LGBTQ+ postavy nemají v českém filmu na růžích ustláno. Cesta od nebezpečných psychopatů až k trošce pochopení

Homosexuálové zanechali v českém umění výraznou stopu. Ale nebudeme vás dnes nudit výčtem dávných bouřliváků a telefonními seznamy jejich děl. Zajímavější je podívat se na zobrazení homosexuality v českém filmu, které od chvíle, kdy byl vynalezen zvukový film, prošlo dlouhou a poměrně trnitou cestu.

Autor: Petr Opršal / Zdroj: CSFD, Cinepur / 22. 2. 2019

Začněme od začátku, od nástupu zvukového filmu. Je třeba říct, že česká filmová produkce první republiky byla prudérní i v porovnání s tou americkou po zavedení cenzurního Haysova kódu. Převažovaly platonické vztahy, i heterosexuální pár si na stříbrném plátně sotva dal jiný polibek než na tvář. Dobře známou výjimkou byl film Gustava Machatého Extáse, kde se na plátně poprvé objevila nahá žena, pozdější hollywoodská hvězda Heddy Lammar. Prvorepublikový film se však z krinolíny nikdy nedostal.

Homosexuální stopa přitom byla v tuzemském prvorepublikovém filmu poměrně jasná. Hlásili se k ní režiséři František Čáp i Václav Krška, stejně i tehdejší ředitel barrandovských studií Miloš Havel. Do jejich děl však homosexualita pronikala jen minimálně, a navíc jak Čáp, tak Havel krátce po únorovém převratu emigrovali.

Vyhrňme si (nejen) rukávy

Za první otevřené zobrazení homosexuality v českém filmu se tak dá považovat krátký záběr z tendenčního špionážního dramatu Zbyňka Brynycha Smyk z roku 1960. Zde mezi nadšenými diváky striptýzového vystoupení nebohých emigrantek najdeme i dvojici vilných a dekadentních slečen z titulní fotky, které si evidentně užívají nejen show, ale i samy sebe navzájem.

Na druhou stranu, dá se říct, že nechtěnou homoerotikou překypují leckterá budovatelská dramata plná mužných dělníků a chlapských kamarádství. Podobně je to i v Kohoutově nechvalně proslulém propagandistickém muzikálu Zítra se bude tančit všude, umocněném prostředím folklorního tanečního souboru.

24. 1. 2019Firma u příležitosti nadcházejícího Valentýna vyrobila speciální kartáčky na zuby pro homosexuály

Dívčí nová vlna a pak pád

Kartami zajímavě zamíchal nástup Československé nové vlny. Homosexualita sice nebyla hlavním tématem žádného z filmů, s homosexuálními motivy se ale pracovalo poměrně často. Vypíchnout stačí Sedmikrásky Věry Chytilové, film o dvojici dívek, které se rozhodly ve zkaženém světě býti zkaženými, a jejichž vztah přesahuje běžné kamarádství.

Ještě otevřeněji je lesbická erotika naznačována v Jirešově Valerii a týdnu divů, snové alegorii o dívce, která po první menstruaci objevuje svou sexualitu. Ve filmu se tak kromě jiného objevuje jako objekt touhy chlípné čarodějnice, maskované za její babičku, i jako zdroj čistoty a nevinnosti pro služku, která upadla do tenat zlé moci.

S nastupující normalizací převážilo stereotypně záporné zobrazení homosexuálů, jakožto dekadentních, nebezpečných a násilných deviantů. Připomeňme například díl Třiceti případů Majora Zemana s názvem Strach. Ve zdejší parafrázi na případ bratří Mašínů je odbojová skupina vykreslena jako krvežíznivá tlupa dvou zmatených zajíčků drezírovaných homosexuálním psychopatem. V Upírovi z Feratu zase jednu z hlavních záporných postav představuje Madame Ferat, hlava stejnojmenné závodní stáje s krvavým tajemstvím, ledová královna obklopená harémem dívek v kožených oblečcích.

Ve špatný čas na špatném místě

První pozitivní zobrazení homosexuality v normalizačním filmu vzniklo spíše omylem. Najdete ho ve filmu Otakara Vávry Veronika z roku 1985, typicky Vávrovsky pomalém, statickém a divadelně patetickém filmu o národních buditelích.

Zajímavý je zde ale právě úhel pohledu. Film je vyprávěn očima mladé dívky Veroniky, která je velkou obdivovatelkou a později důvěrnicí Boženy Němcové. Zejména scény, v nichž nepolíbená a naivní dívenka v podání Tatiany Medvecké mluví s Boženou Němcovou o svých denících či o mužích, přítomných na sraze hrdinných buditelských odbojářů, překypují pravděpodobně nechtěným lesbickým podtextem.

Nutno je také zdůraznit to, že ačkoliv je titulní postava Veroniky zobrazená jako žena s mnoha chybami, mezi kterými vyniká právě důvěřivost, je líčena jako veskrze kladná tragická hrdinka, která pouze měla tu smůlu být na špatném místě ve špatný čas.

25. 1. 2019Elton John, Ariana Grande či Jessie J. Které další světové hvězdy letos navštíví Česko?

Prvním filmem, v němž byla homosexualita zobrazena cíleně v pozitivním světle, bylo až Zkouškové období Zdeňka Trošky. Netradiční vztahový čtyřúhelník mezi studentem, jeho starší milenkou, jejím homosexuálním manželem a jeho přítelem je poměrně originální i na dnešní poměry, i když pod násilně naroubovanou zápletkou o Sametové revoluci trochu zaniká. Pár se nadále respektuje, muž je milujícím otcem malé dcerky a ženě nebrání v avantýrách, zároveň ale nechce o dítě přijít. Na první pohled má sice svůj život dobře uspořádaný, pod povrchem ale trpí nepochopením společnosti i přítelovými zálety.

Devadesátá léta mohla přinést změnu a znovu zamíchat kartami, většinou však zamrzla v pokusech prvoplánově šokovat. Přeci jen, publikum po Sametové revoluci nebylo naladěné na citlivé příběhy, poptávka byla spíše po exploataci. Teprve na konci dekády se začalo blýskat na lepší časy. Ale o tom si můžete přečíst v druhém dílu tohoto článku.