Milovaný i nenáviděný PRIMARK míří do Prahy. Jaké jsou důsledky tzv. „rychlé módy“?

Spekulací o tom, že se populární irský řetězec chystá expandovat i do České republiky, kolovalo v minulých letech po internetu nespočet (LUI nebyl výjimkou). Nyní se však spekulace mění v potvrzený fakt. Když řetězec s low costovou módou otevřel svůj první obchod v Berlíně, rozpoutala se doslova nákupní manie. Čeká Prahu totéž? A jaká je skutečná (ne pouze ta vyjádřená na štítcích) cena superlevného oblečení a doplňků?

Autor: Mirka Dobešová / Zdroj: theguardian.com, graziadaily.co.uk, economist.com / 27. 2. 2019

Řetězec Primark, to je jednoduše legenda. Ačkoliv hlavní základnu má společnost v Irsku, většina Čechů si jej jistě spojí s britskou metropolí Londýnem. Ostatně právě tam, na slavné nákupní Oxford Street, má tento řetězec již dva své několikaposchoďové nákupní domy. Obvykle praskají ve švech, lidé jednoduše nedokáží odolat skutečně lowcostové módě. Kde jinde totiž koupíte tričko v přepočtu za padesát korun či boty za dvě stovky? Jedině v Primarku, brzy dokonce i v Praze, jak včera informovaly Hospodářské noviny.

Kdo by nemiloval „fast fashion“?

Není snad třeba ani hlubšího zamyšlení na to, aby člověk došel k názoru, že takto nízké ceny musí být na druhé straně vyváženy dalšími, zákaznickému oku neviditelnými, důsledky. Ty se pak samozřejmě netýkají jen Primarku, ale i dalších řetězců s tzv. „fast fashion“, tedy „rychlou módou“, která zásobuje pulty modely z módních mol v co nejkratším čase a ideálně co největším objemu. A samozřejmě za směšné peníze – tak, aby nakupovat nové věci mohl prakticky každý a ideálně co nejčastěji.

Během mnoha let, co Primark na trhu působí (první obchod otevřel jeho zakladatel v Dublinu přesně před 50 lety pod názvem Penneys, který však pro evropský trh nahradil název Primark), se do něj Češi zamilovali. Některé cestovní kanceláře dokonce pořádají pro české shopaholiky přímo nákupní zájezdy do měst, kde Primark své pobočky (aktuálně je jich po světě již přes 350) provozuje.

Mezitím se však stihly zformovat také dva základní tábory lidí – těch, kteří na Primark nedají dopustit, a těch, kteří jej doslova nenávidí. Důvodů mají spoustu… Až neuvěřitelně nízké ceny oblečení, doplňků a domácích potřeb mají totiž i druhou stranu mince. Aby byly udržitelné, vyvažují je nezřídka nekvalitní materiály, využívání levné pracovní síly a také nepříliš důkladné zpracování.

6. 5. 2019Probuďte svou mužnost! Stačí si jen vybrat tu správnou pánskou vůni

Problém první: Ekologie

Námitky týkající se ekologie jsou v případě výroby a prodeje lowcostového a rychloobrátkového zboží asi nejčastější. Primark je členem Koalice pro udržitelné oblečení (Sustainable Apparel Coalition) a zároveň podporuje i řadu různých iniciativ, jejichž cílem je kompenzovat dopady výrobního průmyslu na životní prostředí. Již od roku 2002 poskytuje zákazníkům výhradně papírové tašky namísto igelitových a společnost se také zapojila do iniciativy na snížení odpadů a užití plastových obalů. Právě obalové techniky se Primark snaží užívat výhradně takové, které staví na recyklaci.

V USA se Primark spojil s charitativní organizací Delivering Good a neprodané zboží poskytuje potřebným, v Evropě pak spolupracuje s organizací Newlife, která podporuje zdravotně postižené a děti v paliativní péči. Kromě toho se Primark zajímá o klimatické dopady daného odvětví a zveřejňuje informace o tom, jaké emise skleníkových plynů vznikají z jeho provozů i dodavatelského řetězce.

To vše je jistě skvělé, jak ale naznačují kritici, ani to nestačí. Přeci jen uhlíková stopa rychloobrátkového módního řetězce je stále obrovská. Ekologické materiály zatím v produkci nedominují a iniciativa, která by deklarovala snahu o snížení produkce skleníkových plynů, je také v nedohlednu…

Problém druhý: Vykořisťování

Konkrétně zneužívání pracovních sil bylo jedním ze závažných obvinění, jimž Primark čelil. I proto firma učinila určité kroky ke zlepšení, je signatářem tzv. Bangladéšské dohody o bezpečnosti staveb a také tzv. Cotton Pledge, závazku, že bude bojkotovat užití bavlny z Uzbekistánu. Tamní režim je totiž znám prosazováním otrocké práce, navíc vůči těm, kteří nesplní daný pracovní plán, bez skurpulí uplatňuje také fyzické násilí. Běžné je v Uzbekistánu také zneužívání dětské práce...

Kromě toho je Primark členem Iniciativy pro etické obchodování, stejně jako třeba řetězce Gap či Marks & Spencer. Ačkoliv ale deklaruje pravidelnou kontrolu svých továren, a to v souladu s firemními kodexy, podobného dohledu se nejspíš nedostává celému řetězu produkce. Stejně jako mnohé další řetězce s fast fashion Primark sice vlastní továrny, ale výrobu pro něj zajišťují další subjekty. Kontrolu nad celým dodavatelským řetězcem tedy nemá a odpovědnost za pracovní podmínky zaměstnanců, kteří jsou zapojeni do výroby, nenese.  

Přitom právě pracovní podmínky dělníků a dělnic v podobných továrnách jsou jednou ze stěžejních problémů, nezřídka totiž sídlí v rozvojových zemích a platové podmínky tomu odpovídají – není nijak neobvyklé, když nepokryjí ani základní potřeby rodiny, o neexistenci „benefitů“ na úrovni sociálního a zdravotního zajištění ani nemluvě.

Problém třetí: Kůže a kožešiny

Ve prospěch Primarku hraje fakt, že podporuje trvale udržitelné postupy v kožedělném průmyslu a pravé peří či kožešinu při výrobě nepoužívá. Na druhou stranu ale užívá kůži a vlnu, a to bez uvedení zdrojů. Mnozí by přitom jejich původ ocenili a na jeho základě se rozhodli, zda si daný produkt koupí, či nikoliv.

21. 4. 2019Proč žádná státní vlajka na světě není fialová? Je za tím fascinující příběh a taky věc, kterou řešíte denně

Nakupovat, či nenakupovat?

Je tedy jasné, že i kdy Primark věnuje pozornost mnoha negativním aspektům spojeným s výrobou rychloobrátkového zboží, už jen fakt, že výsledným produktem je obrovské množství věcí s krátkou dobou životnosti, je poměrně mimo rámec veškerých hodnot prosazovaných v rámci „etické módy“. I přesto, když v srpnu 2012 otevřel Primark v Berlíně, rozpoutalo se doslova nákupní šílenství. Před obchodem musely být instalovány ocelové zátarasy a nákupuchtiví Berlíňané si do front dokonce přinesli sedátka. A v oblasti okolo obchodu musela být zavedena podobná bezpečnostní opatření jako před velkými rockovými koncerty…

Kdy konkrétně Primark otevře své dveře i českým zákazníkům, zatím zveřejněno nebylo, prodejna by se však měla nacházet v centru Prahy. Než k tomu dojde, mohou Češi vyrazit třeba do Drážďán, Vídně či Lince. Minimálně sedátka mohou v klidu nechat doma, jelikož jak v Německu tak Rakousku již Primark působí poměrně dlouho a nezkrotnou nákupní horečku tak vyvolává především mezi turisty ze zemí, kam zatím neexpandoval…