Nečekaný „lék“ na depresi: sperma. Sex má přitom nejen psychické, ale i fyzické benefity. Jaké jsou však jeho stinné stránky?
K sexu je samozřejmě možné přistupovat různě, někteří jej dokonce označují za základní lidskou potřebu. Ač tohle úplně pravda není, k uspokojení jedné skupiny potřeb, tedy potřeb psychologických, sex skutečně slouží. Pro život a zdraví sice intimní styk nezbytný není, ostatně, to by pak byl zdraví škodlivý třeba i celibát, ovšem jisté a nesporné výhody pro člověka má. Posiluje imunitu, snižuje rizika vzniku rakoviny prostaty, zlepšuje zdraví srdce a posiluje třeba i pánevní dno. Kromě toho výzkum provedený mezi více jak 7 tisíci Američany-seniory ukázal, že ti, kteří se v posledním roce oddávali jakékoliv sexuální aktivitě, byli v životě spokojenější a šťastnější (nejvíce to pak platilo pro muže, kteří měli pohlavní styk častěji než dvakrát v měsíci).
Sex jako lék na depresi?
Právě dopady sexu do oblasti lidské psychiky jsou pak zmiňovány velmi hojně, a to jak v rovině pozitivní, tak i negativní, vztah mezi sexem a depresí je totiž docela složitý. Na jednu stranu je to právě deprese, která může člověka o chuť na sex připravit, zbavit jej veškeré motivace a touhy. Na stranu druhou je tu zase řada aspektů, díky nimž sex naopak může sloužit směrem k depresi jako pomyslný nárazník. Vědecké zdůvodnění je ale docela překvapivé. Sperma prý přímo funguje jako svého druhu antidepresivum, resp. údajně obsahuje chemické sloučeniny, jež – je-li jim člověk vystaven – způsobují zlepšení nálady. Do jisté míry kontroverzní (byť logický) je pak způsob, jakým k tomuto závěru vědci došli. Srovnávali totiž populaci, která při sexu kondomy používá (a ta prý vykazovala vyšší sklony k depresím) a která nikoliv (šťastní to lidé, v mnoha ohledech…). Ale když už jsme u toho nechráněného sexu…
Sexuální zdraví na prvním místě
Nikdy nic není tak úplně růžové. I sex má tedy své stinné stránky. V prvé řadě: příliš častá ejakulace může oslabit mužské spermie. Kromě toho jsou se sexem spojena také četná známá rizika, zejména pak pokud je sex nechráněný. Právě pohlavní styk je totiž „ideální aktivitou“ pro předávání pohlavně přenosných chorob. Od těch relativně běžných a nepříliš nebezpečných (např. chlamydie) přes ty problematičtější (syfilis) až po onemocnění, která se mohou nebezpečně zvrtnout. Příkladem pak může být nákaza virem HPV, s ním se v životě zákonitě potká prakticky každý.
Zatímco většina se ale s HPV virem vypořádá bez následků, v některých případech se onemocnění může zvrhnout např. v genitální bradavice (v tom lepším případě) či přímo v rakovinu (u žen rakovinu děložního čípku a u mužů rakovinu anu). O HPV viru se přitom hojně mluví, ale prevence v podobě očkování cílí spíše na ženy (byť v dospívání, před zahájením sexuálního života, je z veřejného pojištění hrazeno nejen dívkám, ale i chlapcům). Proto by se muži měli o tuto problematiku zajímat sami – a zejména pak muži, kteří provozují anální sex. Ten je totiž vzhledem předávání si nebezpečných virů skutečně rizikový. Očkovat se proti HPV viru je přitom možné i v dospělosti, a především gayové by tuto možnost měli zvážit. Pro koho a za jakých okolností má očkování smysl, pak lze zjistit u odborníků, konkrétně v tomto případě se lze obracet např. na kliniku URO Medico, která očkování proti HPV i v případě dospělých mužů provádí.
Opomínat nakonec nelze ani virus HIV, byť ten se naštěstí v Česku nijak významně nešíří. Přesto to ale neznamená, že by mohl člověk hodit obezřetnost za hlavu. Především časté střídání sexuálních partnerů (bez ohledu na pohlaví a orientaci) totiž ještě nikdy nikomu nic moc dlouhodobě skvělého nepřineslo. Nejenže je to nápor na psychiku, ale právě v těchto případech je riziko nákazy kde čím skutečně vysoké. A tak – když už člověk „nemůže jinak“ – je rozhodně namístě myslet na pravidelné kontroly a testy. Pokud tápete, které přesně by to měly být a kam se na ně vypravit, pak se můžete buď informovat u svého lékaře, nebo se rovnou obrátit na některé z testovacích míst České společnosti AIDS pomoc. Netřeba mít obavu – nejde jen o testy na HIV a nejsou určeny jen pro muže (muže mající sex s muži). Komplexní poradenství a řadu dalších souvisejících služeb pak poskytují také v pražském Domě světla.
Proč mít vlastně sex?
Ačkoliv odpověď na tuto otázku by se mohla zdát nad slunce jasná (ostatně, mohly by klidně stačit i všechny důvody výše), opak je ale pravdou. Lidé nemají sex kvůli orgasmu a fyzické rozkoši, lidé nemají sex ani kvůli reprodukci (kdyby mělo jít jen a pouze o ni, troufli bychom si říci, že mnozí by se sexu raději spíš vzdali). Podle Randalla Collinse, amerického sociologa, který se problematice lidské sexuality věnuje na odborné rovině dlouhá desetiletí, pak tím, oč tu běží, je touha po společnosti a blízkosti druhého. Až teprve z toho plyne sexuální vzrušení a následně i sex. Nakonec by se tak dalo říci, že ať už k sexu a hledání protějšku člověk přistupuje jakkoliv (a třeba se uchýlí i k pověstné „jednorázovce“), vlastně na tom není nic moc špatného. Podle Collinse totiž v osamění a izolaci nelze přežít. Jednoduše řečeno – účel světí prostředky. Přesto by ale tyto „prostředky“ přeci jen mohly být alespoň trošku zodpovědné…
