnat droždí, a tak si jej houfně začali vyrábět doma. Mnoho lidí si začalo péct doma i vlastní chléb nebo rohlíky, rozličnými kreativními nápady na zužitkování potravin, které máme běžně doma, se to na internetu jen hemžilo – a když už někdo vyrazil na velký nákup (nebo navařil a napekl), s potravinami zacházel zodpovědněji. Přeci jen, nebyly jen tak dostupné a jejich příp. výroba byla pracná. Vydrží nám ale to, co jsme se naučili, i do budoucna?

Rok, kdy se lidé naučili neplýtvat potravinami?

Plýtvání potravinami je celosvětovým problémem, kdy se až 33 % těch, které byly vyprodukovány, napříč celým světem mění v potravinový odpad. V souvislosti koronavirovou pandemií navíc panuje docela pravděpodobné přesvědčení, že toto číslo ještě naroste. Na druhou stranu ale odborníci skutečně upozorňují, že právě krize spojená s koronavirem naučila populaci chovat se zodpovědněji, osvojit si nové zvyky, což by nakonec mohlo mít na plýtvání s potravinami dlouhodobě pozitivní vliv…

Příběhy o tom, jak různí producenti potravin museli jídlo i pití právě v době, kdy lidé po celém světě kvůli riziku šíření nemoci covid-19 neopouštěli své domovy, likvidovat, rozhodně nebyly ojedinělé. Ovšem těmi, kdo jsou za plýtvání potravinami nejvíce zodpovědní, jsou domácnosti. Právě v domácnostech „letí“ do odpadkových košů nejvíce jídla – a to i proto, že lidé jej nezřídka nakupují větší množství, než jsou schopni reálně spotřebovat. Koronavirová pandemie ale mnohé změnila – lidé nejenže omezovali návštěvy obchodů, ale zároveň se podle americké neziskové organizace ReFED zaměřující se na redukci potravinového odpadu snažili efektivně zužitkovat vše, co měli doma. Ostatně – zkuste se zamyslet i vy, zda jste zejména na jaře, když se Česko doslova „zastavilo“, nezačali nejen jinak žít, ale i jíst.

Rudy Tauscher (25): „V mládí jsem přemýšlela, že se nechám předělat na kluka. Později mi došlo, že nejsem ani žena, ani muž – jsem totiž nebinární14. 7. 2020

Vaříme, pečeme a nevyhazujeme

Ať už to byla kuchařská improvizace, kdy mnozí najednou začali vařit z toho, co měli reálně doma, revize toho, co vlastně obsahuje spíž či sklep, nebo omezené nákupy s velmi přesným seznamem toho, co je třeba pořídit, všechny tyto postupy rapidně snížily plýtvání jídlem. Podobně jako to, že mnozí se odvážili zkonzumovat i výrobky lehce po datu spotřeby nebo využít prostě potraviny, na něž nebyl prostor nebo čas. Nejen v Česku se pak sociální sítě hemžily nespočtem receptů, které znaly ještě naše babičky, ale my jsme je – nejen kvůli nedostatku času, ale do jisté míry i kvůli pohodlnosti – „odložili k ledu“. V době povinné izolace ale najednou doslova peklo celé Česko (a zejména ti, co mají „chytrou troubu“, byli doslova za vodou, spotřebič jim totiž i poradil, jak kterou potravinu tepelně upravit). A když z pultů zmizely kvasnice (včetně těch sušených), s tipy, jak je nahradit (vyrobit) se obrazně řečeno roztrhl pytel. Jednoduše řečeno, covid-19 skutečně přiměl množství lidí k tomu, aby se začali chovat vůči jídlu mnohem zodpovědněji.

Pokud se všechny tyto nově osvojené návyky stanou žitou praxí, bude to však mít dopad nejen na (snížení) množství zbytečně vyhozeného jídla, ale v důsledku i na zodpovědnější nakládání se zdroji, které jsou k jeho produkci (energie, voda…) ale i likvidaci (na skládkách jsou vyhozené potraviny významným zdrojem metanu negativně ovlivňujícího klima) třeba. „Situace vlastně lidi donutila k tomu, aby zlepšili své návyky v zacházení s potravinami. Z dlouhodobého hlediska ale v téměř každém článku dodavatelského řetězce vidím pozitivní posuny, o nichž si myslím, že by mohly vést ke snížení plýtvání,“ shrnula přímo Dana Gunders, výkonná ředitelna ReFED.

Tvrdá data…

Jen málokdo ale dokáže přesně odhadnout, jak by se změny ve spotřebitelském chování mohly do množství zbytečně vyhozených potravin podepsat. Podle odborníků nelze predikce považovat za relevantní, pokud nebudou podloženy daty – a shromáždit data je docela drahá legrace, na kterou teď svět nemá prostředky a ani čas. Aby data byla použitelná, bylo by totiž třeba, aby si domácnosti vedly podrobné záznamy o produkovaném odpadu nebo aby výzkumníci odpad reálně analyzovali…Na druhou stranu ale např. ve Velké Británii, kde vybraná reprezentativní skupina spotřebitelů pravidelně podává zprávy o tom, kolik jimi zakoupeného mléka, chleba, brambor a kuřecího masa nakonec skončilo v odpadcích, byl zaznamenán reálný pokles zjišťované hodnoty – mezi loňským listopadem a letošním dubnem tak množství sledovaných vyhozených potravin kleslo přibližně o třetinu. Stejně tak rapidně narostla popularita serverů s rozličnými recepty, lidé ale zaměřovali pozornost i na to, jak některé potraviny nahradit z domácích zdrojů.

Vytrváme?

To, nakolik si nově osvojené zvyky zachováme, je samozřejmě otázkou. Např. online nákupy potravin, k nimž se mnozí právě v době korona-krize uchýlili poprvé v životě, by ale podle názoru odborníků mohly v masivnější míře přetrvat – přitom plánování nákupu a výběr konkrétních položek (a ne toho, co je v regálech s akčním zbožím apod.) je jedním z faktorů, který má na omezení plýtvání pozitivní vliv. Stejně tak mnohým zachutnaly domácí produkty – v běžném pracovním týdnu asi desítky rohlíků nikdo péct nebude, ale ve dnech volna by i tato praxe mohla najít své místo. K lepšímu stravování a omezení plýtvání pak může přispět i rozšíření home office – lidé, kteří pracují doma, totiž s větší pravděpodobností zkonzumují to, co mají v lednici (a jedná-li se o kvalitní lednici, je na úspěch zaděláno, některé modely dokážou např. zeleninu a ovoce udržet déle čerstvé a svěží). Nemluvě o tom, že i v pracovní době si ti, kteří jsou doma, mohou lépe najít pár minut např. na zpracování či uložení potravin, které by brzy podlehly zkáze.

Znečištění planety: Od mořského dna až do vesmíru. Tady jsou přesná data a informace, které vás možná překvapí28. 8. 2020

To vše bude samozřejmě vyžadovat trošku odhodlání – mnohem lépe se ale v již vyzkoušené praxi pokračuje, pokud člověk ví, že dělá nejen něco pro sebe, ale třeba i pro vlastní peněženku (o planetě ani nemluvě). Ačkoliv představa, že najednou lidé nebudou vyhazovat jídlo, je samozřejmě iluzorní, minimálně v některých případech období koronaviru přispělo k tomu, že lidé začali vidět stravování a svou spotřebu jinýma očima. Teď jen honem spotřebovat ta kila těstovin a rýže nakoupená v březnu a snažit se myslet na to, že ani během případné „druhé vlny“ hlady neumřeme. Ostatně, chleba už si upéct umíme a máslo, to naše babičky stloukaly…