Houby, ananas a řasy – to je budoucnost módního průmyslu. Živé oblečení v produkci kyslíku již dokáže konkurovat lesům
Houby, ananas a řasy
Ačkoliv kombinace hub, ananasu a řas zní spíše jako by se dostal k plotně Jirka Babica, zdá se, že přesně to jsou klíčové ingredience našich budoucích šatníků. Čím dál více návrhářů, ale také mainstreamových oděvních řetězců se totiž snaží vytvářet módu, která bude šetrná k životnímu prostředí. Někteří již dokonce přišli i na to, jak produkovat přímo „živou módu“ – některé módní kousky jsou tak schopné i fotosyntézy…
Pokud jste uvědomělí, možná jste si již nějaké udržitelné oblečení pořídili – tyto kousky jsou vyrobeny např. z ananasových stonků (textilii Piňatext užívá např. H&M nebo i Hugo Boss) nebo kaktusových listů, ničím neobvyklým není ani náhrada klasických nití za ty, které pochází z banánovníků, využívány jsou také houby (materiál s názvem Mycotex). Stále více tvůrců se tedy dnes zaměřuje na to, jaké alternativní materiály s menší uhlíkovou stopou by bylo možné v rámci oděvního průmyslu využít. Nejnovějším konceptem je pak oblečení vyrobené z řas, které absorbují z ovzduší oxid uhličitý.
„Móda je součástí problému, ale je také součástí řešení,“ tvrdí Nina Marenzi, zakladatelka a ředitelka organizace Sustainable Angle, neziskovky, která propaguje „zelené textilie“ a prezentuje je mj. pravidelně na veletrhu Future Fabric Expo. „Zaměřujeme se na jednotlivé materiály a snažíme se je změnit v udržitelné – pokud se na změně mohou podílet módní dodavatelské řetězce, začneme vše uvádět do praxe,“ uvedla. Tato organizace však samozřejmě není zdaleka jedinou.
Oblečení, které produkuje kyslík
Newyorská návrhářka Charlotte McCurdy tak např. vytvořila průsvitný bioplastický plášť z řas, konkrétně z řasového prášku, který je již hojně užíván např. ve veganských potravinářských produktech. McCurdy řasy nejprve zahřála a následně ochladila tak, že výsledný materiál je transparentní. A co víc – řady samy přitahují uhlík a výsledný plášť je tak vlastně tako uhlíkový lapač.
Ani „řasovým pláštěm“ však udržitelnost v módě nekončí. Dian-Jen Lin, spoluzakladatelka společnosti Post Carbon Lab, upozorňuje na to, že by se lidé měli zaměřit nejen na recyklaci, ale i původ materiálů. Firma se tak soustředí na produkci oděvů s doslova živou vrstvou, která je tvořena fotosyntetickými mikroorganismy měnícími oxid uhličitý na kyslík. Podle Dian-Jen Lin jedno takovéto tričko dokáže vyprodukovat stejné množství kyslíku jako vzrostlý šestiletý dub. Firma spolupracuje s designéry a oděvním průmyslem a snaží se z tohoto fotosyntetického nátěru vytvořit reálně obchodovatelný produkt, které by kromě oděvů bylo možné použít třeba i na boty, batohy, záclony, bytové doplňky apod.
Je však třeba říct, že podobně speciální oděv vyžaduje také adekvátní péči. „Samozřejmě nemůžete takovýto kousek umístit do temného zákoutí vašeho šatníku – je třeba, aby byl na dobře větraném místě, třeba na opěradle židle,“ upřesňuje Dian-Jen Lin. Stejně tak nelze oblečení s vrstvou mikroorganismů prostě hodit do pračky – nutností je jemné ruční praní. A samozřejmě tato technologie není vhodná např. pro spodní prádlo, ale spíše lze speciální vrstvu aplikovat na bundy, kabáty či trika.
Na druhou stranu, jak doplňuje Hannes Hulstaert, který se na vývoji také podílí, vrstvu mikroorganismů lze užít např. i v podobě potisku, navíc je docela barevně variabilní. „Většina mikroorganismů se vyskytuje v zeleném odstínu, pokud jsou zdravé, mohou být i nahnědlé či naoranžovělé. Mění ale také barvu podle ´nálady´. Mohou tedy zežloutnout, zoranžovět, zhnědnou, zfialovět, ale mohou se stát i průhlednými,“ popisuje. A dodává, že se mikroorganismy vyznačují také svou odolností.
Móda vs. létání?
Bez ohledu na konkrétní materiál je již nyní jasné, že oděvní průmysl se do budoucna bude muset změnit. Jen ve Velké Británii každoročně na skládkách skončí na 300 tun oblečení, celosvětově pak textilní výroba stojí za produkcí 1,2 miliardy tun oxidu uhličitého ročně – a to je více než vyprodukuje lodní a letecká doprava dohromady… Možná tedy bude lepší, když se vzdáme pravidelného nakupování tzv. fast fashion (levné oblečení nepříliš valné kvality), místo přetrvávajícího tažení ekologů proti létaní…
