Klasické dovolené vzaly za své, novým trendem se ale stává práce z druhého konce světa. „Zápas“ o pracující turisty začíná

Sektorů, které dostaly kvůli koronavirové pandemii na frak (a vlastně stále dostávají a ještě dostávat budou) je samozřejmě mnoho. Jedním z těch, který bude ale jejími dopady zasažen ještě dlouhou dlouhodobě, je cestovní ruch. Zatímco by se ale mohlo zdát, že o dovolené a cestování obecně nebude zájem (a mnozí také nebudou mít potřebné finance), pravdou je, že právě koronavirus stojí za vznikem nového trendu – tedy za dlouhodobými pracovními pobyty v zajímavých (nezřídka exotických) destinacích.

To, co koronavirus v oblasti cestovního ruchu způsobil, lze bez nadsázky označit za katastrofu. Během střídajících se lockdownů a uvolnění jako by se cestování stalo přímo nedosažitelným. Někteří dokonce tvrdili, že to, jak jsme byli zvyklí cestovat, se navždy změní. V polovině srpna 2020, tedy během hlavní letní sezony, pak počty letů celosvětově poklesly o 47 % ve srovnání s rokem 2019. A uprostřed všeho toho chaosu a také určité „morální paniky“ pojící se na jednu stranu s roznášením viru po světě, a na stranu druhou i s novým eko-fenoménem označovaným jako „stud z létání“, Barbados zjistil, čím by mohl „turistický“ ruch podpořit. Rozsáhlou diskusi o cestování tak rozsekl tzv. Barbados Welcome Stamp, dokument (formálně specifický typ víza), který umožňuje návštěvníkům, aby na ostrově mohli zůstat a pracovat po dobu až 12 měsíců. Což – i dle slov tamní premiérky – solidně řeší problém s testováním a karanténami, opatřeními, která by jinak klasický prázdninový pobyt nepříjemně krátila a komplikovala.

Anna Wintour v teplákách, vítr v šatníku a módní přehlídky bez diváků i modelek – tak koronavirus změnil módní svět18. 1. 2021

Zatímco se tedy některé instituce a odborníci přou, zda tzv. covid-pasy prokazující, že cestující byl naočkován, zavést, nebo ne, jiní se rozhodli neztrácet čas. Zejména ti, kteří nejsou vázání pracovní docházkou, příp. nově začali pracovat v režimu home-office a jedinou „věcí“, kterou k práci potřebují, je internet, tak sbalili počítače a opustili své domovy. Vyměnili je přitom nezřídka za poměrně exotické destinace, které se postupně na novou situaci po vzoru Barbadosu začínají adaptovat. Záhy se totiž připojily Bermudy, ale i Gruzie či Estonsko, kde je také poměrně snadno možné získat pracovní vízum. A tato praxe se šíří dál…

Současná situace tak ukázala, že práce v kanceláři může být docela efektivně nahrazena prací z domu. To, čemu se firmy dlouhodobě bránily, je dnes žádoucí, a ukazuje se, že z nového „pracovního modelu“ benefitují obě zapojené strany – jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec. Není tedy divu, že mnozí také hovoří o kompletní proměně pracovního trhu – vedle toho je však možné, že se právě díky nastalé situaci změní nejen to, jak pracujeme, ale i jak trávíme volno/dovolenou.

Digitální nomádství jako nový pracovně-dovolenkový trend?

Myšlenka na práci z víceméně prázdninových destinací přitom není žádnou novinkou. Své by o tom mohli vyprávět tzv. digitální nomádi, lidé, kteří se živí v oblastech jako je e-commerce, copywriting či design. Přesně k těmto činnostem je třeba jen počítač a internet a na místě, na němž člověk zrovna setrvává, ani tak nezáleží. Přitom právě digitální nomády zastihla koronavirová pandemie naprosto nepřipravené a jak naznačují některé odhady, až 50 % z nich se muselo vrátit do svých domovských zemí. Právě až možnost získat dlouhodobá pracovní víza na digitální nomády opět upoutala pozornost a umožnila jim znovu vyrazit na cesty. A hranice mezi digitálním nomádstvím, turismem i prací na dálku, se začala postupně stírat.

Přitom to není tak dávno, kdy se právě digitální nomádi proti zařazení mezi „turisty“ velmi ohrazovali. Dnes se ale skutečně dovolenkové destinace začínají proměňovat i v ty pracovní. Ostatně, právě to předpověděl japonský technolog Tsugio Makimoto již v roce 1997, tedy desetiletí předtím, že se z digitálního nomádství stal skutečný trend. Makimoto ovšem přímo tvrdil, že vzestup práce na dálku donutí národní státy doslova „soutěžit o občany“ a že digitální nomádství může vyvolat pokles materialismu a také nacionalismu. V roce 1997 se podobná myšlenka zdála docela bizarní. Ale vypadá to, že Makimotovo proroctví se v roce 2021 začne naplňovat – zahraniční turistika byla extrémně omezena a s narůstajícím počtem zemí, které lákají cizince k dlouhodobým pracovním pobytům, se zdá, že skutečně začíná „soutěž“ o turisty i pracovníky. Nejnověji se pak k již výše vyjmenovaným zemím plánuje přidat také Čechy tolik milované Chorvatsko…

Jak se změní pracovní trh?

Jaké důsledky bude nová praxe mít, je pak velmi těžké odhadnout. Málokdo si troufá predikovat, zda lokální podniky ale i soukromníci poskytující ubytování, stravu a další servis budou více těžit právě z podobných „dlouhodobých turistů“ než jen z turistů, kteří se nezřídka na místě ani nestačí rozhlédnout a už míří jinam. Existuje i představa vzniku speciálních ubytovacích kapacit ve stylu Airbnb určených právě pro ty, kdo do konkrétní destinace zamíří na delší dobu – nejen pobývat, ale i pracovat.

Hlavním faktorem v rámci další adaptace na situaci však bude, kolik firem skutečně dokáže změnit svou firemní politiku a umožní svým zaměstnancům pracovat „na dálku“. To např. Google umožňuje zatím do léta 2021, Twitter a dalších 17 nadnárodních společností ale tuto možnost již zavedlo na dobu neomezenou. A odborníci na pracovní trh čekají, že většina velkých společností mobilizuje své pracovní skupiny a začne připravovat novou – flexibilní – pracovní politiku.

Jedno je ale jisté, digitální nomádství se změní, už nebude ztělesněné mileniály nebo přímo hipstery, kteří bloumají po Bali či Berlíně s počítačem pod paží. Stávající situace nepochybně motivuje množství lidí, aby přehodnotili svůj dosavadní pracovní život, a tak je jasné, že mnozí z nich se kočovný život rozhodnou minimálně vyzkoušet. A je tedy logické, že přesně s tímto předpokladem začínají pracovat jinak běžným turismem zcela vytížené destinace.

Orgasmový svatý grál, coregasmus, je dosažitelný při sportu a posilování. Užít si jej prý může každý11. 1. 2021

Jediným úskalím „nového pracovního světa“ je, že již zmiňované lokality většinou požadují doklad o poměrně vysokých příjmech žadatelů o vízum (v přepočtu na koruny ve výši přes milion ročně). Ne každý si tedy přímo rok na Barbadosu bude moci dovolit. Ale jelikož tu i nadále zůstávají různé krátkodobější možnosti, jak pracovat na dálku, je jasné, že ve stávajících podmínkách začne přibývat lidí, kteří se jich rozhodnou využít. A to i za cenu testu na koronavirus nebo nějaké té komplikace pojící se s organicky se měnícími cestovatelskými podmínkami. Jednoduše řečeno – je třeba počítat s tím, že jít s kolegy „na jedno“ bude možná brzy komplikovanější, neboť každý se bude nacházet na opačném konci světa.