Japonští stranded singles a „kreslené romance“: Zcela bizarní moderní fenomény ve světě lásky, sexu a seznamování

V dnešní době mnoho mladých Japonců „chodí“ s fiktivní postavou a o reálný vztah ani nestojí. A netýká se to jen Japonska...

Autor: Nikol Šubrtová / Zdroj: Guardian, Shutterstock, Instagram / 30. 3. 2019

Aktuálně se hodně mluví o jisté krizi seznamování, lásky i reálného sexu. Ono se obecně hodně mluví o různých krizích, protože součástí lidské povahy je zřejmě i to, že máme pocit, že „dobře už bylo“ a svět se řítí do záhuby a je nám stále hůř. I když objektivně se celosvětově vlastně mnohé spíše zlepšuje. Každopádně i tak s sebou postmoderní doba nese některé fenomény, nad kterými zůstává rozum stát, až bych skoro řekla, že by si nejraději už spíš lehl.

21. 3. 2019Tom Neuwirth „zabil“ Conchitu Wurst. „Bylo na čase,“ tvrdí. Jak se z fousaté zpěvačky stal opět muž?

Pokud jde o zmíněnou oblast lásky, změna klimatu v této oblasti se hodně pojí s rozmachem internetu, sociálních sítí, seznamovacích aplikací a také snadnou dostupností porna, které je mnohdy nadužíváno a někteří už definitivně nadbíhání holkám vyměnili za nákupy lubrikantu, nového laptopu, rychlého připojení a předplatného na porno kanál. Možností seznamování i přístupu k sexu je nepřeberné množství, a tak nějak platí, že co je moc snadno dostupné, u toho dochází k jisté devalvaci.

Mladí lidé se také nechtějí moc vázat a ke vztahům přistupují jako ke spotřebnímu zboží na jedno použití, které odhodí a nahradí novým při prvních potížích. S nadsázkou lze říci, že dnes partner třikrát nevynese koš, dvakrát se s vámi pohádá a jednou při večerním posezení s přáteli není dost vtipný nebo přibere kilo a už má podmínku s výstrahou. Pokud se partneři neshodnou úplně na všem, mají hned pocit, že si vlastně nerozumí, nebo že jinde jim snad uniká něco lepšího.

Přes veškeré možnosti také přibývá lidí, kteří jsou dlouhodobě single. Také se mluví o tom, že mileniálové mají paradoxně méně sexu se skutečnými partnery než jejich předchůdci, a roste též počet lidí, kteří o skutečného partnera už ani nestojí.

Japonští „stranded singles“

Japonsko je zemí nesmírně zajímavé historie i kultury, ale také mnohých bizarností, a tak i v této oblasti najdeme mezi Japonci ve větší míře jisté podivné fenomény.

Ačkoli v západních zemích také přibývá dvaceti, nebo dokonce třicetiletých paniců, v Japonsku výzkumy již ukazují z našeho pohledu poněkud extrémní čísla.  Průzkumy, které nedávno zveřejnil list Guardian, ukazují, že na sedmdesát procent svobodných japonských mužů a pětasedmdesát procent neprovdaných žen nemělo ještě ve dvaceti letech žádný sexuální zážitek s druhým člověkem. Ve věku kolem dvaceti pěti let pak pro obě pohlaví platí, že sex stále neměla polovina všech svobodných.

Profesor Masahiro Yamada, který působí jako sociolog na univerzitě Chuo v Tokiu, mluví o fenoménu „stranded singles“, tedy lidech uvízlých v single stavu. Poukazuje na to, že s rostoucím počtem dospělých, kteří jsou dlouhodobě panici, zároveň klesá v populaci zájem o skutečné partnerské vztahy.

Kreslené a virtuální romance jako nový standard?

Možná jste si všimli, že i v Česku již otevřel nevěstinec, kde už ani ty prostitutky nejsou skutečné, nýbrž si zákazník platí za sex s vymakanými figurínami. To, že i z nejstaršího povolání nás pomalu vytlačují toastery a vysavače s modrými kukadly, ještě ale není nic proti tomu, že umělost a neskutečnost se prodírá i do oblasti lásky.

Mnozí současní japonští stranded singles se totiž zamilovávají do neexistujících a dokonce i kreslených osob. Aktuální průzkum japonské vlády k překvapení veřejnosti ukázal, že na třicet procent japonských single žen a patnáct procent svobodných mužů ve věku mezi dvaceti a devětadvaceti přiznává, že se již hluboce zamilovali do nějaké postavy v počítačové hře, postavy v kresleném či jiném snímku či prostě do memu. Podobné množství lidí pak uvedlo, že se již někdy zamilovali do herce nebo popové hvězdy.

Mnozí mladí dnes preferují vztahy ve virtuálním světě

Profesor Yamada upozorňuje, že totální boom trhu s virtuálními romancemi v Japonsku ukazuje, že v zemi znepokojivě roste počet lidí, kteří v životě nemají žádného skutečného partnera. Dokonce existuje již speciální termín „moe“, který označuje člověka, jenž miluje fiktivní postavu a randí s ní ve virtuálním prostředí, kde si může partnera stvořit dle svých postav v rámci počítačové hry.

Věc má kolem sebe již celou subkulturu, jejíž součástí jsou i hotely, kam si můžeme vzít svého fiktivního partnera a pobýt tam s ním prostřednictvím herní konzole.

Japonské tradice a krutá realita

Yamada říká, že jde jen o část problému, kdy „viníka“ lze zároveň hledat i v přežívajících japonských tradicích. I mladí Japonci totiž chtějí konvenční manželství, čekají na něj a o pouhé soužití nestojí. Ostatně Japonsko má snad nejméně narozených dětí mimo manželství, a to pouze něco přes dvě procenta. V Evropě se někde přitom takto rodí až polovina dětí.

Zároveň ale mnoho mladých Japonců zůstává z ekonomických i jiných důvodů dlouho žít se svými rodiči, kdy takto ovšem rodinu založí stěží. Porodnost v zemi tak klesá.

„V Japonsku se neoslabuje jen manželství, ale i samotné formování párů. Speciálně u dívek je časté, že rodičovské zázemí je pro ně bezpečným prostorem, kde mohou čekat, až se objeví ideální partner pro sňatek. Místo, aby se seznamovaly s muži, jejichž příjem je zatím nestabilní, raději si počkají doma v naději, že se jednou objeví muž s příjmem stabilním a dostatečným pro zajištění rodiny. To je částečně i důvod, proč zřejmě mladí Japonci jsou málo sexuálně aktivní,“ popisuje neromantickou situaci mezi japonskými mileniály Yamada pro Guardian. Mnoho Japonek pak ale z věčného čekání místo do manželství vstupuje do dlouhodobého statusu staré panny, která žije s rodiči.

2. 4. 2019LUI Singles: Sergej

Na podobné „čekané“ jsou pak prý i mladí Japonci. „Synové, kteří nemají stabilní příjem, si často také raději vyberou zůstat déle u rodičů s tím, že se odstěhují, až budou mít dostatečně vysoké příjmy, nebo narazí na ženu, které ten jejich příjem, co už mají, přijde dost dobrý. Jenže takhle to prostě v reálném životě nechodí. Výsledkem je, že i počet mužů žijících do vysokého věku s rodiči roste,“ uvádí Yamada.

Nejsou to ale jen Japonci…

Yamada v této souvislosti přímo hovoří o „mezeře v očekáváních“, tedy o rozdílu mezi očekáváními mladých a realitou, který pak vede k tomu, že mnoho z nich hledání partnera ve skutečném životě plném nedokonalých lidí vzdá a upne se k virtuálnímu světu, kde svůj život i partnery mají plně pod kontrolou.

Sociolog Adrian Favell z Univerzity v Leedsu ovšem na nedávném společném vystoupení s Yamadou upozornil, že západní společnost má tendenci tento stav mladé japonské generace připisovat jisté odvěké japonské podivnosti.

Nicméně podle něj není zamilovávání se do fiktivních postav či celebrit, unikání do virtuální reality před skutečným životem a přesun milostného a seznamovacího života online na seznamovací aplikace vlastně žádným japonským specifikem, ale podobná situace je možná jen v trochu menší míře i mezi mladými v Evropě či Spojených státech. 

Inu pryč jsou doby, kdy se matky děsily toho, že si syn místo holky přivede domů přítele, teď se za to spíše mohou začít modlit, protože se možná jejich ratolest místo toho jednou doma ukáže třeba s Mickey Mousem...

 

Mnoho Japonců romanticky přilne k fiktivní postavě