Toxická homofobie: Muži na ekologii kašlou, aby si o nich okolí nemyslelo, že jsou gayové

Návštěva kadeřníka, manikérky, nákupy - to jsou činnosti stereotypně spojované se ženami. Jak se ale zdá, také ekologie je ryze "ženským problémem", kterému se muži vyhýbají jako čert kříži...

Autor: Mirka Dobešová / Zdroj: out.com, theguardian.com / 19. 8. 2019

Toxická maskulinita?

O tzv. toxické maskulinitě již bylo napsáno mnohé. Mužům jejich touha po dokonalém mužství rozhodně nevnáší do života jen samé štěstí a radost, nezřídka je totiž úsilí o naplnění všech charakteristik mužské dokonalosti poměrně vyčerpávající. Přidají-li se k tomu klasické vzorce, že muži by neměli příliš projevovat svou emocionalitu a prožitky, na problém je zaděláno.

A nyní se zdá, že toxická maskulinita neohrožuje jen mužskou existenci samotou, ale i planetu. Muži se totiž recyklaci a veškerým aktivitám souvisejícím s ekologií věnují v mnohem menší míře než ženy. Proč? Právě zájem o planetu a životní prostředí je údajně spíše ženskou otázkou, a tak se pánové bojí, že ve chvíli, kdy začnou házet PET lahve do samostatného kontejneru, budou okolím považováni za gaye. A to myslíme zcela vážně, resp. tvrdí to studie, která se zaměřila na role žen a mužů ve společnosti.

3. 7. 2019„Blogeři a influenceři jsou nedůvěryhodní a jejich rady vás mohou i zabít,“ tvrdí nová studie

S látkovou taškou nakupují ženy…

Již v roce 2016 vědci zjistili, že environmentální povědomí je jedním z témat, které je stejně jako ekologie obecně vnímáno jako téma ženské. Tehdy vědci zkoumali, jak respondenti hodnotí fiktivní postavy podle provozovaných činností (v nabídce figurovaly k životnímu prostředí šetrnější aktivity jako např. placení účtů online, vypínání klimatizace, těsnění oken, nákupy do látkových tašek ad.). Na základě desetibodové škály pak ke každé fiktivní postavě dotazovaní mohli zaujmout stanovisko týkající se její sexuální orientace.

Ti, kdo měli pocit, že se hodnocená mužská postava věnuje činnostem, které považují za ženské, nakonec uváděli, že si nejsou zcela jistí její heterosexualitou. Přitom např. nákup do vlastní látkové tašky hodnotitelé drtivě označovali za ryze „ženský“. Ve výsledku se pak ukázalo, že muži, kteří inklinují spíše k pozitivním ženským vlastnostem, nejsou považováni za dostatečně mužné. Na základě toho nakonec vznikla teorie, že někteří muži se právě kvůli zažitým stereotypům mohou snažit ekologickému chování vyhýbat proto, aby tak své mužství nezpochybnili.

Ostatně, výzkum také potvrdil, že muži se sociálně distancují od takového chování, které neodpovídá genderovým normám uznávaným ve společnosti. „Lidé se skutečně mohou vyhýbat určitému chování, protože se snaží řídit genderový dojem, který chtějí v ostatních budit,“ uvádí profesorka Janet K. Swim, která výše zmiňovaný výzkum vedla.

27. 5. 2019LUI Singles: Alexandre

Toxická homofobie

Zatímco o negativních důsledcích homofobie přímo na gay/les lidi není snad třeba diskutovat, ve světle výše konstatovaných faktů je zřejmé, že homofobie jako „ideologie“ ohrožuje i hetero populaci, zejména pokud z obavy o znehodnocení vlastního mužství heterosexuálové před ekologií raději zavírají oči. Přitom to, že odchylky od „normy“ nepatří zrovna mezi vítané, je zřejmé, a to nejen v rovině sexuální orientace, ale i genderové identity.

Výsledkem pak je určitá sebekontrola, kterou si muži (všichni, bez ohledu na orientaci) během života osvojí a následně ji aplikují na veškeré své konání s výstrahou „tohle nedělej, budeš vypadat jako gay“. Bohužel jak naznačují statistická data, v populaci stále přibývají muži, kteří v sobě právě kvůli své „kontrolce“ dusí vlastní pocity, potýkají se s depresemi i myšlenkami na sebevraždu. Každopádně by bylo hezké, kdyby svět 21. století dále zapracoval na rovnosti LGBT lidí. Zjevně by z ní totiž těžila i hetero-populace. Minimálně pak heterosexuální muži, kteří by mohli cestou do supermarketu s látkovou taškou vyhodit pár PET lahví do plastů, a to bez obav, že se z nich právě stali gayové...