Čeští návrháři šijí roušky. Jak dlouho jim práce trvá, kolik kusů a pro koho vyrobí? Vše ukázala unikátní anketa

Celé Česko v neděli zasedlo ke strojům a od té doby jen šije. Mezi domácími švadlenkami najdeme také nespočet módních návrhářů, kteří se do šití roušek vrhli na úkor své vlastní práce. Zlaté české ručičky nás tak zachraňují v době krize, budeme jim ochotní tuto zásluhu jednou splatit?

Autor: Redakce / Zdroj: Life is Fashion / Spolupráce / 24. 3. 2020

Většina lokálních módních návrhářů se namísto vlastní práce vrhla do šití roušek, které rozdávají potřebným institucím, rodině, přátelům, ale i úplně cizím lidem. Jak vyplynulo z průzkumu organizace Life is Fashion, na šití ústenek pak návrháři vyčleňují vlastní zdroje. Ačkoliv i v době nouze potřebují platit nájem, švadleny o vlastních nákladech ani nemluvě, do pomoci se vrhli naplno a ve většině případů bez nároku na odměnu. Life is Fashion oslovilo více jak 200 lokálních designerů, na krátkou anketu odpovědělo přes 50 z nich.

„Z našeho průzkumu vyplynulo, že designeři šijí roušky v průměru 8–13 hodin denně, přičemž výroba jedné roušky trvá zhruba 10 až 20 minut. Cena jedné roušky bez nákladu na mzdu se pohybuje někde okolo 100 Kč, přičemž většinu roušek darují do nemocnic, charitám a dalším potřebným institucím, případně je rozdají svým známým a rodině. Na tohle bychom si měli vzpomenout ve chvíli, kdy aktuální opatření poleví a my si půjdeme nakoupit do fast fashion řetězců namísto k lokálnímu tvůrci,“ říká k anketě Andrea Šlechtová z Life is Fashion.

14. 3. 20203D tiskárny ve stavebnictví by mohly vyřešit krizi bydlení

A jak vypadaly odpovědi návrhářů?

Kolik hodin denně šijete a kolik roušek za tu dobu vyrobíte? 

Daniel Rychter: Za každou „směnu“ jsem schopný ušít 10-15 roušek složitějšího designu, který je ze dvou vrstev materiálu a 40-50 jednoduchých skládaných do „harmoniky“. Samozřejmě za předpokladu, že je k dispozici dostatek kvalitního materiálu.

Gábina Páralová: My šijeme roušky všichni. Já osobně jsem jich zatím ušila 20, protože potřebuji i v této době zajistit kromě roušek i práci pro své krejčové, takže se starám o provoz, prodej a návrhy modelů.

Monika Vaverová, kostýmní ateliér MIMO Space: Šiju přibližně od devíti od rána, kolem půlnoci mě přítel vyhání od stroje. Musím do toho ale ještě stíhat také práci na zakázkách, sdílím rady a návody na Facebooku a snažím se odpovídat na dotazy, které mi od lidí chodí. V průměru vyrobím čtyři roušky za hodinu, celkem za den tedy kolem 40-50. Proces ale postupně dělám efektivnějším.

Lucie Václavová: Šiju tak 6 hodin denně, mám doma malé dítě. Vyrobím cca 30 ks.

30 Peerless – módní a svatební ateliér: Šijeme takových 150–200 kusů za den, více ve dvou bohužel nezvládneme. Mezitím musíme ještě šít i ty svatební šaty, protože nikdo neví, kdy tohle skončí. Kdyby se situace třeba za měsíc uklidnila a konaly se svatby, musíme mít šaty připravené.

Košilela: Nejprve jsem šila sama pár kousků pro rodinu, sousedy v domě, prodavačky v našem okolí a pro řidiče firmy, kde pracuje manžel, kteří denně jezdí do nemocnic. Od úterý s pomocí naší babičky a kamarádky jsme zvládly již 60 denně a posíláme pro ošetřující personál a nejohroženější skupinu – naše seniory do Pečovatelského centra na Praze 7. Příští týden budeme šít i s dcerou a vnoučata na chalupě. Denně je to cca 60 kusů.

Mikela da Luka: Doma šiji od rána do noci. Manžel stříhá, žehlí, dokonce šije na overlocku. Děti stříhají proužky. Šijeme taky ve dvou dílnách, švadlenky se nezastaví, plánujeme pracovní sobotu. Doma samo i v neděli. Vyrábíme kvanta.

Kam roušky dodáváte? 

E.daniely: Hlavní dodávky jsou pro obce ve Středočeském kraji, které je distribuují jednotlivým zaměstnancům a seniorům, dále pro různé firmy v soukromém sektoru. 

Tamara Bodnárová: Zatím roušky dodávám známým, kteří jsou lékaři nebo pracují v nemocnicích. Tam teď roušky hodně chybí. Pár jsem jich rozdala i kamarádům. Všechno zdarma nebo za dobrovolný příspěvek, nechci na tom vydělat, chci pomoct.

Luděk Hanák: Priorita jsou obchody a prodavačky

Lenka Kohoutová (CockerelPrague): Po uvedení nabídky na sociálních sítích se strhla lavina zájmu. Počínaje sousedy a lidmi z okolí, až po hospice, centra pro autisty, organizace pro seniory, jednotlivé obce, které shání ochranné pomůcky pro tamní hasiče a dobrovolníky, pečovatelské služby, neziskovky a samozřejmě rodina.

Kristina Synek (Syn v pohybu): Větší várka je pro kurýry donáškové služby, dále pak pro mateřskou školu, rodinu, kamarády a tak nějak pro všechny, co nás o ně požádají.

Petra Lorencová (Lorii Lingerie): Roušky bych chtěla věnovat na poporodní oddělení FN v Plzni. Myslím, že už tak musí být maminky vystresované, když přivedou na svět miminko do tohoto světa, proto jim chci pomoci alespoň tím, že jim dodám pár kusů barevných vtipných roušek, které přinesou radost i do takto neradostné situace. Protože si myslím, že tam by měl zůstat svět ještě veselý.

Tatiana Kováříková: Roušky dodáváme štábu ČT, televizi Nova, Vinohradské nemocnici, našim kamarádům, rodinám a seniorům. Vše zatím zdarma.

Kdy jste začal/a šít roušky?

Jana Mikešová (MIK): Roušky šiji zhruba od neděle, když začalo být zcela jasné, že vláda nezvládá zajistit ochranné pomůcky ani pro zdravotníky, natož pro občany.

Eva Klabalova: Začala jsme šít v pondělí, když mě kamarádka upozornila na příspěvek na sociální síti o tom, že místní charita akutně potřebuje roušky pro pracovníky v terénu. Neváhali jsme a pustili se do toho.

Martina Lhotová, Anna Tran a Barbora Kotěšovcová: V sobotu odpoledne jsme si na FB přečetly výzvu od asistentky ateliéru Alice Klouzkové. O dvě hodiny později už jsme stály frontu na látku před Textile Mountain a navečer jsme s holkama začaly šít u mě doma. Šijeme ve třech a myslím že jsme super sehraný tým.

Z jakého materiálu šijete?

 Miroslav Bárta: Materiál je 100% bavlna, plátno. Tím, že dáváme roušky zadarmo, žebrám od lidí materiál, aby se mohlo pracovat na dalších rouškách.

Klára Holanová – Eiri: Všechny roušky šiji ze 100% bavlny a v černé barvě. Původně z látky měly vzniknout šaty, místo nich jsou z nich ústenky.

Lucie Kutálková, designérka a majitelka LEEDA: Zatím 100% bavlna a 100% konopí.  Z materiálů ze skladu Leeda i darovaných od Lenky Vackové z Textile Moutain, Látky Evi a dnes mi dal látky Tomáš Rohal z Bohempia, kterým tímto děkuji.

Lucie Tučná – Originál móda: Materiál je čistá bavlna, pro děti veselé, do LDN bílé z batistu, také parádní s kraječkami atd. snažíme se si to zpestřit. 

Mayda: 100 % bavlna, jde převážně o zbytkový materiál z minulých kolekcí. Je tedy možné, že u někoho bude rouška pěkně ladit se šaty :-).

Sára Sedláková: Šiji především z jednobarevných ale i potištěných bavlněných pláten, o které je teď vysoký zájem. Je štěstí být součástí komunity, kde mezi sebou sdílíme nejen materiály, ale i tipy na šití a lokace, kde jsou roušky potřeba nejvíce, a to hlavně díky studentům a absolventům UMPRUM a samozřejmě dalším.

24. 2. 2020Důvěryhodní obézní muži a ošklivé tlusté ženy: Jak funguje dvojí metr při hodnocení nadváhy?

Co je podle vás v současné situaci nejvíce potřeba? 

Lenka Matoušková fashion designer: Dodržovat pravidla, používat selský rozum a pomáhat jakkoli i v malém množství… A neztratit humor.

Šárka Strnadová: Aby lidé roušky opravdu nosili. Zároveň když už je mají, tak aby dodržovali to, že si je nejprve vyvaří, a dělali to tak po každém použití. Důležité je podle mě i to nasadit si je pohodlně než vyjdete z domu a venku už se jich úplně minimálně dotýkat, ideálně vůbec.

Adéla Pečlová: Vzájemná laskavost, podpora a péče. Nést odpovědnost za vlastní konání, vůči sobě a svému okolí. 

Girls Without Clothes: Nechovat se jak idiot. :)

AiM by Michaela Hriňova: V sucasnej dobe je podla mna najdolezitejsia zodpovednost ludi a to aby zostali doma, nepodcenovali ochranne ruska a hygienu. 

CHATTY – Radka Sirková: V současné situaci je potřeba být zodpovědný a ohleduplný nejenom k sobě, ale i vůči svému okolí. Nošení roušek je nezbytné, stejně jako jejich dezinfekce a důsledné dodržování hygienických zásad.

Kateřina Geislerová: Zajistit roušky do všech nemocnic, porodnic, domovů důchodců, hospiců, prostě nejdříve ochránit ty, co o nás pečují a ty co jsou nejvíce ohroženi.

Marie Syrovátková – masha: Nejvíce bojujeme s materiálem, v současné chvíli je velký nedostatek tkalounů nebo gumiček. Momentálně musíme šít šňůrky na zavazování z metráže a to nám ubírá spoustu času.

Petra Pilařová (fashion designer): Je potřeba, aby lidi začali tu situaci brát vážně, a dodržování bezpečnostní opatření, viz nošení roušek apod. 

MARAI: Důležité je nepodceňovat situaci, chránit sebe i ostatní a neklesat na duchu, zvládneme to. 

Článek vznikl ve spolupráci s organizací Life is Fashion.