10 podivných zákonů ze světa aneb právní kuriozity, o kterých byste jako turisti měli rozhodně vědět
Cestování je nádherná kratochvíle a pro mnohé také zdroj pocitu svobody a volnosti. Poznávání nových krajin, kultur, míst, zvyků, kuchyní, tradic… Někdy jsou rozdíly ovšem tak velké a překvapivé, že z nich máme pravý kulturní šok. Občas končí podivením, jindy pobavením (jestli naším, nebo na náš účet, to už je jiná otázka), může ovšem dopadnout i mnohem hůř. Neznalí turisté zvyklí na život ve své domovině totiž občas dělají věci, které jsou v jiných zemích zakázané.
Myslíte si, že vás přece zachrání intuice a zdravý selský rozum? Tak to budete možná hodně překvapení. Zatímco některé cizí zákony jsou totiž spíš kuriozita a jejich porušení se vám pravděpodobně nepodaří, jiné vás můžou nemile překvapit. Tady je deset z těch nejzajímavějších právních příkazů a zákazů, které byste jako světoběžníci měli rozhodně znát.
1. Žvýkačky v Singapuru
Pokud se chystáte do Singapuru, zapomeňte, že byste si s sebou vzali žvýkačky. Nebo že byste si tam vůbec na nějakých pošmákli. Žvýkačky jsou totiž v Singapuru zakázané. Singapur má přísné zákony, které se týkají veřejného pořádku a také čistoty, a ty mají dopad i na žvýkačky. Země dřív prý každoročně utratila 125 000 $ (cca 2 700 000 Kč) za to, aby ve veřejných prostorech vyplivané a nalepené žvýkačky uklízela. Takže se je prostě rozhodla zakázat. V době nejpřísnějšího vymáhání tohoto zákona hrozily těm, kdo byli přistiženi se žvýkačkou, až dva roky ve vězení či pokuta 100 000 $ (2 170 000 Kč). Dnes už jsou tresty za porušení zákona o něco mírnější, ale žvýkačky jsou ve státě stále nelegální. Tedy kromě těch, co mají zdravotní benefity, jako jsou například nikotinové žvýkačky pro odvykající kuřáky.
2. Plivání a plavky v Barceloně
Možná jste natolik slušně vychovaní, že by vás odplivnout si na veřejnosti ani nenapadlo, v Barceloně by vás to ale napadnout nemělo dvojnásob. Nejen, že je tady takové chování nahlíženo s despektem, město plivání na veřejnosti zakázalo a postihuje ho vysokými pokutami.
V Barceloně můžete ale dopadnout stejně bídně, i když si do města vyrazíte v plavkách. Ty jsou zde totiž povoleny pouze na plážích a u bazénů. Vydáte-li se někam do ulic pouze v koupacím úboru, hrozí vám pokuta až 300 € (7 000 Kč).
3. Špatné plavky ve Francii
Další plavkový zákon může nepřipravené turisty překvapit při cestách po Francii. Ve většině místních veřejných bazénů je totiž zakázáno koupat se ve volných šortkových plavkách. „Board shorts“, jak se jim anglicky říká, jsou zde zakázány z hygienických důvodů. Panuje totiž obava, že byste je mohli nosit i normálně po venku jako kraťasy, nachytat na ně prach a všelijakou další špínu, a tu pak přinést do bazénu.
Tím správným koupacím oděvem jsou pouze plavky, které těsně přiléhají k tělu. Největší jistota jsou takzvané speedos, plavky klasického slipového střihu bez nohaviček. Teoreticky vám ale projdou také přiléhavé boxerkové plavky. Prostě nic volného a plandavého. Hupsnete-li do francouzského bazénu v něčem takovém, v momentě uslyšíte plavčíka s píšťalkou, kterak vám spílá, že se máte jít převléknout.
4. Mračení, sezení a tahání s bagáží v Itálii
Populární turistická destinace u středozemního moře má hned několik nařízení, která mohou turisty nemile překvapit. Například v Římě je zakázáno sedět. Tedy sedět na slavných Španělských schodech. Město tuhle památku UNESCO totiž před několika lety za více než 1,7 milionu dolarů (3,7 milionu korun) opravilo a opravdu si nepřeje, aby ji turisti poškodili. Kdo si na ni sedne, může dostat pokutu 250 € (6 000 Kč), kdo mramorové schodiště z 18. století poškodí nebo znečistí (třeba tím, že mu na kamenné stupně spadne kus žvance), koleduje si o pokutu až 400 € (9 500 Kč).
V Římě je také zakázáno jezdit po městě s kufry na kolečkách. Máte-li s sebou takové zavazadlo, zapomeňte na to, že byste se šli po městě projít dřív, než se řádně ubytujete a kufr necháte v hotelu. A rozhodně zapomeňte na to, že byste s kolečkovou bagáží drkotali po Španělských schodech!
A jak je to s oním mračením? Zákaz mračit se je jedním ze známých bizárů města Milán. Neradostný výraz tváře je tam údajně povolen jen během pohřbů. Ve skutečnosti ale toto pravidlo už dávno neplatí. Zavedeno bylo asi před 200 lety, když byl Milán pod správou Rakouska-Uherska. Což ale posledních 150 let není, takže i když si niko nedal práci s tím, aby zákon zrušil, taky ho nikdo nevymáhá. V Miláně se tak můžete šklebit, jak je libo.
Španělské schody v Římě. Můžete se po nich projít, ale nesmíte si na ně sednoutFoto: Adobe Stock
5. Splachování ve Švýcarsku
Jestli se chystáte za krásami švýcarských Alp, dejte si majzla, v kolik hodin půjdete na záchod. Zvuk, který vydá toaleta při splachování, je totiž v mnoha bytových domech považován za hluk a po desáté večer byste se mu měli vyhnout. Technicky vzato to není nelegální, ale rušit sousedy je neslušné.
Což je vlastně problém, o který tu jde. Ačkoliv splachování nebo noční sprchování může někoho v sousedním bytě vyrušovat, zakázat ho by příliš omezovalo osobní práva. Zakázáno je ale jiné rušení – hlasitá hudba, například. A taky používání praček po desáté večerní.
6. Duhová vlajka v Egyptě
V Egyptě sice není homosexualita nelegální jako taková, většina lidí ji ale považuje za zločin a nemorálnost. Vyjadřování homosexuality je tak v zemi postihováno jak společností, tak i strážci zákona – pod tzv. zákony o zhýralosti. Což se týká také duhových vlajek. Nepředpokládáme sice, že byste si na cestu k pyramidám vzali žerď s jásavým praporem, ale problém můžete mít i s drobnými doplňky, jako jsou třeba náramky, opasky nebo řemínky k hodinkám.
Stoprocentně zapomenout byste pak měli i na jakékoliv homosexuální něžnosti na veřejnosti. Držení za ruku, polibky, tulení… A pozor si dejte taky v případě, že byste si chtěli najít někoho na trochu těch něžností někde v soukromí. Egyptská policie totiž používá seznamovací aplikace a pomocí falešných a nabouraných soukormých profilů chytá homosexuály.
7. Líbání v Dubaji
Striktní společenská pravidla týkající se intimní náklonnosti na veřejnosti platí nejen v Egyptě, ale ve všech zemích arabského světa. Jestli se tak vydáte třeba do Dubaje, vyvarujte se veřejných polibků. A to nejen mezi osobami stejného pohlaví. Nehrozí vám jen napomenutí, ale i regulérní tresty. Známý je například případ britského páru Charlotte Adams a Aymana Najafiho, kteří za to, že se políbili na veřejnosti, skončili na měsíc ve vězení.
8. Chození „naostro“ v Thajsku
Ano, zdá se to absurdní, ale v Thajsku je zakázáno chodit tzv. naostro. Pokud vyrazíte ven ze svého domu (či ubytování) musíte mít oblečené spodní prádlo. Ano, i když máte normálně oblečení. Pochopitelně se vtírá otázka, jak by policie nedodržení tohoto zákona kontrolovala, ale nikdy nevíte, co se vám v tu nejméně vhodnou chvíli přihodí. Takže doporučujeme nic neriskovat.
A když už jsme u toho Thajska, také si pohlídejte, že třeba neřídíte „nahoře bez“ (platí to i pro pány), neplivete na veřejnosti nebo nešlapete na místní měnu. To poslední je zakázané, protože je na zdejších platidlech vyobrazen thajský král a pošlapali byste tak jeho důstojnost. A to nepřichází v úvahu.
Zdroj: Giphy9. Tetování s Buddhou na Srí Lance
Asijské země umí překvapit mnohou exotikou, včetně svých zákonů. Ty se týkají mimo jiné i toho, jak přísně berou tyto státy svá náboženství. Vydáte-li se na Srí Lanku, dejte si pozor, abyste neměli tetování s Buddhou. Nebo aby ho nikdo neviděl. V zemi je to totiž považováno za zneuctění této náboženské osobnosti. Stejně jako například focení se před jeho sochami.
10. Řízení v žabkách na Gran Canaria
Dělá to spoustu lidí, ale technicky je to na ostrově Gran Canaria zakázáno. Řeč je o řízení auta v žabkách. Důvodem je, že je zákon považuje za obutí, které řidiči brání ve svobodném pohybu nohama, a je tudíž nebezpečné. Za řízení v žabkách můžete dostat pokutu až 200 € (4 700 Kč).
A kdyby vás snad napadlo, že si v případě policejní kontroly žabky rychle sundáte, máte smůlu. Řízení bosky je totiž nelegální taky.
