Syndrom módního podvodníka: drahé oblečení od designérů škodí zdraví
Podvodník sem, podvodník tam…
Zatímco o módních trendech pro období jaro/léto 2020 toho již bylo napsáno mnohé, zdá se, že dalším trendem bude právě nárůst lidí, kteří se potýkají s psychickými problémy kvůli tomu, že nosí drahé oblečení a doplňky. Konkrétně syndromu módního podvodníka může čelit prakticky každý, kdo nakupuje luxusní drahé modely ve snaze zvýšit tak svůj společenský status a důvěryhodnost. Podle nejnovějšího výzkumu se tento problém týká dokonce každého třetího člověka. Ovšem „módní podvodníci“ se mohou vyskytovat i mezi boháči a celebritami...
Syndrom podvodníka poprvé popsala dvojice psycholožek Pauline Clancy a Suzanne Imes již v 70. letech minulého století, týkal se však pracovního trhu, na němž mnozí úspěšní lidé zažívali pocit určité nepatřičnosti a nezaslouženosti postu, na nějž dosáhli. „Podle některých existují různé typy syndromu podvodníka, ale v základu jej lze chápat jako zastřešující problém týkající se nízké sebedůvěry, jež dále jedince motivuje k většímu nasazení, aby dokázal, že toho, čeho dosáhl, dosáhl zaslouženě,“ tvrdí psycholožka Caroline Broderick.
Módní podvodníci
Nákup drahých designových kousků se samozřejmě může odvíjet od mnoha rozličných motivací. V případě lidí, kteří se potýkají se syndromem módního podvodníka, je však princip poměrně jasný - zatímco si tito lidé toužebně přejí být bohatí, což se snaží dokazovat právě drahým zbožím, nakonec zjišťují, že luxusní hodinky nebo kabelka automaticky zvýšení jejich statusu a hodnoty nezaručí. Na druhou stranu, jak dokládají studie Harvardské univerzity, spotřebitelé skutečně mohou pociťovat subjektivně nižší sebevědomí v případě, že jsou oblečeni v průměrném outfitu, než kdyby na sobě měli parádní designérské kousky.
Docela zajímavé pak ovšem je také chování člověka, pro kterého je nákup designérského oděvu velkou událostí – zatímco ti, kteří se oblékají do luxusních značek od hlavy až k patě, tuto praxi považují za běžnou, průměrný spotřebitel nutně nemá v šatníků hromady luxusního oblečení. Nezřídka je tak pro něj stresující i fakt, že by v něčem nadprůměrně drahém měl vyrazit ven. Obavy o drahé boty/kabelky/šaty tak dokonce mohou vést k tomu, že dané kousky jen visí ve skříni. Jednoduše řečeno – ve chvíli, kdy si koupíte něco drahého a pro vás neobvyklého a bude pro vás obtížné integrovat to do běžného života, máte podle psychologů jasně nakročeno k pocitům pojícím se se syndromem podvodníka i vy.
Psychologové však podávají i druhý pohled na věc – ačkoliv je zřejmé, že exkluzivní oblečení člověku nutně nepomůže k tomu, aby se cítil lépe, syndromem módního podvodníka mohou trpět i lidé s vysokým společenským statusem. A to jednoduše proto, že se cítí být neautentičtí a zároveň mají pocit, že si dané věci nezasloužili. Vzniká tak docela paradoxní situace – člověk namísto toho, aby se z luxusního kousku radoval, po jeho zakoupení se naopak cítí hůř. Je tedy jasné, že hlavní úlohou všech módních značek teď bude přesvědčovat zákazníky, že platit spoustu peněz za luxusní zboží je vlastně skvělé.
Nákup jako terapie?
I když samozřejmě např. mnohé ženy považují celodenní nakupování za určitou formu terapie, je zřejmé, že ne vždy tomu tak musí být. Chcete-li se tedy cítit dobře a nepatříte k „horním deseti tisícům“, značkové oblečení, které desetitisíce stojí, vám s největší pravděpodobností příliš radosti nepřinese. Uklidnit vás ale může minimálně to, že „módní podvodnický syndrom“ může pořádně potrápit i smetánku…
