Latex není jen „lesklý nemravný obleček“. Z fetiše se unikátní materiál proměnil až do podoby luxusní módy
Latex po mnoho let platil za velmi specifickou „libůstku“ úzkého kruhu lidí. Nezřídka i dnes mnozí nad latexovými oblečky jen kriticky pozvedávají obočí. Ovšem ačkoliv je právě latex nezřídka spojován spíše s futurismem, znám byl již ve starověku. A je třeba zdůraznit, že přírodní latex nemá nic společného s lacinými náhražkami a PVC, za něž bývá nezřídka mylně zaměňován. Latex je totiž mléčná tekutina, kterou lze získat po narušení stonků mnoha různých rostlin. „Latex z přírodního kaučuku je zcela veganský, udržitelný, křehký a je sním docela obtížné pracovat,“ upřesňuje newyorská designérka „The Baroness“, která se zaměřuje právě na latexovou módu.
Od pracovních oděvů až po fetiš
V prvé řadě je třeba říci, že využití přírodního kaučuku bylo vlastní již kulturám Mayů, Aztéků i Olméků (ostatně „Olméci“ jsou v překladu „kaučukoví lidé“). Své renesance se pak latex dočkal v době průmyslové revoluce a nakonec našel široké uplatnění v oblasti ochranných oděvů. A ruku v ruce s narůstající popularitou gumových ochranných oděvů někteří nositelé zjistili, že latexové oblečení je nejen funkční, ale zároveň velmi příjemné až sexuálně vzrušující. „Latex je ten nejsmyslnější materiál, jaký existuje. Má jedinečný vzhled, vůni, ale i chuť zvuk a navozuje v nositelích zcela specifické pocity,“ upřesňuje The Baroness.
Zejména díky skutečně unikátním specifikům se pak latex stal výsadou několika málo subkultur, přičemž jedna z prvních ryze fetišistických organizací vznikla již v první polovině 20. století. Konzervatismus tehdejší společnosti ale všechny fetišisty vytlačil do šedé zóny undergroundu. Na světlo světa se tak latex znovu dostal až v padesátých letech díky britskému designérovi Johnu Sutcliffovi. Právě on vytvořil první tzv. cat-suit na světě. A ačkoliv návrhářovým primárním záměrem bylo vytvořit kompaktní oblečení pro cyklisty odolné všem povětrnostním vlivům, postupně bylo stále jasnější, že popularitu mají tyto oblečky spíše při soukromém užití. Když potom v 60. letech Sutcliffovy návrhy posloužily i jako inspirace pro kostýmy herců ve špionážním seriálu The Avengers, bylo jasné, že latex si začíná nacházet svou cestu ze subkultur zpět na výsluní.
Pak již nebylo ničím překvapivým, že přes punk a punkovou módu (o niž se mj. zasloužila i Vivenne Westwood) začal latex pronikat také na televizní obrazovky (např. v hudebních videoklipech Madonny, Janet Jackson ši Britney Spears) a také filmová plátna. Především ženské hrdinky v latexových oblecích se stávaly doslova sex-symboly (např. Angelina Jolie v Tomb Rider nebo trojice dam v Charlieho andílcích ad.). Během následujících deseti let tak latex do svých kolekcí zahrnul Marc Jacobs, Chanel, Dolce a Gabbana, Valentino, Jean-Paul Gaultier, Christian Lacroix a mnoho dalších.
Latexová móda hvězd
Oděvy z latexu byly na přelomu tisíciletí spojovány také s emancipací a transformací žen. „Jakmile jsem latex vyzkoušela, cítila jsem se jako superžena. Proto jsem se rozhodla použít tento materiál k navrhování oděvů – protože jsem si myslela, že by po podobném pocitu mohly toužit i další ženy,“ prozradila japonsko-britská návrhářka Atsuko Kudo. Ta dnes do latexu obléká takové hvězdy, jako je Lady Gaga, Miley Cyrus nebo Rachel Weisz. A v těchto případě latex již dávno nemá přídech něčeho, co by mělo být skryto za dveřmi klubů či domácností. „Latex říká: ´tohle jsem já, dělám, co chci, jsem, kým jsem a užívám si to,“ shrnuje The Baroness.
Je tedy otázkou, zda časem latex pronikne i do klasického street-wearu. Zatím – i navzdory dlouhé historii, jíž si prošel – stále poutá pozornost, a tak je přijímán především v uměleckých prostředích, kde je extravagance nejen žádoucí, ale je de facto povinností. I proto právě na módních molech a červených kobercích již latexové kousky nejsou ničím neobvyklým. Zda se někdy latex stane i součástí běžných šatníků, se ale terpve ukáže.
