Urážlivý stereotyp, nebo jeden z nás? Menšiny mají na vlastní karikatury dost rozporuplné názory

Stereotypy. Jak se zdá, dnes jeden z největších problémů, co se kultury i mezilidských vztahů týče. A právě proti stereotypnímu zobrazení etnických a sexuálních menšin se dnes stále častěji bojuje. Jenomže jak to vypadá, i některé ne zrovna lichotivě karikované postavy mají mezi „svými“ menšinami dost fanoušků. Které to jsou a proč?

Autor: Petr Opršal / Zdroj: TvTropes, HuffingtonPost, A2Larm, Guardian, Romea / 27. 2. 2019

Není to tak dávno co se na internetu strhla názorová smršť ohledně postavy Apua Nahasapeemapetillona, indického prodavače ze Simpsonů. V přehlídce nejrůznějších stereotypních vedlejších postav kritikům nejvíce vadil právě Apu. Poukazovali na jeho přízvuk, jeho snahu vydělat za každou cenu na úkor zákazníků, osm dětí i nadváhu. Jeho originální hlas pak popisuje indicko-americký komik a režisér dokumentu The problem with Apu Hari Kondabolu jako „(B)ělocha, co imituje bělocha, který imituje mého tátu“.

22. 2. 2019Nespoutaná láska prokletých básníků v podání Dana Krejčíka a Matěje Stropnického. Představení „Úplné zatmění“ láká na kontroverzi

Jenomže situace okolo Apua není rozhodně černobílá. Zejména v Indii je jeho postava populární a rádi ho mají i leckteří američtí Indové. Apu je imigrant první generace, který se o sebe dokáže postarat, má smysl pro humor a je komplexní postavou se svými vlastními problémy. Zdaleka ne všechny jsou způsobeny tím, že by byl indického původu,“ píše například Bhaskar Sunkara z americké edice deníku Guardian. „Leckdo by asi chtěl, aby všichni Indové v televizi byli úspěšní lékaři. Jenomže spousta z nás taky jen pracuje na pumpě a říká ´Děkujeme, přijďte zas!´“ Další indičtí Američané také poukazují na to, že Apu je jedním z prvních pozitivních zobrazení zbožného hinduisty, který se ale nenechá definovat jen svou vírou.

Debata okolo Apua dobře shrnuje ambivalentní vztah menšin k různým stereotypním postavám. Zobrazení, které bylo dříve „férové“ a progresivní, dnes už leckdy nestačí. Jenomže i „komická postavička“ může mít své kvality, může být hrdinou, který i přes své chyby nakonec vyhraje. Leckdy také pomáhá, když je takový „chodící stereotyp“ vymyšlený či zahraný „jedním z nás“, a stereotypy odpovídají tomu, jak si která menšina dělá legraci sama ze sebe.

Zorro v těle myši

Někdo si možná z dětství pamatuje na kreslené grotesky s tryskovým mexickým myšákem Speedy Gonzalesem. Pokud však divák nevyrostl v USA či jiné anglicky mluvící zemi, český dabing ho ochudil o jeho lámanou angličtinu se stereotypním mexickým přízvukem. Milosrdná paměť také většinou vytěsnila zobrazení Mexika jako špinavé díry plné líných a majetnických myší a Speedyho hrdé děvkaření nebo spíš „myškaření“.

Co však čert nechtěl, Speedy Gonzalez je mezi mnoha Hispánci velmi populární. „Před Speedym byli všichni Mexičani zobrazováni jako líní, zpomalení troubové. Jenomže pak přišel Speedy, nejrychlejší myšák Mexika. U rychlosti v nohou jeho pozitivní stránky nekončily, stejně rychle mu to i myslelo. Takže není divu, že svoje protivníky vždy přelstil a nakonec vyhrál. Tenhle myšák, to byl vlastně další takový Zorro,“ píše například Voxxi, hispánský blogger pro Huffington Post. „A že na něj letěly všechny myšky? Divíte se, s tím, co všechno uměl? Všichni jsme chtěli být jako on!“

Speedy Gonzales tak zažil opačnou cestu než Apu. Mezi lety 1997 a 2001 podle serveru TvTropes zastavili Warner Bros vysílání grotesek, ve kterých vystupoval. Tlak publika zejména z řad Hispánců studio ovšem donutil k tomu, aby zákaz vysílání zrušilo. Od té doby také vznikla spousta nových animáků se Speedym, který jen přišel o svůj přízvuk a další nelichotivé stereotypní vlastnosti, ale dál je nejrychlejším myšákem Mexika.

Sladký transvestita z Transylvánie

Někdy pak i z dnešního pohledu stereotypní a negativní zobrazení pomůže některým menšinám a subkulturám dostat se na světlo ramp. Nenajdeme asi lepší příklad než přiznaně béčkovou LGBT parodii na stará sci-fi Rocky Horror Picture Show. Hlavní záporák a hybatel děje Dr. Frank N’Furter je sice karikaturou bisexuálního transvestity s neukojitelným libidem, ovšem kolik takových postav se v Hollywoodu objevilo před ním?

Navíc je Frank sám na sebe hrdý a jeho heslem je „Don‘t dream it, be it“, tedy „Nezůstávej u snů, žij tak jak chceš!“. Takové zobrazení je na míle daleko od tehdejších prvních nesmělých pokusů o film se sympatickým LGBT hrdinou, který bojuje sám se sebou. V neposlední řadě je pak Frank sice bombastickou, ale neskutečně zábavnou personou ve výborném podání Tima Curryho, navíc ve filmu se spoustou chytlavých písní.

Ve filmu se najde spousta problémů – kromě samotného Franka třeba zobrazení LGBTQ postav jako mimozemšťanů či zmatení termínů mezi transsexuálem a transvestitou. Leckomu však pomohl najít sám sebe – když už ne co se sexuality týče, tak alespoň sebevědomí. K čemu jinému také slouží půlnoční projekce, při kterých všichni diváci komentují děj filmu a půlka mužského osazenstva dorazí v krajkových podvazcích?

24. 1. 2019Internetovým spisovatelem může být každý, texty již tvoří i umělá inteligence. Jaké šílené nápady mají autoři v oblasti erotických románů?

Pivo, pečení psi a Pavel

Podívejme se ale do Čech. Fenoménem současné doby je seriál Most!, který kromě jiného zobrazuje postavu po změně pohlaví i soužití Čechů a Romů v chudé periferii republiky. Obojí čelí kritice za stereotypní zobrazení. Objevují se ale i hlasy zevnitř, které Most! chválí. Například Renata Berkyová píše pro server Romea: „(T)u opravdovou zábavu přináší až romští herci a jejich talent trefně glosovat dobře známé situace. Nezřídka tak, aby divákům po prvotním záchvatu smíchu onen úsměv na tváři zamrznul, a nutí k zamyšlení – řekla bych, těch více osvícených. Geniálně a s dobře zacílenou nadsázkou zapůsobila i historka o jezení psů, kterou si ti samí chánovští pánové vystřelí z hlavního hrdiny Luďana.“ Levicoví kritici také seriálu vyčítají tzv. deadnaming, kdy transgenderovou postavu Dáši/Pavla mnozí stále oslovují jejím původním jménem. Pavel Šplíchal z A2larmu ovšem správně podotýká, že je rozdíl mezi názorem postavy a tvůrce. Deadnaming tu tak slouží spíše k vykreslení kulturních rozdílů a jako náhled do duše postav z periferie.

Některé stereotypy si ale tvoří „kmeny“ samy. Snad každý národ má nějakou postavu, která vznikla jako souhrn všech národních vlastností, ať dobrých nebo špatných. Pro Čechy to je zejména Josef Švejk. Na jednu stranu se jedná o líného zavalitého pijáka piva a šejdíře, který je pasivní a místo toho, aby za svou věc bojoval, vše se snaží „obšlápnout“. Na druhou se jedná, v závislosti na interpretaci, buď o prosťáčka s trochou selského rozumu, či o vychytralého muže předstírajícího vlastní nebetyčnou hloupost. Švejk je stále sympatickou postavou, zejména také proto, že je obklopen idioty a nabubřelci, z nichž si může dělat legraci a usazovat je. Možná právě proto dodnes visí v mnoha hospodách včetně těch vesnických jeho portrét a mnozí Češi ho vzali za svůj národní symbol.

Z Čechů si dělal legraci Čech, notabene výborný pozorovatel, humorista Jaroslav Hašek. Jak by ale asi dopadlo, kdyby nás karikoval podobným způsobem někdo ze zahraničí, někdo mimo náš kmen? Jak by to asi dopadlo? Otázku nechme raději otevřenou...