Mužské libido se významně snižuje, a to i v případě mladých mužů. „Musíme se naučit mluvit o tom, že žít bez sexu je normální,“ tvrdí vědci
Proč už muže „nic nerajcuje“?
Samozřejmě, že první věcí, která člověka v dané souvislosti napadne, je, proč muži zájem o sex vlastně ztrácejí. Není tedy divu, že Google nabízí rozsáhlý seznam možných příčin. Od zdravotních problémů, stresu, vyčerpání a souvisejícího požívání alkoholu či antidepresiv přes nízkou hladinu testosteronu, přílišnou závislost na pornu či nadměrnou masturbaci až po pocit, že protějšek neprojevuje dostatek lásky. Kromě toho prý mají také muži celou řadu pro ně zajímavějších podnětů: videohry, návštěvu večírků, sport… či posílání nespočtu zpráv a emotikonů na různých sociálních sítích či seznamkách, ovšem ideálně bez vize skutečného fyzického kontaktu.
Bez ohledu na to, co si kdo o těchto příčinách myslí, sexuální neaktivita mužů ve věku 18-24 let se podle dr. Petera Uedy, vedoucího týmu, který zmiňovaný výzkum realizoval, pohybuje až kolem 30 procent. A nejenže sex nemají muži, kteří nemají protějšek, ale dokonce klesá také sexuální aktivita těch, co žijí ve vztahu. Ačkoliv zmiňovaná data se týkají Ameriky, rozhodně to neznamená, že muži v Evropě by na tom byli lépe. Podobný pokles sexuální aktivity mezi muži totiž podle profesorky psychologie Jean M. Twenge již zaznamenali také vědci ve Velké Británii. Dle jejího názoru se ale nejedná ani tak o důsledek poklesu libida jako takového jako spíše o projev tzv. odložené dospělosti. „To zahrnuje nejen odložení sexuální aktivity, ale i dalších aktivit souvisejících se vztahy, reprodukcí, společným soužitím, těhotenstvím a porody,“ objasnila s tím, že tyto trendy se však nevyskytují izolovaně, ale jsou součástí širšího kulturního trendu, v jehož důsledku již v roce 2010 dospívající ve srovnání se stejně starými příslušníky předešlých generací také méně často řídili automobil, pili alkohol, chodili se ven bavit a standardně pracovali.
Změna (není) na obzoru
I když příčin snižujícího se zájmu mužů o sexuální aktivity tedy může být celá řada, odborníci se zároveň shodují, že situaci rozhodně nijak nezlepší ani koronavirová pandemie, potažmo její důsledky. Ba naopak. Zaváděné karantény a nutnost fyzického distancování dle jejich názoru sexuální nečinnost ještě navýší, a to i v dlouhodobějším horizontu (protože aktuálně již zrovna covid-19 mnoho z nás nepálí). „Pokud je nárůst sexuální nečinnosti byť i jen částečně způsoben nezaměstnaností a nižšími příjmy a s tím související nepohodou, ekonomický pokles zapříčiněný koronavirovou pandemií to rozhodně nezlepší,“ shrnul pragmaticky Ueda.
Zdroj: Giphy
A zdá se, že nedostatek sexu v souvislosti s psychickou nepohodou (ať už způsobenou čímkoliv) je vlastně tak trošku začarovaným kruhem. Protože i kvůli nedostatku sexu je možné nebýt v pohodě, ostatně, právě při sexu se v těle uvolňují i hormony štěstí. „Klíčovou otázkou je, do jaké míry je sexuální nečinnost spojena s nespokojeností. Zatímco být sexuálně neaktivní pro některé jedince může být osobní volbou, pro jiné může být nedostatek sexu zdrojem úzkosti,“ myslí si Ueda. Dle jeho názoru je přitom sexuální nečinnost a z toho plynoucí nespokojenost velmi citlivé téma – paradoxně snad ještě více než sex jako takový. „I když již byla odvedena spousta práce v tom, aby lidé upřímně a otevřeně hovořili o sexu a sexuálních aktivitách, je v našem nejlepším zájmu, abychom se také naučili hovořit o tom, že sex nemáme. Proto je nutné veřejnou diskusi na toto téma zlepšit,“ domnívá se vědec.
I bez sexu se dá (docela) šťastně žít
I když se tedy někomu může zdát, že ti, kdo si pravidelně sex nedopřávají, příp. žijí úplně bez něj, nutně musejí pociťovat i nějaké důsledky, opak je pravdou. Ano, je faktem, že pravidelný sex má jisté přínosy, jako je zlepšení funkce imunitního systému, snížení krevního tlaku či míry pociťovaného stresu ad. Ovšem zrovna poslední ze zmiňovaných výhod se pojí i k masturbaci (a specificky masturbace např. v případě mužů dokonce snižuje rizika vzniku rakoviny prostaty).
Jednou věcí jsou tedy přínosy a druhou zápory. Na tělo totiž nedostatek sexu (příp. žádný sex) žádné prokazatelné dopady nemá – a tak nehrozí, že by si ten, kdo žije bez sexu měsíce či roky, všimnul jakýchkoliv negativních fyzických dopadů na své zdraví. Trošku problematičtější může být situace v případě zdraví duševního, ovšem to především v případě, že je sexuální aktivita nedobrovolná, příp. člověk považuje nedostatečnou chuť na sex za znepokojivou. To se však vlastně vracíme k předeslanému problému – že by mělo být normální o tom, že člověk (ať už z jakýchkoliv příčin) sexuálně nežije, také hovořit.
