
Je růžová doménou fiflen a gayů? Co říká historie a jaké zásadní momenty formovaly naše vnímání této barvy až do dnešní podoby?
Valerie Steele, editorka knihy Pink: The History of a Punk, Pretty, Powerful Color, říká: „Růžová byla vždy barvou v pohybu. A stejně tak i společenské postoje k ní." Dokonce i během posledních let, kdy pečlivě sledovala historii barev, zaznamenala nové náhledy. Byl vidět vzestup tzv. „millennial pink“ jako „It“ odstínu, ale také třeba kritické pojetí: Faministky tuto barvu často vidí jako mocný sociálně-politický znak.
Sto padesát let stará představa růžové jako synonymu křehké ženskosti je prý nyní hlavně výzvou pro společnost. „Růžová má nyní svou cool fázi: je in, je androgenní, je silná,“ dodává. Pojďme se především díky CNN podívat, kde jsou kořeny tohoto aktuálního (nejspíš však ne finálního) výsledku.
Odstín vojenské červené
V západním světě se růžová poprvé stala módní v polovině 18. století, kdy evropská aristokracie – muži i ženy – nosili jemné, pudrové odstíny, a to jako symbol luxusu. Aby reprezentovali svou třídu. Madame de Pompadour, milenka Ludvíka XV., měla růžovou tolik ráda, že v roce 1757 pojmenoval francouzský výrobce porcelánu Sèvres svůj nový odstín růžové, Rose Pompadour, podle ní.
Růžová nebyla tehdy považována za „dívčí“ barvu – kojenci obou pohlaví byli oblékáni do bílé. Odstín růžové byl dokonce často považován za vhodnější pro malé chlapce, protože byl vnímán jako světlejší odstín červené, která působila „mužsky“, vojensky.
Růžová ženskost
Spojení se ženami a ženskostí začalo kolem poloviny 19. století, kdy muži v západním světě stále častěji nosili tmavé, strohé barvy, nechávajíce svým ženským protějškům světlejší a pastelové možnosti, říká zdroj.
„Feminizace růžové skutečně začala kolem té doby," potvrzuje Steele. Od té doby je růžová vnímána jako symbol něžnosti. Ale nejen toho.
Růžová také, jak poznamenává Steele, kolem této doby vyvinula své první erotické konotace, protože naznačovala nahotu. Dámské prádlo v odstínech růžové se stalo stále běžnějším, stejně jako odkazy na sexuální přitažlivost této barvy v literatuře a umění – vždy v souvislosti s ženským tělem.
Pracující třída a šlapky
Na přelomu století se růžová dostala do mainstreamu. A její status se v tomto procesu změnil. Nástup průmyslové výroby a masové produkce vedl k rozšiřování levných barviv, jako je magenta, což mělo za následek jasné, křiklavé verze této barvy. Růžová přešla z luxusu mezi pracující třídu. A taky byla oblíbená prostitutkami, takže ztratila svou sofistikovanou pověst a přesunula se k vulgaritě.
Přehlídková mola začátku dvacátého století
I dvacáté století bylo plné změn. V prvních dvou desetiletích vytvořil francouzský módní návrhář Paul Poiret šaty v bledých a pastelových růžových odstínech, stejně jako odvážnější třešňovou, korálovou a fuchsiovou, vracejíc obecně „růžovou“ zpět do sféry haute couture.
Padesáté roky a „hyper-feminita“
V 50. letech se růžová stala více rozdělovanou pro nositele podle pohlaví než kdy jindy, a to díky brandingu a marketingu v poválečné Americe. Byla označována jako symbol hyper-feminity. Upevnil se tak nám známý stereotyp: růžová – holky, modrá – kluci.
Valerie Steele říká: „Společnost určuje, co barvy znamenají.“ Po tomto dělení na klučičí a holčičí zesílil dojem, že růžová je povrchní, protože byla spojována s ženami, které byly dlouho společností považovány za něco méně, než je člověk – muž.
Velká jména druhé poloviny století
Růžová znovu získala své kouzlo kolem 60. let, kdy ji začali veřejné osobnosti jako Jackie Kennedy a Marilyn Monroe opět přijímat jako znak luxusu.
Punkové kapely jako The Ramones a The Clash jí dodaly v 80. letech ostrou podobu a v posledních desetiletích ji i další velká jména přijala různými způsoby – od Madonny vystupující v měkkém růžovém korzetu ve tvaru kužele v roce 1990, po rappera Cam'rona na newyorském týdnu módy v růžovém kožichu a klobouku v roce 2002, což pomohlo ukázat, že růžová může být znovu považována i za barvu mužskou.
Rozdíly ve světě
Co se stalo, stalo se. Nicméně Evropané a Američané růžovou i nadále opakovaně v průzkumech označují za jednu ze svých nejméně oblíbených barev. Valerie Steele dodává: „Všechny barvy mají komplikace.“ Souhlasí však, že růžová patří k jedné z nejkontroverznějších. A také k jedné z nejrozporuplnějších. Vyvolává velmi silné emoce, ať už dobré nebo špatné.
Rozdíly najdeme i ve světě, nejen v čase. Steele věří, že asijské kultury jsou často k růžové více nakloněny než společnosti západní. V knize ukazuje zejména na Japonsko, kde cosplay a myšlenka „mladistvé, feminizované roztomilosti“ učinily růžovou barvou volbou pro celou subkulturu městských „lolit“, které se vyznačují až panenkovským vzhledem.
Když se podíváme na další příklady, tak například Indii byla růžová dlouho chápána jako barva pro obě pohlaví. Muži běžně nosili růžové oblečení, ozdoby a turban.
Růžovou proti rakovině i útlaku
Růžová se stala mezinárodním synonymem boje proti rakovině prsu. Máte doma růžovou stuhu? Pak víte, o čem je řeč. V USA pro změnu ženské protestující nosí růžovou barvu, aby vyjádřily nárok na svá práva.
Gayové a růžová
Růžová byla také přijata jako barva protestu a povědomí o různých komunitách. Růžové trojúhelníky, kdysi používané v koncentračních táborech nacisty k identifikaci homosexuálů, se staly symbolem gay aktivismu v 70. letech. Odstín je stále více spojován s LGBTQ+ komunitou, přičemž Steele ve své knize zdůrazňuje, že ve Francii byl AIDS někdy nazýván „růžovou nákazou“. O propojení těchto tvou informací si můžeme myslet cokoli, ovšem veřejné mínění je často nastaveno stereotypně právě takto.
Zajímavým doplňkem této růžové palety emocí a významů je asociace růžové barvy se sexuální přitažlivostí ke stejnému pohlaví (tedy nikoli pouze s gayi), přičemž modrá v tomto úhlu pohledu reprezentuje sexuální atrakci k opačnému pohlaví. A co něco mezi tím? Správně! Je tu i výsledná fialová!
Jak je to teď?
Valerie Steele poznamenává, že vnímání růžové neustále prochází generační proměnou. A nyní se má situace takto: „Společnost se stále více odklání od myšlenky, že jde o dětskou, přesexualizovanou barvu. Existuje společné uznání, že růžová může být hezká a silná, ženská. Avšak i muži se k ní obracejí – stejně jako v 18. století.“ Takže ten pohled na růžovou i nadále formulujeme. Jaký názor na ni máte vy?