
Jak jsme expresně poznávali Jordánsko aneb Nenechte se napálit a užijte si „plážování“ i poznávání bez ztráty iluzí i peněz
Není dovolená jako dovolená
K cestování je samozřejmě možné přistupovat různě. Někteří preferují dovolenou, kterou kompletně zajistí cestovní kancelář, jiní volí raději cestu „po své ose“ – a samozřejmě se lze vydat i pomyslnou zlatou střední cestu (tedy využít v některých případech výhodnější nabídky cesty a ubytování s CK, ale následné poznávání v místě pobytu si již zorganizovat na vlastní pěst). Stejně tak i preference pojící se k typu pobytu se různí – jestli člověk leží na pláži v Řecku, Egyptě, nebo Jordánsku, je ve výsledku relativně jedno. Moře je všude stejně mokré a slané. Ale pokud zemi, kde třeba i pár dní na lehátku strávíte, také rádi poznáte (a Egypt už znáte zpaměti), Jordánsko je rozhodně ideální variantou. A to i proto, že i ti méně otužilí si tu již na přelomu dubna a května bez problémů užijí koupací radovánky (podobně jako v Egyptě) – a stejně tak je tu koupací sezona delší i na podzim. Pokud se tedy Jordánsko stane vaším cílem, určitě byste neměli vynechat ani návštěvu klasických turistických lákadel. Jen v případě „vlastní organizace“ přece jen počítejte s tím, že věci nemusí jít vždy tak úplně podle plánu…
Jak jsme cestovali s Aymanem
Pokud člověk hledá rychlý únik z reality, nezřídka rád využije nabídku „cestovky“ – a přesně tak jsme postupovali i my, když jsme vybírali, kam se „plácnout na pláž“, ale mít také možnost něco nového poznat. Klasicky tedy našimi cíli byly Petra, Mrtvé moře a poušť Wadi Rum (protože platí, že kdo tato tři místa během pobytu v Jordánsku nenavštíví, jako by tam nebyl – ostatně, při opětovném použití egyptského příměru by to bylo jako letět do Egypta a nepodívat se k pyramidám). Plán byl přitom jasný: na místě si buď půjčit auto, nebo si sehnat místní organizátory výletů.
Nakonec zvítězila varianta B, a to i proto, že sociální sítě poskytly poměrně slibně vypadající informační nálož, a to včetně kontaktu na „ověřeného“ místního průvodce, jistého Aymana (který navíc spolupracuje s českou organizátorkou cest do Jordánska). Ověřili jsme ho tedy také a s čistým svědomím můžeme říct, že nebýt oné Češky (a také poměrně intenzivní aplikované vyřídilky), pravděpodobně jsme přišli o peníze a nikam nejeli. Nakonec se nám ale i díky zásahu z Česka skutečně podařilo na všechna zmiňovaná místa zdárně dostat (a dokonce se i vrátit zpět) – a při následném srovnání se zážitky těch, kdo putovali s CK, i přes všechny bizarní komplikace byly naše výlety nepochybně významně lepší (a prosté zbytečného popojíždění od jednoho smluveného prodejce suvenýrů ke druhému). Tedy, co a proč opravdu vidět?
Moderní Aqaba?
V případě pobytu v oblasti Aqaby se samozřejmě nejprve můžete vydat poznat právě přilehlé přístavní město. S dost vysokou pravděpodobností bude asi tato návštěva pro vás jistým šokem, zejména kontrast mezi „starým městem“, kde budete mít pocit, že jste se ocitli v oblasti, kam civilizovaný svět jednoduše nemá dosah, a zdejší kolonádou, na níž neschází klimatizované pražírny kávy a ani prodejna McDonald´s. Faktem přitom je, že k „modernosti“, s níž je často Jordánsko spojováno, má nejblíže právě jen ona kolonáda (považovali-li bychom za projev „modernosti“ hamburger, v němž neschází pověstná okurka). A taky silniční průtah, kde dokonce nechybí ani kruhové objezdy (modernost vs. Jordánsko – 1:0). Za návštěvu i tak Aqaba jistě stojí. Ale kávu, tu si tu raději dejte místní, nemoderní, v džezvě a s kardamonem.
A vzhůru do (nad) Wadi Rum
Výlet do Wadi Rum proběhl jako první a bez komplikací. Řidič přijel, dokonce i na čas. Wadi Rum patří mezi top turistické atrakce v Jordánsku a jedná se o přírodní oblast (z většiny poušť a skály rozlohou odpovídající téměř celému New York City), která bývá nezřídka přirovnávána k „Marsu na Zemi“. Ne náhodou se tu tedy i natáčely podobně laděné hollywoodské filmy – od Marťana (2015) přes Poslední dny na Marsu (2013) až po Rudou planetu (2000). A samozřejmě se tu točily i jiné nemarťanské snímky jako Transformers, Prometheus, Lawrence z Arábie ad.
Pro cestu (autem) do Wadi Rum je podmínkou průvodce (resp. řidič jeepu), ale někteří dobrodruzi se mezi písečné duny vydávají i na koních (nebo na velbloudech). A pak přespávají v místních pouštních táborech. Potkali jsme na koních dvě Češky, velmi nadšeně nám vyprávěly, jak se už pět dní nemyly. Z toho plyne jediné poučení, na jakékoliv hygienické zázemí tu zapomeňte (což je výstraha zejména pro ženy). Místo jinak všudypřítomných nápisů na toaletách si ale ve Wadi Rum můžete „počíst“ přímo ve skalách a na balvanech, jelikož tzv. petroglyfy jsou tu prakticky na každém kroku. Obrázkové nápisy pak mapují především život někdejších obyvatel pouště, a to až cca 12 tisíc let zpátky. A pokud byste chtěli vzít pokyn „vzhůru“ do (nad) Wadi Rum doslovně, klidně můžete, je totiž možné zařídit si tu i let balonem, z něhož je prý na celou oblast fantastický výhled.
Petra a Mrtvé moře – až na druhý pokus
Zatímco exkurze do Wadi Rum proběhla hladce, nic takového nelze říct o cestě do Petry, odkud jsme měli pokračovat k Mrtvému moři. Navzdory tomu, že jsme v inkriminovaný den byli připraveni k odjezdu ve smrtících nedovolenkových 6 hodin ráno, po řidiči ani vidu, ani slechu. Po komunikačním kolečku a údajném spletení si soboty a neděle jsme si tedy totéž „dali“ druhý den znovu s tristně podobným průběhem. Výsledkem byl odjezd opožděný o dvě hodiny, který jsme nakonec považovali za malý zázrak. Proto pokud budete zvažovat tipy na místní průvodce (byť z českých a kladnými hodnoceními přetékajících) Facebookových skupin, moc na ně nespoléhejte. A ideálně trvejte na tom, že minimálně polovinu platby provedete až poté, co se dostaví řidič.
I přes neslavný začátek a fakt, že čas na návštěvu Petry se nám o to pokrátil, tento jeden z nových sedmi divů světa (také zapsaný na seznamu UNESCO) jistě za vidění stojí. My měli na prohlídku ani ne tři hodiny. Strávit by tu bylo možné klidně i celý den. A to přitom bylo archeology prozkoumáno a zmapováno odhadem jen 15 % z celého chrámového labyrintu. Byť panuje přesvědčení, že mezi lety 400 př. n. l. a 106 n. l. fungoval celý komplex jako hlavní město Nabatejského království, západnímu světu byl odhalen až v roce 1812, když na něj narazil švýcarský objevitel Johann Ludwig Burckhardt. A kdybychom se měli vrátit do světa filmu, právě zdejší „Pokladnice“, která je asi nejvíce známou částí Petry, si „zahrála“ ve snímku Indiana Jones a poslední křížová výprava. Pokud budete v Petře v letní sezóně a přes poledne, tak lze zaručit, že také vy budete mít pocit, že tato výprava je vaše poslední… (proto nezapomeňte vodu, pokrývku hlavy, příp. i deštník proti slunci).
Jelikož Petra nás přece jen úplně nezmrtvila, bylo namístě navštívit moře, které už m/Mrtvé je. Paradox: výhledy z auta cestou z Petry přes hory, kdy jsme klesali skutečně vypečenými serpentinami, někteří „účastníci zájezdu“ následně označili za největší zážitek z celého dne (a to zcela bez ironie a nadsázky). Faktem je, že výhledy to byly fenomenální. Samo Mrtvé moře pak dostojí svému názvu. I kolem něj je poměrně mrtvo. Těžko říct, zda to bylo výběrem „resortu“, kam nás řidič na koupání zavezl, ale na první pohled bylo zřejmé, že své slavné dny má již za sebou.
Přesto jsme nadšeně naskákali do slané vody, která je prý úžasně léčivá – a ti s ekzémem řvali, jako by je na nože brali. Moc vyléčeně přitom nevypadali. Dobrá rada nad zlato: minimálně dva dny před tímto vznášecím (voda je tu desetkrát slanější než v moři, takže se budete nadnášet jako bójky) zážitkem si neholte nohy. A nejen je. Na druhou stranu, jelikož z vody se odpařuje brom, přírodní sedativum, můžete si být jistí, že po chvíli pobytu ve vodě vám začne být všechno jedno :-). Takže na sebe následně klidně naplácáte i bahno, prý plné minerálů, které má vaši pokožku vyhladit a exfoliovat. Nakolik zjemnění a exfoliace nadchne ekzém, se raději neptejte. Nakonec jsme ale odjížděli nadmíru spokojení (že by ten brom?), v resortu nás bylo pár, nadnášeli jsme se prakticky sami a vypadalo to, že jsme se ocitli na konci světa. Navzdory neslavnému začátku by tedy bylo možné mluvit o cestovatelském happy-endu.
Ať už se vypravíte do Jordánska sami (zpáteční letenky do Ammánu i Aqaby lze pořídit za ceny v řádech pár tisícovek), nebo s cestovkou, jistě si pobyt po svém užijete. Jen možná vyrazte co nejdříve, než se z této blízkovýchodní perly stane podobně profláklé letovisko jako onen Egypt… A kdybyste narazili na nějakého Aymana, tak se mu raději vyhněte.