Zapomeňte na nákupy a vyzkoušejte „no-buy“ trend. Bez nových věcí se žije lépe!

Konzumní společnost je posedlá věcmi, jejich nakupováním a shromažďováním. A také jejich vystavováním na odiv. Podle průběžných dat zaměřujících se na nákup a využití spotřebního zboží lidé ve srovnání s obdobím před 15 lety nakupují o 60 % více zboží a užívají ho o polovinu méně času. Pro někoho se nakupování stalo „terapií“, jiní by naopak terapii kvůli přílišným nákupům sami potřebovali. Pak jsou tu ale i tací, kteří si naopak užívají klid, jenž se údajně dostaví ve chvíli, kdy člověk začne vyznávat principy minimalismu. Nebo se jednoduše můžete rozhodnout dát nákupům nových věcí definitivní vale. A právě tak se zrodilo „no-buy hnutí“, které má své stoupence i v Čechách.

Autor: Mirka Dobešová / Zdroj: cnn.com, theguardian.com, FB / 27. 3. 2019

S nakupováním se pojí množství různých fenoménů. Možná jste slyšeli o tzv. oniománii (s vášní pro cibuli nemá společného zhola nic), závislosti na nakupování, o níž se hovoří také jako o shopaholismu. Ačkoliv patologické nakupování zatím není oficiálně nemocí, podle některých expertů se skutečně může jednat o psychickou poruchu nezřídka spojenou s projevy klasické závislosti. Přidá-li se k této skutečnosti ještě potřeba vystavovat zakoupené kousky na sociálních sítích, na problém je zaděláno. Ti, kdo nákupům skutečně propadnou, se tak navíc nezřídka ocitnou také v dluhové spirále. „Sociální média vyvíjejí tlak na lidi, aby utráceli peníze, které nemají,“ tvrdí např. autorka knihy Proč sociální média ničí naše životy, Katherine Ormerod.

19. 4. 2019Máte málo přátel? Chybí vám rodina? V Japonsku si příbuzné i kamarády můžete pronajmout

Na nákupy s Diderotem

Nakupování však mohou propadnout i jedinci psychicky zcela zdraví – své by mohl vyprávět slavný encyklopedista Denis Diderot (kdyby tedy nebyl více jako 200 let po smrti). Právě po něm totiž byla pojmenována rostoucí touha po nových věcech a jistá míra uspokojení z jejich vlastnictví. Diderot v jisté životní etapě nebyl zrovna skvěle finančně zajištěn, ale když obdržel finanční pomoc od Kateřiny Veliké, koupil si exkluzivní rudou róbu. Ta však bohužel zrovna nekorespondovala s jeho další garderobou a ani skromným vybavením bytu. A tak Diderot nakupoval. A nakupoval. I když nakonec sám dospěl k závěru, že zběsilé pořizování nových věcí mu příliš štěstí nepřineslo – což ostatně poměrně barvitě popisuje také v eseji Stesky nad starými šaty aneb Varování těm, kteří mají více vkusu než štěstí – označení Diderotův efekt se pro popis řetězových impulsivních nákupů věcí, které vlastně nepotřebujeme, vžil a ustálil…

Zatímco Diderot však utrácel peníze především za oděvy a bytové doplňky, dnes, v době nadbytku a dostupnosti prakticky čehokoliv, jsme de facto „vybízeni“ k nadměrné (a zbytečné) spotřebě. I proto postupně začínají vznikat koncepty, které se naopak spotřebu snaží radikální omezovat. Ať už jde o tzv. prosazování minimalismu, umírněné nakupování v rámci trendu „low-buy“ nebo přímo odmítání nákupu všech nových věcí v duchu „no-buy“ hnutí, všechny tyto koncepty si získávají stále více stoupenců.

Od minimalismu k „no-buy“

Minimalismus by bylo možné považovat vlastně i za životní styl. Chcete-li být minimalistou (či minimalistkou), samozřejmě to neznamená, že si musíte vystačit s pár nejnutnějšími věcmi, pohrdat současným světem, místo televize sledovat z okna (ideálně pronajatého) bytu cvrkot na ulici a o tom, jak se vám skvěle vede, psát blog nebo alespoň všechny informovat skrze sociální sítě. Podstata minimalismu totiž tkví v něčem úplně jiném než v okatém (či přímo performativním) upozorňování na to, že vlastnictví materiálních věcí je špatné. Cílem je, aby si lidé uvědomili, že žijí v extrémním nadbytku, a věcem, které vlastní, přikládají naprosto zbytečně velký význam. Posedlost věcmi – které jsou pro mnohé zároveň prostředkem k vyjádření vlastního společenského postavení – se tak stává nezřídka hnacím motorem našich životů…a zároveň zkázou vztahů, zdraví či osobního růstu. Minimalistou tedy může být prakticky každý, i ten, kdo touží mít vlastní dům, rodinu, kariéru – všechny kroky, které v tomto směru učiní, by však měly být podniknuty s rozmyslem a uvědoměle.

Minimalismus vám nic neříká? Chtěli byste vyzkoušet něco s pevnějšími pravidly? Pak je tu varianta zapojení se do tzv. „no-buy“ hnutí. S tímto konceptem jsou nejčastěji spojováni britští blogeři a influenceři, kteří to, jak jejich život bez nákupů vypadá, také náležitě dokumentují na sociálních sítích (a pravdou je, že ne každý skutečně vytrvá…)

To v australském Perthu založil první „no-buy“ skupiny David Klein v roce 2016 – jeho důvod byl poměrně praktický, snažil se vyřešit problémy, s nimiž se potýká každý, kdo se přestěhuje. „Koupil jsem nový dům, mnoha věcí se zbavil, ale jiné jsem potřeboval. Neznal jsem žádné své nové sousedy, ale doslechl jsem se o mezinárodním projektu ´Buy Nothing´,“ popsal svou zkušenost. David proto založil na Facebooku skupinu, do které pozval všechny obyvatele jeho nové čtvrti s výzvou, aby ostatním nabídli věci, které již nepotřebují. A myšlenka se ujala i v dalších částech Austrálie – online tak v zemi funguje přes 100 podobně zaměřených skupin o téměř 60 000 členech.

11. 4. 2019„Díky vyvážené drogové politice se infekce HIV mezi injekčními uživateli prakticky nešíří,“ tvrdí odbornice z centra SANANIM

Je na vás no-buy způsob života přeci jen moc radikální? Pak můžete (třeba na rozjezd) vyzkoušet tzv. „low buy“. Podstata tohoto konceptu je poměrně snadná – nákup nových věcí významně omezíte, a to tak, že si na každý měsíc stanovíte maximální částku, kterou budete moci utratit. Další variantou, jak svou domácnost doslova nezavalit zbytečnými věcmi, je princip koupím – daruji. Pořídili jste si nové kalhoty? V tom případě jedny starší ze šatníku vyřaďte…

Bez ohledu na to, kterou z variant šetření – nejen financí, ale také vlastního času a de facto i planety jako takové – se nakonec rozhodnete zvolit, vězte, že se vám ve výsledku bude žít lépe. To ostatně potvrzují také ti, kteří již bez nákupů nových věcí fungují, a to i v Čechách, včetně Terezy, která se naučila shánět vše potřebné (oblečením počínaje, počítači a mobily konče) v různých alternativních komunitách a výměnných skupinách. A to včetně věcí pro malého syna. Celý rozhovor o tom, jak se jí daří „no buy“ koncept dodržovat i na mateřské dovolené, a co jí tato kompletní změna životního stylu přinesla, si můžete přečíst ZDE.