Bude téma sexuální orientace součástí školní výuky? „Musíme tyhle věci normalizovat,“ myslí si homosexuální učitel
Rozhovor
Zdroj: Adobe Stock
<Path>

Bude téma sexuální orientace součástí školní výuky? „Musíme tyhle věci normalizovat,“ myslí si homosexuální učitel

Učí na základní škole, je gay a pro obojí se hodně natrápil. Rozhovor nám poskytl muž, který bere výuku jako svoje poslání a sám říká, že je pro něj problém přenášet přes srdce, že děti mají rozdílné „startovací pozice“ dané rodinným zázemím. Na tyto rozdíly pak trpí, protože přestože se prý dobří učitelé snaží rozdíly dohnat, škola nemůže vyrovnat všechno.
Irena Piloušková Irena Piloušková Autor
12. 12. 2022

Nedávno jsme spolu hovořili a dotkli jsme se i tématu rozdílů ve výchově mezi dětmi. Jsou tyto rozdíly ve škole hodně patrné? Je silně znát, které dítě pochází z jakých poměrů?

Řekl bych, že tyto rozdíly jsou zásadnější než ty fyzické. Dobře motivované dítě, které není zastaveno nějakou vážnou nemocí nebo jiným fyzicko-mentálním znevýhodněním, je jako houba. Naučí se. Rychleji nebo pomaleji, ale školní látku i normální psychologický vývoj prostě zvládne. Ovšem děti, které doma nejen, že nemají podporu, ale jsou třeba ještě vystavovány extrémnímu stresu, nedostává se jim pozornosti a do hlav se jim valí nesmysly, to mají extrémně těžké. Podle mě to mají ještě těžší než dítě, které je znevýhodněno třeba například slabším zrakem nebo pohybovým problémem.

<Path> Rozhovor s otcem a dcerou: „Že má táta přítele, vím až od sedmnácti let. Mrzí mě, že si nemyslel, že bych ho podpořila,“ říká ženaZdroj: Dominika a Petr, redakce

Proč tomu podle vás tak je? Co je pro tyto děti nejtěžší?

Nejtěžší je překonat ten rozdíl mezi domácím prostředím a školním. A taky nevidět rozdíly mezi tím, jak se má a jak se daří jeho spolužákům. Děti nejsou hloupé. Jsou velmi vnímavé a vidí, jak to vypadá, když se někdo nebojí jít domů se špatnou známkou, protože ví, že mu rodič s učením pomůže a všechno se napraví. Vidí to ale pouze z dálky. Jelikož není jejich mentální vývoj na úrovni dospělého, často takové děti upadají do závisti a mohou spolužáky s dobrým zázemím i šikanovat, mohou odmítat výuku… Samozřejmě mohou být i méně pozorné, protože s nimi nikdo odmalička neseděl v klidu nad kreslením nebo odříkáváním básniček. Jsou prostě nešťastné a nebojím se tvrdit, že i zanedbané.

Toto nejde nijak řešit? Nemůže škola zasáhnout?

Samozřejmě škola je součástí socializace, ale nemůže nahradit rodinu. Extrémní případy samozřejmě lze řešit přes sociálku, ale co s dětmi, které jsou tak nějak v šedé zóně? Je to velice složitý problém. Dokázat, že se ve výchově děje něco nekalého, jde často jen u opravdových extrémů – třeba u dětí týraných nebo extrémně zanedbaných. Jindy ale spíše jako učitelé válčíme s rodiči, kteří svůj způsob života považují za jediný možný a správný. A to je pak problém.

Takže tu nehovoříme o dětech vyloženě týraných. Mluvíme o tom, že máte ve třídách i děti, které pocházejí ze sociální vrstvy, která, řekněme, preferuje jiné hodnoty než vzdělání?

Řekla jste to velmi opatrně a vlastně je to tak. Mám na starost děti, jejichž rodiče třeba dlouhodobě nepracují. Nepovažují za důležité jíst zdravou stravu a většinou ani nemají tušení, co přesně zdravá strava znamená – kromě salátu. Jsou to rodiny, kde se běžně hovoří vulgárně, slovní zásoba je omezená. Pohrdají vzděláváním a vzdělanými lidmi; nechtějí hovořit s „autoritami“; často bývají naštvaní na systém obecně, byť když se jich začnete ptát na detaily, vlastně nerozumějí tomu, co nenávidí.

Toto jsou děti, se kterými je pro vás jako učitele více práce?

Více práce mi nevadí. Učitel, kterému začne vadit, že se musí nějakému dítěti věnovat, by měl přestat učit. Věnujeme se dětem, ne věcem. Problém je, že někdy i ta má snaha vyjde vniveč. Není to jako v amerických filmech, kde se učitel stane hrdinou a jeho svěřenci se hromadně hlásí na vysokou. Já jsem rád, když tyto děti namotivuji k tomu, aby se snažily přemýšlet o jakémkoli činu, který způsobí. O tom, jak je vhodné jednat s ostatními. Nebo o tom, co se kolem nich děje.

I lidé z dobré sociální vrstvy mají často nějaké své „issues“ (problémy – pozn. red.) z dětství, které mohou končit až u psychologa. Na spoustě lidí se negativně podepsala výchova, byť i třeba dobře míněná. Když jde pak o intenzivnější a zásadnější prožitky, které si s sebou člověk táhne, nebojím se říct, že jde v podstatě o trauma. A s něčím takovým se těžko pracuje i s odstupem dvaceti, třiceti, či více let.

<Path> V rodných obcích jim nebylo příjemné ani držet se na ulici za ruce. Na začátky svého vztahu zavzpomínali partneři Michal a JirkaZdroj: Michal a Jiří, redakce

K těm traumatickým následkům: Patří mezi ně podle vás i pozdější řešení například coming outu, pochopení LGBTQ+ lidí či prostě i jen obecně přijetí jinakostí? Je pro lidi pocházející z rodiny, která je ve svých tématech a názorech velmi omezená a odmítá diskuzi, náročnější manévrovat v těchto oblastech?

No jistě! Proč jsou coming outy tak náročné? Protože se náctileté děti, které se najednou potýkají s něčím, čemu úplně nerozumějí, bojí přijít na světlo s pravdou. Jediné, co o gayích doma třeba slyšeli, je to, že jsou to buz*y nakažené HIV, nebo že patří do pekla, nebo nějakou podobnou lahůdku.

Homosexualita je ve školním prostředí běžná urážka a bohužel to často pramení z rodiny – od dospělých. Jde o to, jak tyto věci rámujeme, jak o nich hovoříme. Tyhle vzorce je potřeba rozbít, aby děti mohly vyrůstat s myšlenkou, že je v pořádku, když jednoduše nejsou heterosexuální a že není přípustné šikanovat za totéž druhé.

Myslíte si, že je řešením otevírat tato témata alespoň ve škole? Normalizovat tuhle diskuzi?

Rozhodně bych byl za, aby se do osnov dostala diskuze nad širokým spektrem témat, která jsou pro děti naprosto zásadní. Děti na základce se často učí rozdíly mezi listy břízy a dubu, ale nemají tušení ani v dospělosti, jaký je rozdíl mezi úrokem a poplatkem. Měli bychom základní vzdělání víc přizpůsobit potřebám fungování ve společnosti. Některé děti prostě neskončí na vysoké a některé nejdou ani na střední nebo na učňák. Třeba zůstanou jen se základním vzděláním.

Za mě by mělo být základní vzdělání takové, které pomůže člověku fungovat v běžném životě. Zařadí ho do společnosti. Odpovídá podle vás jako učitele české základní vzdělání tomuhle předpokladu?

Nemyslím si. Úplně opomíjí jak finanční gramotnost, tak i jiné aspekty. Dejme sem tam do učebnice místo maminky a tatínka maminku samoživitelku. I to je potřeba dětem ukázat, že je verze. Lidé se základním vzděláním, troufám si tvrdit, nepotřebují nutně znát hlavní město sousední země, potřebují vědět, jak číst jízdní řád autobusů v místě svého bydliště. Příkladů je mnoho. To by chtělo opravdu hlubší diskuzi.

<Path> „Že je můj syn gay, vím z rodiny jenom já. Manžel je i před padesátkou stále pod vlivem svých rodičů,“ svěřila se žena z ChrudimiZdroj: Anonymní respondentka, redakce, lui.cz

Patří informace o sexuální orientaci do učebnic? Bude podle vás jednou toto téma součástí výuky?

Za mě rozhodně LGBTQ+ lidé do učebnic také patří. Naprosto beze sporu. Samozřejmě ale stejně jako zbytek témat – je potřeba formu přizpůsobovat věku.

Je potřeba s dětmi mluvit naprosto v klidu a bez nějakého haló. Musíme tyhle věci normalizovat ve smyslu toho, že to prostě není nic divného a není důvod ke studu, když se o tom začne mluvit. Rád bych, abychom normalizovali celé tohle téma. Je to moc důležité a snad se toho jednou dočkám. Sám jsem LGBTQ+ a v době dospívání by mi pomohlo, kdybych tehdy měl víc informací a pocitu podpory a „normálnosti“.

Věříte, že by váš nápad byl dobře přijat u rodičů žáků a studentů?

Upřímně? Jak u koho. A to je ten problém. Ale u nějaké generace se začít musí. Doufám, že to bude tato.

Zdroj: Anonymní respondent, redakce, lui.cz

Populární
články

Sprcha ráno, nebo večer? To je otázka...
TĚLO & MYSL

Sprcha ráno, nebo večer? Odborníci bádali nad tím, co je správně. Jejich zjištění asi nikoho moc nepotěší

Autor: Mirka Dobešová
Nebinarita představuje výzvu jak pro jednotlivce, kteří se s ní identifikují, tak pro zdravotnický systém, který musí najít způsoby, jak jim poskytovat vhodnou péči.
AKTUALITY

„Na nebinaritu nevěřím a vlastně jí ani nerozumím,“ říká přední česká sexuoložka, která se specializuje na trans pacienty

Autor: Michal Černý
Vztahy s otcem nejsou po coming outu ideální
LIDÉ

„O tom, že jsem gay, mám podle mámy raději mlčet. Podle táty je moje orientace nepřirozená,“ popisuje mladík svůj coming out

Autor: Redakce
Vzhledem k tomu, že výstup na horu i pohyb v jejím okolí je je zakázán, moc fotek odtamtud neexistuje
CESTOVÁNÍ

Poznejte Gangkhar Puensum, nejvyšší nezdolanou horu na světě, na kterou již 30 let platí zákaz vstupu

Autor: Michal Černý
Trápí-li vás dlouhodobě neobvyklý zápach moči, rozhodně nic nepodceňujte a okamžitě zajděte k lékaři
TĚLO & MYSL

Neobvyklý zápach moči: Co může znamenat a proč byste jej neměli brát na lehkou váhu?

Autor: Redakce
Je-li čištění intenzivní, může pastu i nahradit
TĚLO & MYSL

Je zubní pasta pro zdraví chrupu nezbytná? Podle odborníků ne – a vznikla jen kvůli zisku výrobců. Zdravé zuby lze zajistit i jinak

Autor: Mirka Dobešová
Součástí vzrušení může být i dominantní postavení muže, kderý kompliment „uděluje“
HOT!

„Miliony žen“ mají v posteli úchylku, o které většina mužů ani netuší. Provazy ani důtky k tomu přitom nejsou potřeba

Autor: Martin Lyko
Misionářská poloha není jen pro heteráky
HOT!

Jak mají gayové sex? Povědomí, které mají heteráci, je přinejlepším zkreslené. Kdo si dovádění mezi muži vyzkoušel, zná rozdíl

Autor: Martin Lyko
Zážitek z porna může být natolik intenzivní, že ho můžeme začít vnímat jako realitu a být zklamaní z toho, že to pak ve skutečnosti funguje úplně jinak
TĚLO & MYSL

Přestaňte si ničit sebevědomí i tělo na základě toho, co vidíte v pornu. Jeho obsah slouží čistě pro zábavu, není to vzdělávací dokument

Autor: Redakce
Kariéra sexu a peněz vypadá možná lákavě, může být ale pěkně temná
HOT!

5 bývalých pornoherců se svěřilo, jak skutečně probíhá práce před kamerou

Autor: Martin Lyko

E-Shop