Knírky se vrací na výsluní. V minulosti byly spojovány s pornoprůmyslem i gay komunitou, dnes je mladí muži milují
Historicky pak byly vousy spojovány se společenským statusem a vlastně i vyjádřením příslušnosti k určité (národní) skupině. Např. Egypťané (kteří byli známí také tím, jak si zakládali na čistotě) si tváře dohladka holili, aby se odlišili od jiných obyvatel Mezopotámie. Na druhou stranu ale byly vousy považovány za symbol určité nadřazenosti – právo na ně totiž měli jen někteří bohové a jen faraonovi bylo umožněno mít vousy (bradku) vlastní. Ostatní významní občané si ve starověkém Egyptě při významných událostech ale brali na pomoc vousy falešné. Dalo by se tedy říci, že vousy (knírky, bradky) byly historicky symbolem pro vyšší společenské postavení, ale také pro moudrost. Ve starověké Evropě byla ale situace jiná – zde naopak dominovali muži oholení a ve Francii byl dokonce v 16. století vydán tzv. Edikt vousu – na jeho základě byl zamezen vstup do soudní síně všem mužům, kteří byli vousatí. V Angliii a Rusku pak muži dokonce museli hradit daně z vousu…
Vousatý chlapák…nesmí vypadat jako holka
Zatímco ale v předchozích případech muži skrze vousy deklarovali příslušnost k určité společenské vrstvě, v dobách viktoriánské Anglie využívali vousy dokonce k tomu, aby jimi vyjádřili svou převahu nad ženami. Tehdy byly vousy tedy znakem maskulinity a jak popisuje např. Lucinda Hawksley ve své knize Moustaches, Whiskers & Beards, prakticky pokaždé, kdy ženy jakkoliv postoupily v boji za svá práva, vousy u mužů se vrátily. A to se rozhodně netýká jen vzdálené historie! Zatímco v době uznání ženského volebního práva britští muži nosili knírky, za časů vzestupu ženského hnutí byly hitem vousy, které se v plné kráse vrátily okolo roku 2010, kdy byl jedním z velkých mediálních témat britského tisku právě feminismus. A tak mnoho odborníků zastává názor, že muži užívají vousy (ve všech možných úpravách) k tomu, aby se odlišili od žen a zdůraznili tak svou mužnost. Kromě toho ale nelze opomíjet ani teorie týkající se (ne)pěstování vousů s ohledem na vytyčení rozdílů mezi muži samotnými – a to především v rovině věkové (např. klasické licousy, které se staly doménou starších mužů, akademiků apod., ovšem mladá generace je považovala spíše za znak senility).
V dnešní době samozřejmě nelze vousy považovat za „nástroj“ k určitému společenskému vymezení se – a to proto, že v podstatě neexistuje žádné univerzální pravidlo, které by bylo na (správný) mužský vzhled aplikováno. Zejména dnes, kdy narůstá popularita tzv. barber shopů, je pak jasné, že muži začínají projevovat dokonce zájem o odbornou úpravu svých tváří (od holení dohladka přes úpravu knírů až po odborné ošetření plnovousu, který se stal mj. poznávacím znamením tzv. hipsterů).
Vousy a sex(ualita)
Vousy ale sehrály roli také v gay komunitě – zejména když v USA gay identita a LGBT politika začaly pronikat do popkultury, vznikl koncept tzv. Castro Clone, tedy idealizované představy gaye jako (hypermaskulinizovaného) přestavitele pracující třídy (pro ilustraci není třeba chodit daleko, vzpomeňme tedy na píseň Village People YMCA). Opominout nelze ani spojení vousů přímo s homoerotikou (Tom od Finland by mohl vyprávět…), ovšem ani porno průmysl nezůstal stranou, když začal pracovat s hypersexualitou mužů s knírem (tzv. porn-stache, což je odvozenina z anglického označení pro kombinaci porna s knírem – tedy „moustache“). Do jisté míry tak lze říci, že na jednu stranu muži paralelně pracovali s vousy jako s vyjádřením své mužnosti a na stranu druhou se jednalo o zkratku pro sexuální outsidery (pornohvězdy a gaye…)
Knírek hlásí návrat
Ale zatímco vousy se skutečně v posledních letech vrací na výsluní, knírek byl dlouho upozaděn. Zajímavé pak podle módních editorů je, že k jeho znovuobjevení došlo spíše jen díky zdravé dávce módní nadsázky. „Mladí kluci si najednou začali hrát s macho konceptem, vlastně to ale není macho a oni to vědí – a právě ten knírek je takovým přiznaným mrknutím touho uvědomění,“ shrnuje dr. Allan Peterkin, který je také autorem odborné publikace mapující historii knírků (One Thousand Mustaches: A Cultural History of the Mo). A vlastně díky této mladé generaci mužů, která postupně dospívá – a to bez jakýchkoliv omezení týkajících se očekávaného vzhledu jejich vlasů a tváře – se tak podle Peterkina stává i módní svět mnohem otevřenějším. „Muži jsou čím dál svobodnější, už se – jako tomu bylo v minulosti – nemusí bát, že by je třeba kvůli vousům nebo bradce nepřijali do zaměstnání,“ tvrdí.
A mladí muži si zároveň rozhodně nelámou hlavu nad tím, jakou symboliku (včetně té sexuální) by např. jejich kníru mohla společnost přikládat. A tak už si knír vyzkoušel Timothee Chalamet, ale třeba i idol Justin Bieber. Možná by se nabízela otázka, kde se najednou popularita kníru znovu bere a zda je tedy v souladu s teorií mužů reagujících na své ohrožení právě porostem tváře maskulinita znovu ohrožena. Otázkou ale je, zda tyto teorie také počítají s tím, že by maskulinita prostě a jednoduše mohla být redefinována. Protože jak se ukazuje, obsah toho, co znamená „být mužem“, prošlo podobně dlouhým vývojem jako samo nošení vousů, knírků či bradek.
