S Volvem XC90 přes ikonický most Öresund aneb Severská preciznost v praxi, bezpečí pro každého a malé nahlédnutí „za oponu“
Volvo-premiéra
Zatímco v Česku udeřila (několikadenní) zima, Švédsko nás přivítalo téměř aprílovým počasím. Po sluníčku přišel déšť a následně i sníh. Těžké mraky nad ikonickým mostem spojujícím Dánsko a Švédsko tak jen dokreslily tu pravou severskou atmosféru. A kdo by se nechtěl po tomto mostě projet neméně ikonickým vozem?
Nejprve tedy usedám za volant mild hybridu B5. Vzhledem k tomu, že měřím něco málo přes metr šedesát a i ve vlastním voze (který by při přistavení vedle tohoto Volva dokázal suplovat roli Davida po boku Goliáše) jsem prakticky přilepená na volantu, abych vůbec dosáhla na pedály, mám jisté „řidičské obavy“. Polohování sedačky stejně jako zrcátek je ale hračka a zdá se, že totéž bude možné říci i o samotném řízení. Byť se pro mě v mnoha ohledech jedná o velkou premiéru, během pár minut se za volantem cítím (ač ve Švédsku…) jako doma. A oceňuji nejen jízdní vlastnosti, ale také veškeré funkce, které jsou pro mě v různých aspektech novinkou.
I když pro některé majitele aut (nejen) z dílny Volva je tzv. head up displej (označovaný také jako „průhledový displej“) nejspíš běžnou záležitostí, pro mě jako majitelku úplně průměrného mini vozu, jehož historie se začala psát v roce 2012, se jedná o převratnou novinku. Jelikož ve Švédsku jsem poprvé, a to i jako řidička, nejen informaci o rychlosti (ta nejvyšší povolená je tu obecně nižší než u nás), ale také pokyny z navigace jinak patrné na displeji řidiče, které se promítají přímo v mém zorném poli na čelním skle, si opravdu užívám. Díky tomu, že lze vše potřebné sledovat, aniž bych sklopila hlavu, se můžu také mnohem více soustředit na cestu a také to, jak se mi s Volvem vlastně jede. A je to jízda nadmíru příjemná a pohodlná!
Cestu si lze navíc zpestřit i poslechem hudby – což nepochybně nic převratného není. Pokud ovšem do hry nevstoupí systém Bowers & Wilkins s celkem 19 (!) reproduktory a subwooferem. Jaké by to bylo, kdyby mi cestou švédským venkovem, kde je většina domků stále ozdobena vánočními světýlky, zpívala něco podobně malebného... třeba Hanka Zagorová? (Inu, jsme LUI, takže kdo jiný… kromě Heleny a Lucky). Jako v koncertním sále! Ano, i takový zážitek může fantastický zvukový systém ve Volvu zprostředkovat.
K dispozici jsou hned čtyři různé prostorové režimy, kromě již zmíněné Concert Hall i Studio, Individual Stage a také skutečně dokonale znějící Jazz Club. Následně tedy zvuk samozřejmě testuji i na hudbě… inu, současnější. Zkouším i některé tracky, které na Spotify k testování doporučuje samo Volvo. A vzhledem k tomu, že britská značka Bowers & Wilkins se proslavila jako dodavatel pro přední audiostudia a výrobce referenčních ozvučovacích souprav, člověk opravdu může říct, že „jde do auta na koncert“. Samotná jízda je navíc naprosto plynulá a až překvapivě tichá, takže „kulturní zážitek“ nenaruší opravdu nic. Tedy, kromě výstrahy na překročení povolené rychlosti…
Bezpečnost pro každého
Na konci prvního dne máme možnost zavítat také do vybudovaného zázemí Volva a pobavit se s těmi, kdo se na vývoji námi „testovaných“ vozů podíleli. Profesní příběh interiérového designéra, Dana Fidgetta, jehož dřívější kariéra byla spjata s módním průmyslem, je nesmírně zajímavý – stejně jako jeho výklad toho, že dosažení harmonie vnímá jako propojování zdánlivě neslučitelného. Proto tedy ve svém návrhu, jež samozřejmě také zrcadlí švédskou kulturu a přírodu, pracuje s modrou a černou a vzájemně je prolíná tak, že evokují vody zdejšího moře. V souladu s dnešními trendy ale neopomíná ani udržitelnost, takže nové vozy se pyšní také novými, recyklovatelnými materiály, které však neztrácejí nic ze svého luxusního zpracování.
Vzhledem ke svému malému vzrůstu (a faktu, že genderové rozdíly ve společnosti jsou mým denním chlebem) se ale zajímám především o to, jak Volvo v rovině bezpečnosti zohledňuje rozličné tělesné proporce. Protože je jistě rozdíl, zda v autě sedí/řídí dvoumetrový stokilový muž, nebo drobná žena (nebo naopak, abychom byli korektní). I v tomto případě se nestačím divit. Celou řadu informací nám totiž poskytuje odbornice na biomechaniku Lotta Jakobsson, jejíž kariéra bezpečnostní expertky ve Volvu započala již před 35 lety.
To, že právě bezpečnostní inženýr z Volva, Nils Bohlin, vynalezl před více jak šedesáti lety tříbodový bezpečnostní pás, který je dodnes klíčovým bezpečnostním prvkem ve vozech všech značek, možná minimálně milovníci aut vědí. Ovšem jak jsme se následně dozvěděli od Lotty Jakobsson, s celým týmem kolegů se již mnoho let zaměřuje na specifika různých typů nárazů a také na to, k jakým typům zranění při autonehodách nejčastěji dochází (mimochodem, i testovací figuríny mají ve Volvu rozmanité, tedy i ženské, navíc v různých výškách). A různými bezpečnostními prvky se snaží minimalizovat jejich dopady. Mimochodem, věděli jste, že spodní část bezpečnostního pásu by si nejen těhotné ženy, ale i lidé, kteří jsou v oblasti pasu „rozměrnější“, příp. jejichž břišní partie jsou povislé, měli vždy umístit až pod břicho tak, aby se pomyslně opíral o pánevní kosti? Nezáleží tedy na tom, zda jste žena, muž, dítě, sedíte vepředu nebo na zadních sedačkách. Bezpečnostní experti ve Volvu jednoduše myslí opravdu na vše (a všechny) – a ne náhodou jsou tedy vozy této značky obecně označovány za ty nejbezpečnější.
Jako na obláčku!
Druhý den měním mild hybrid B5 za plug-in hybrid T8. Nejsem sice odbornice na posuzování ne/výhod jednotlivých motorizací, ale faktem je, že má-li člověk možnost vlastního dobíjení a zdolává-li pravidelně spíš kratší vzdálenosti, právě plug-in hybrid se může stát vítanou úsporou klasického paliva. Na rozdíl od mild hybridu, kdy je elektromotor využíván doplňkově, lze v případě plug-inu jet právě výhradně na elektrický pohon. Řidič si totiž může zvolit, zda bude preferovat spalovací jednotku, nebo elektromotor, případně oba druhy pohonu dle vlastního uvážení a potřeb kombinovat. Ačkoliv v dané souvislosti se lze setkat s řadou diskusí o výkonu (a faktem je, že i výkon obou vozů, které jsem mohla řídit, se výrazně lišil – zatímco mild hybrid se pyšní 250 koni, plug-in hybrid má přece jen navrch – a pod kapotou 455 koní), v reálné praxi a poměrně (na české poměry) pomalé jízdě člověk rozdíl prakticky nepozná. Co však patrné je, je vzduchový podvozek, kterým je naše plug-in hybridní XC90 vybavena. Jak popsat jízdu? Doslova jako na obláčku…
Díky tomu, že za volantem Volva sedím již druhý den a získávám určitou „jistotu“, věnuji se také dalším funkcím. Zkouším adaptivní tempomat a využívám i asistenta proti vyjetí z jízdního pruhu (tyto funkce bych o pár dní při noční cestě po D1 skutečně uvítala…) a napadá mě, že myšlenka autonomních vozů vlastně vůbec není špatná. I když velikostně jsou obě verze XC90 na mé poměry opravdu kolosální (ostatně, jedná se o vozy, kam se vejde až sedm sedaček – a od jejich počtu se pak odvíjí možnost využití kufru. V případě klasické pětimístné verze pak kufr s lehkostí pojme i výbavu na zimní rodinnou dovolenou v horách), i parkování, kterého jsem se bála doslova jako čert kříže, zvládne opravdu každý. Parkovací asistent je totiž stále v pohotovosti, a tak jen stačí řídit se jeho „pokyny“.
Řídit Volvo XC90, to je jednoduše zážitek od A do Z. Jistě to velkou měrou platí pro někoho, kdo nikdy dřív neměl možnost za volant žádného podobného vozu usednout. Na druhou stranu, ačkoliv zkušené auto-matadory nejspíš mnoho věcí, které nadchly mě, z míry nevyvede, XC90 je skutečně vůz s velkým V. A to v konečném důsledku nutně ocení úplně každý.
