Zabývá se duševnem a má zranitelnou stránku. Metrosexuála a spornosexuála nahrazuje nový typ moderního muže

Zdá se, že kdysi moderního a revolučního metrosexuála nyní „zlikvidoval" nový citlivější typ chlapa. Jaký tedy je soudobý postmoderní muž?

Autor: Nikol Šubrtová / Zdroj: FOTO: Shutterstock, instagram / 24. 2. 2019

Devadesátky byly v hlavách mnoha z nás blaženou dobou. Backstreet Boys rozevírali za všech okolností své bílé košile, neustále na ně svůdně pršelo a něco u toho šušňali do mikrofonů, děti se kromě vynášení košů a hřebelcování jezevčíků staraly navíc o svá Tamagoči a mnoho legendárních hereček ještě bylo k poznání, než navštívily ordinace plastických chirurgů, aby ti učinili přítrž běhu času i jejich mimice. V druhé polovině devadesátých let se ale objevil ještě jeden zajímavý fenomén.

Metrosexuál jako norma moderního muže

Britský novinář Mark Simpson tehdy totiž v článku pro Independent popsal nový typ moderního muže. Pojmenoval ho dnes již notoricky známým pojmem metrosexuál. Tento moderní mladý muž kladl větší důraz sám na sebe a svoje pracovní úspěchy a zejména na péči o svůj zevnějšek, ať už šlo o kosmetiku či o drahé značkové oblečení, a celkově úzkostlivě upravený vzhled.

Byl to především městský fenomén, protože když jdete do lesa na dříví, lesní zvěř stejně značkovými hadry ani drahým parfémem do kolen nedostanete, pročež tam lidé už po roky chodí tak nějak normálně a bez stylu. Šlo ovšem celkově o průlom. Kdyby o sebe muž takto pečoval o několik let dříve, byl by považován za podezřelého až přihřátého. Letěli přece spíš hrubci či kovbojové, co kouří Marlbora a mají z toho děsně mužný odér a vítr ve vlasech. A sem tam rakovinu.

9. 5. 2019#GRINDRSTORIES vol. 2: Pokračování galerie nejpeprnějších zpráv z českých seznamek pro gaye

Spornosexuál jako narcis, otrok posiloven a milovník porna

Před pár lety pak pan Thomson zřejmě s pocitem, že již dlouho nic výstižně nepojmenoval, přišel s dalším typem moderního muže, kterému začal říkat spornosexuál. Muž, který od kultu oblečení a značkových věcí obrátil pozornost ke svému tělu. Má zálibu ve cvičení, tetování, sebefocení svého tetovaného a svalnatého těla na sociální sítě a také v pornu. Pokud bychom chtěli být k těmto hochům tvrdí, řekli bychom, že jde o poněkud narcistní otroky sociálních sítí, tělocvičen a porno průmyslu, kteří si ale v tom všem celkem lebedí.

Dan Osborne

Samozřejmě materiál na vztah to pak úplně není, když si hoch nevšimne, že na světě existuje i někdo jiný, než jen on sám. Ale takový ultra vyprofilovaný spornosexuál aka postmoderní muž si vlastně vystačí s nezávazným anonymním či kamarádským sexem, s pornem a s obdivem sám k sobě. Sám Simpson o spornosexuálech napsal: „Touží být chtění pro svá těla a ne pro svůj šatník. A rozhodně ne pro svou mysl.“

Spornosexuál se nám pak ještě nedávno místy měnil v lumbersexuála, což je stále stejný moderní narcistní muž, který ale přebírá část looku dřevorubců, jen má místo sekyry a pily Macbook a zelené latté a místo rubání do stromů se spíše fotí v různých podnětných zátiších a pozicích.

Samozřejmě všechny tyto popisy se skrze mediální šíření staly také jistým sebenaplňujícím se proroctvím, a tak mužů, kteří podobné hodnoty a styl vyznávali, ještě přibylo. Ano, přece se říká, že lidé i umírají jen proto, že to vidí u ostatních.

Přemůžou „noví“ oduševnělí muži nacvičené spornosexuály?

A je to opět Velká Británie, která zjevně ráda euroamerickému světu oznamuje, jaký muž tam zrovna je v kurzu, jež zahlásila obrat. A zdá se, že k lepšímu. Není-li to ovšem spíše zbožné přání nežli převažující realita. Na základě výsledků studie University College London podniknuté ve spolupráci s americkou společností Harry's, která působí v byznysu péče o mužský vzhled, britský list Telegraph hlásí, že současní muži čím dál více opouštějí prvoplánový narcismus, kult perfektního těla a promiskuitu a místo toho spíše začínají hledat hloubku, hodnoty, smysl a skutečnou spokojenost.

V průzkumu bylo podrobně zpovídáno více než dva tisíce mužů. Ti jako nejdůležitější hodnoty označovali spolehlivost, upřímnost a loajalitu. Pouze sedm procent z nich považovalo atletický vzhled za velmi důležitý. Dokonce i u kategorie mladých dospělých se našlo více než čtrnáct procent těch, kteří označili atletický vzhled za vyložené nedůležitý.

Není to ale tak, že bychom měli očekávat, že mladí muži přestanou klikovat, zahodí činky do křoví a půjdou na deset piv. Sport pro ně stále zůstává důležitý, nyní však spíše jako prostředek primárně se dobře cítit a ne vypadat. Také muži čím dál více na sport a cvičení hledí spíše ze sociálního pohledu, tedy jako na dobře strávený chlapský čas, akcentují týmový přístup k věci a berou pohyb i jako záminku k setkání s kamarády.

Průlomovým je ovšem na studii zejména fakt, že muži si snad poprvé za dlouhou dobu podle těchto výsledků váží svého mentálního zdraví více než toho pouze fyzického. To je velmi důležité, neboť sebevražda je stále jednou z hlavních příčin úmrtí u mužů ve věkové kategorii do 50 let. Muži si začínají uvědomovat, že jejich duševní zdraví a kvality jsou nakonec skutečně důležitější než six pack.

16. 5. 2019Soutěž českých kapel o poslední volné místo na Szigétu zná svého vítěze!

Někteří muži se už nebojí ukázat zranitelnou stránku i duševní problémy

Celý trend morálnějšího a citlivého muže, který se nebojí hovořit o svých pocitech, je zřejmě také odezvou na chování některých prominentních mužů, kteří chtě nechtě trendy vývoje spoluurčují. K takovému v tomto případě pozitivnímu trendu v posledních letech přispěli třeba rapper Professor Green nebo princ Harry, kteří otevřeně hovořili o svých trablích s duševní nemocí a nebáli se odhalit, že zranitelnost a její přiznání nedělá muže menším mužem, ale vlastně spíše právě naopak.  

O maskulinitě a duševním zdraví se rozepsal i herec a komik Robert Webb. Ten se tématu mužnosti věnuje ve svých nedávno vydaných memoárech a v rozhovoru pro Channel 4 v návaznosti na jejich vydání uvedl: „Muži, které ve svém osobním životě obdivuji, moji přátelé, jsou nakonec ti muži, kteří jsou citlivými otci a spolehlivými partnery a lidmi, které často přistihnete při drobných a nenápadných projevech laskavosti.“ Zdůrazňuje tedy, že ve skutečném životě nakonec neobdivujeme hrubce, postelové přeborníky či muže, kteří jsou nacvičení a zajímají se jen sami o sebe.

Jaká bude skutečná evoluce moderního muže, je otázkou. Je hezké, co lidé píší a říkají do dotazníků a pak do článků, ale realita často tančí někde za rohem zcela jiný tanec. Co máme v nitru a co ukazujeme navenek, jsou totiž často velmi odlišné věci. Nicméně s přibývajícími roky si každý, kdo si to neuvědomil dosud, tak nějak začne přicházet na to, co je pro něj osobně důležité. A to může být i zjištění, že na světě jsou i jiní lidé a živé bytosti, než je on sám, a že také nějaké ty pocity mají. Nezbývá než věřit, že tento nový trend mezi muži se opravdu chytí. Hezkých fotek na sociálních sítích už máme nashromážděno na dvacet generací dopředu, teď bychom zase mohli zacílit jinam.