Volvo XC90: Jak mi jedno z nejbezpečnějších aut na trhu zachránilo život
Společně s klíčky od klaretově zabarvené (dle vzorníku Volvo jde o Červenou Mulberry) elegantní XC devadesátky mi PR manažerka Volvo Car Czech Republic Petra Doležalová předložila také základní informace o SUV, které si už jen svým vzhledem získalo mou pozornost. Mimo jiné se zmínila o úrovni bezpečnostních prvků, o hlídání rychlosti, o držení bezpečné vzdálenosti a dalších asistentech, které mohou některé řidiče rozčilovat, ale mě zajímaly. Dával jsem sice pozor, ale říkal jsem si, že všechny jízdní i bezpečnostní vlastnosti vozu budu ještě mít šanci v průběhu několika dní vyzkoušet.
První dojmy
Jestli mám něco na poznávání nových aut rád, je to samotné přizpůsobení si vozu svým požadavkům – nařízení sedačky do správné polohy, seštelování zpětných zrcátek, nastavení head-up displeje (který pořád považuji za jednu z nejlepších věcí!), ale hlavně spárování infotainmentu se svým telefonem. Pokud mám v jakémkoliv autě svou hudbu, hned se v něm cítím jako doma. Musím rovnou přiznat, že Hi-Fi audiosystém Bowers & Wilkins mě překvapil a nadmíru potěšil. Dávám přednost instrumentální hudbě – dramatickým soundtrackům i klasické hudbě – a tu mnoho reproduktorů v autech zkrátka nedává. Volvo XC90, ve kterém si můžete vybrat z několika přednastavených režimů, mezi kterými je například koncertní sál i jazz klub, ale nezklamalo. Přece jen se v něm o hudební zážitek stará hned 14 reproduktorů.
Atraktivní a hlavně uživatelsky vstřícný je i samotný interiér. Samotné čalounění a kombinace materiálů vytváří z interiéru přátelský prostor, v němž se budete cítit skvěle hned po zavření dveří. Praktická je také přihrádka na telefon s indukčním nabíjením, díky kterému se váš telefon nevybije ani po hodinách a hodinách poslechu oblíbené hudby přes spárovaný infotainment, který má obvykle tendenci mobily rychle vybíjet. U testovaného modelu jsem ocenil i kombinaci selektivních tlumičů a vzduchového odpružení. Zaprvé při jízdě vůz dokonale utlumí jakékoliv nerovnosti, což samo o sobě přidá na požitku z jízdy, zadruhé při zastavení dojde k přiblížení vozu k zemi, takže se snadněji nastupuje i vystupuje. Jsou to právě tyto zdánlivě nepodstatné detaily, které zážitek z jízdy posunou ještě o kus dál.
Seznamovací jízda
První jízda byla opravdu velmi seznamovací – i když vám je auto při předání představeno sebedokonaleji, stejně si musíte jednotlivé ovládací prvky osahat sám, abyste si na ně zvykl. I díky tomu mohu říct, že základní nastavení vozu je intuitivní, ale k dalšímu, jako například přizpůsobení zmiňovaného head-up displeje, jsem si musel najít návod. Je však třeba říct, že jsem za volantem moderního Volva seděl poprvé, takže šlo spíš o mou neznalost. Během chvíle jsem našel vše potřebné a pak už jsem se plně soustředil na požitek z jízdy.
Ze showroomu domů mě čekala cesta především po dálnici, na které byl vzhledem k odpoledním hodinám hustý provoz a tak jsem hned ocenil ono hlídání bezpečnostní vzdálenosti, které automaticky upravuje rychlost. O dva dny později jsem měl tento prvek ocenit ještě o něco více. Když se provoz trochu uvolnil, zalitoval jsem, že máme na dálnicích rychlostní limit. Díky kombinovanému výkonu 455 koní i na lehké sešlápnutí pedálu reagovala XC90 tak dravě, že bych jí rád povolil uzdu. Další bezpečnostní asistent mě však rád upozornil, že bych se měl krotit. Jasně, mohl jsem si tyto bezpečnostní prvky vypnout, ale chtěl jsem auto zkoušet se vším, co nabízí.
První zkušenost s hybridem
Asi bych měl zmínit, že mezi řidiči jsem hlavně uživatel požitkář. Víc než čísla a technické parametry mě zajímají jízdní vlastnosti a celkový zážitek. Chci vědět, jestli mě auto v zatáčkách podrží, jestli mám po delší trase pocit, že jsem v cíli svěží a podobně. Ve všech těchto směrech XC90 má očekávání překonala. Jistou nervozitu jsem ale cítil ohledně plug-in hybridu. Vzhledem k tomu, že šlo o mou první zkušenost, nedovedl jsem si dobře představit, co přesně se stane, když se vybije baterie. Klesne výkon? Bude na mě auto hulákat, že musím okamžitě k dobíjecí stanici? Co když dojedu někam, kde nebudu moci auto dobít?
Baterie hybridu skutečně došla už během první jízdy a nestalo se vůbec nic. Naprosto bez problému jsem dojel až k domu, kde jsem prostě auto zapojil do zásuvky. Ano, i z toho jsem měl obavu vzhledem ke starším rozvodům. Nabíjení však ustály dvakrát, takže ani v tomto směru se žádné drama nekonalo. Mimochodem, v čistě elektrickém režimu ujedete na plně nabitou baterii až 70 kilometrů. Pokud však zvolíte hybridní režim a zadáte do palubní navigace cíl cesty, vůz si sám zvolí, v jakou chvíli jet na benzín a v jakou na elektřinu.
Bezpečnostní prvky v praxi
Dva dny po převzetí byl státní svátek a proto jsme si s přáteli chtěli udělat delší výlet – když jsem měl k dispozici takovou káru, chtěl jsem si ji řádně užít. Náš výlet však skončil mnohem dříve, než jsme plánovali. Vyrazili jsme po pro mě notoricky známé silnici vedoucí k rodnému městu. Nastala však situace, kterou jsme nepředvídali. Volvo však ano a díky tomu ji zvládlo, alespoň z mého pohledu, s přehledem.
V nepřehledném místě, kde někteří řidiči odbočují dost nečekaně a většinou na poslední chvíli, jeden takový opět zaúřadoval. Bez blinkru se jal odbočovat a tak auto za ním zastavilo skoro na místě. Já jsem zareagovat nestihl, ale bezpečnostní asistent ano – aktivoval jsem totiž jak hlídání bezpečné vzdálenosti, tak hlídání maximální povolené rychlosti. Ve zlomku vteřiny tak auto samo prudce zabrzdilo, aby zabránilo nárazu, a zároveň mě i spolujezdce přitáhlo bezpečnostními pásy do sedadel, aby v případě nárazu nebyly následky tak vážné. A bylo víc než dobře, že k tomu došlo. O další zlomek vteřiny totiž skutečně k nárazu došlo, ale zezadu. Vůz za námi totiž dostatečnou vzdálenost neměl a řidička nestihla zareagovat.
Ve chvíli, kdy jsme z nabouraného vozu vystupovali po svých, vzpomněl jsem si na slova PR manažerky o bezpečnosti, kterou ve Volvu přikládají maximální důležitost, a byl jsem rád, že nešlo jen o prázdná slova. I když náraz rozhodně nebyl mírný, vyvázli jsme díky airbagům a zataženým pásům jen otřesení a s krčními límci. Vůz navíc sám přivolal pomoc a všichni představitelé záchranných složek byli naprosto úžasní. Skvěle fungovala i služba Volvo Assistence, která se postarala o zařízení odtahu nabouraného vozidla.
I když testovací jízda skončila předčasně negativním zážitkem, mohu říci, že jak jízdní, tak bezpečnostní vlastnosti vozu Volvo XC90 pro mě zůstanou nepřekonané. Jsem si navíc jistý, že kdyby vůz nezareagoval, já sám bych situaci sám nezvládl. I proto doufám také, že jsem v tomto voze neseděl naposledy a budu mít ještě další možnost otestovat i další možnosti, které vůz nabízí. Tentokrát však, prosím, bez nárazu.
