Vousy, knírky, bradky a jejich bláznivá historie: Proč se měla armáda Alexandra Velikého holit a která doba byla ryze „vousatá“?
Pohodlnost především
Holení vousů je dnes pro řadu mužů každodenní rutinou. Faktem přitom je, že nejstarší dochované důkazy o této praxi se datují až do dob Sumerů a starých Egypťanů – již oni užívali různé typy břitev, které byly vyrobeny z mědi nebo bronzu. Přesto lze však obecně říci, že tehdejší muži rozhodně o hladkou tvář nijak výrazně neusilovali – a preferovány tak byly vousy. Důvod je poměrně prozaický – pravidelné holení bylo namáhavé a v dávných dobách se k němu pojila i mnohá rizika (zejména v rovině hygienické a zdravotní).
Navíc – vousy byly žádoucí, jelikož byly považovány za symbol mužnosti a patriarchální síly. Jeden příklad za všechny: když Egyptu začala vládnout královna Hatšepsut, aby podpořila svou pozici vládkyně – faraonky, nosila mj. umělou bradku. Umělé ozdobné vousy ale nosili i její mužští předchůdci. Jednoduše řečeno, být vládcem velké země vyžadovalo adekvátní postavení a projevovanou sílu, k čemuž různé stylizace pomocí paruk a vousů prostě patřily.
Do boje! A oholit!
Je to již více jak 2 tisíce let, když se jednotky Alexandra Velikého připravovaly na stěžejní bitvu o Asii – a právě tehdy se slavný makedonský vojevůdce dozvěděl, že je čeká boj proti obrovské přesile. I když to zní spíše jako lekce z dějepisu, faktem je, že právě v tu chvíli Alexandr Veliký vydal jasný (a poměrně „nebojový“) rozkaz: všichni vojáci se musí oholit. Přemítáte, jak by hladké tváře mohly pomoci v boji? Nepříliš. Ovšem tváře porostlé dlouhými vousy mohly naopak velmi přitížit – bylo by totiž moc snadné, aby vousaté muže jejich protivníci za tento porost popadli… Vojsko Alexandra Velikého nakonec zvítězilo. A tak se zrodil nový „trend“ – tváře hladké a bez jediného chloupku. Podle historika Christophera Oldstone-Moorea, jenž o vousech a jejich historii napsal i knihu, se pak muži ve starověkém Řecku a Římě důkladně holili po dobu následujících 400 let…
Společenský význam vousů
To, co začalo na bitevním poli, nakonec pokračovalo i ve staletích následujících – zájem mužů o holení a další úpravy vousů se přímo odvíjel od aktuálního společenského nastavení, resp. od toho, jaký společenský význam byl zrovna v tu kterou chvíli přičítán hladkým tvářím/vousům/knírkům apod. A třeba taková renesance, to bylo období ryze vousaté. I Shakespeare o vousech píše (explicitně!) v drtivé většině všech svých her.
Podle historika Willa Fishera pak z analýzy více jak tří set portrétů mužů žijících v 16. století vyplynulo jediné: na každého zpodobněného hladce oholeného muže připadlo deset mužů s různě upravenými vousy. Možná i proto, že právě v renesanci se lékaři domnívali, že růst vousů je přímo spojen s produkcí semene. Kořeny tohoto přesvědčení lze pak hledat v klasické řecké vědě – tehdejší odborníci totiž teoretizovali o tom, že muži disponují „životně důležitým teplem“, které zároveň vysvětluje jejich velikost, sílu a právě i ochlupení (ženská těla pak sice tímto teplem údajně disponují také, ovšem nedokáží s ním adekvátně pracovat…). Touto logikou tedy lidé v klasickém Řecku zastávali přesvědčení, že vousy mohou nosit jen muži – a pokud se v ženském obličeji nějaké chloupky objeví, je to zlé znamení značící nemoc a blížící se smrt…
Zdroj: Giphy
(Zase) hladce oholen
Nezbytností se holení opětovně stalo až okolo roku 1700 – právě tehdy začali být muži dohladka oholení považováni za úctyhodné a také za gentlemany. A tento trend byl následně, na počátku století devatenáctého, podpořen novými vědeckými zjištěními týkajícími se hygieny a mikrobů. Právě ti mohli dle lékařů ve vousech sídlit. Proto bylo namístě dát jakýmkoliv chloupkům ve tváři sbohem. V popisu experimentu z roku 1907 se dokonce píše, že rty ženy políbené mužem s knírem, „byly znečištěny bakteriemi tuberkulózy a záškrtu, stejně jako částečkami jídla a chlupy z pavoučí nohy“…
Vousáčům vstup zakázán!
Ačkoliv pavoučí noha zní spíše úsměvně, vědecké informace týkající se nehygieničnosti jakýchkoliv vousů se množily. Vedle toho se objevila myšlenka, že i užití mýdla je efektivnější, pokud je tvář hladká. Ne náhodou tedy i zaměstnavatelé začali považovat vousy za nežádoucí a snažili se jejich výskyt regulovat – vznikla dokonce pravidla vyžadující, aby se mužští zaměstnanci pravidelně holili, což mělo dokazovat jejich profesionalitu a čistotu (mimochodem, přetrvala až překvapivě dlouho – a Nejvyšší soud dokonce ještě v roce 1976 tuto pravomoc zaměstnavatelů potvrdil). Takže když si v roce 1904 nechal King C. Gilette patentovat v USA svůj první holicí strojek, rázem se z něj stal hit.
Na druhou stranu – aktuální analýzy trhu ukazují, že muži dnes mají větší zájem o elektrické zastřihovače než o holicí strojky. Takže se zdá, že trend vousatých mužů se postupně zase vrací do módy. Ostatně jako mnoho jiných módních hitů, z nichž se díky pravidelnému návratu na výsluní staly již stálice.
