Eurovize: hudba, politika a bizar. Výběr nejbláznivějších vystoupení napříč historií soutěže, která je i letos přehlídkou podivnosti

Zatímco Česká republika vytrvale vysílá do celoevropského hudebního klání celkem přijatelně zpívající, avšak velmi průměrně vypadající zástupce, mnohé další země si jsou vědomy toho, že Eurovize je soutěží hojně sledovanou mladým queer publikem. Čím chytlavější je pak nejen představovaný song, ale i story týkající se jeho interpreta/ky, tím vyšší jsou šance na úspěch. Věrka Serďučka či Conchita Wurst byl mohly vyprávět…

Autor: Mirka Dobešová / Zdroj: nbcnews.com, bbc.co.uk, radiotimes.com / 15. 5. 2019

Historie Eurovision Song Contest je dalekosáhlá – vysílá se již od roku 1956 napříč zeměmi sdruženými v Evropské vysílací unii (EBU). Spojovaná je pak s takovými legendami, jako je ABBA, Celine Dion, Julio Iglesias či Olivia Newton John. V posledních letech by se však mohlo zdát, že se soutěžící spíše předhání v tom, kdo se stane největším exhibicionistou.

23. 8. 2019Začněte „šlapat“ hned teď! Jízda na kole má na tělo zázračné účinky

Co z toho, že i letos Česká republika zastoupená Albertem Černým a skupinou Lake Malawi postoupila? „Poselství“ českých zástupců je v konkurenci mnoha dalších z jakýchkoliv hudebních i vizuálních standardů vybočujících účastníků tak nevýrazné, že během pár dní upadne v celoevropské zapomnění. Na rozdíl od příběhu Dany International, která v roce 1993 podstoupila změnu pohlaví a v roce 1998 jako historicky první transsexuálka vyhrála Eurovizi s písní Diva, Věrky Serďučky, tedy ukrajinského komika Andreje Danylko, který jako vesmírně oděná Serďučka obsadil v Eurovizi v roce 2007 druhé místo, či Conchity Wurst, tedy ženského alter ega Toma Neuwirtha, který jako vousatá zpěvačka v Eurovizi zvítězil v roce 2014.  

Právě vystoupení „s příběhem“ mají největší šanci na úspěch. Ideálně v co nejvíce excentrickém „balení“…A tak se v Eurovizi střídají ruské babičky, antikapitalistické skupiny z Islandu, zombie hrající heavy metal (finská skupina Lordi Eurovizi vyhrála v roce 2006) či falešné lesby (duo Tatu se v Eurovizi umístilo v roce 2003 na třetí příčce).

(A)politická Eurovize

Eurovize je dle statistik britské BBC obecně nejpopulárnější u publika mezi 15-24 lety, čemuž odpovídá také průměrný věk vystupujících. V posledních letech se soutěži navíc nedaří zbavit nejen čím dál tím patrnějšího politického přesahu, ale ani účastníků, kteří spíše než na zpěv spoléhají na co nejbizarnější vystoupení/vzhled.

Ačkoliv Eurovize se vždy snažila prezentovat jako apolitická, realita je této tezi na hony vzdálená. Ostatně, pro příklady není třeba chodit daleko, i letošní ročník, jehož finále se koná v izraelském Tel Avivu, je opředen mnoha kontroverzemi týkajícími se vztahu mezi Izraelem a Palestinou. Stejně tak však soutěž může být do jisté míry platformou pro nastolování progresivní queer politiky. Jako poměrně paradoxní se pak jeví fakt, že ačkoliv soutěž se významně opírá o LGBT publikum, mezi účastníky stále nechybí zástupci Ruska, země, která je svou homofobií obecně známa.

Kdo je kdo…ví málokdo…

Když v roce 2014 v Eurovizi zvítězil Rakušan Tom Neuwirth se svým ženským alter egem Conchitou Wurst, mnozí se káceli nadšením z otázek, které fousatá zpěvačka vnesla do milionů domácností, kde Eurovizi sledovali. Ve skutečnosti Rusko oficiálně trvalo na tom, že Conchita reprezentuje Evropskou prohnilost, v Rakousku se ani po obrovské vlně mediálního zájmu o Conchitinu identitu v oblasti lidských práv nezměnilo zhola nic a před nedávnem Neuwirth oznámil, že s Conchitou končí, protože s ní již dosáhl všeho, čeho si dosáhnout přál (faktem je, že mediální prostor nesporně zahltil a podařilo se mu proniknout i na půdu Evropského parlamentu, nyní např. oficiálně vyzývá k voliče, aby přišli k eurovolbám).

Snad aby odkaz Conchity nebyl zapomenut (nebo proto, že model genderového exhibicionismu se osvědčil), v letošním ročníku se objevil otevřený gay a muslim k tomu, Bilal Hassani. Vzhledově je přinejmenším androgynní, prý se celý život potýkal se šikanou kvůli jinakosti (a český komentátor o něm vytrvale hovořil jako o ženě).

7. 8. 2019„Žádný cukr, žádné předsudky“ – Coca Cola v Maďarsku s podporou gayů a leseb tvrdě narazila

Ať už ale soutěž může na první pohled vypadat jakkoliv bláznivě (na druhou stranu, je-li divácká základna tvořena z většiny mladým publikem, přijetí jinakosti má přeci jen větší šance), pravdou je, že všechna výše zmíněná vystoupení minimálně zaujala. A se zásahem vysílacího času ve více jak 40 zemích je to skutečně šance, jak posunout normativní hranice. Ostatně, sama Conchita zprvu vyvolala poměrně rozporuplné reakce a mnozí členové LGBT komunity se vůči ní ohrazovali jako proti ukázce toho, jak je LGBT komunita „divná“. A dnes? Dnes konkrétně Conchita budí povyk spíše tím, že se stává znovu mužem.

Jednoduše řečeno, Eurovize je možností, jak prezentovat na první pohled možná podivné či bizarní podoby rozmanitého lidství. A ve druhém kroku je normalizovat. Pokud je k tomu třeba zrovna tento blyštivý celoevropský cirkus, tak proč ne.