„Při seznamování hrají velkou roli zkušenosti,“ říká muž z Plzně. Ke štěstí mu dopomohla lež
Jak dlouho jste se svým partnerem? Nazýváte ho už partnerem, anebo jste stále ve fázi, kdy se teprve uvidí?
Já bych ho rád nazýval partnerem. Vždycky jsem chtěl vážný, dlouhodobý vztah. Nestojím o krátké úlety. To mě nikdy nelákalo. Jsem typ, který se spíš drží zpátky a hodně věci promýšlí dopředu. Potřebuju mít pocit, že s tím člověkem mám nějaké pouto. Chci se cítit bezpečně, a to nemyslím jenom tu fyzickou stránku. Mám to takhle i s přáteli. Vybírám si takové, kterým už věřím, které nějakou dobu znám a dávám tomu procesu hodně prostoru, než se rozhodnu někomu opravdu otevřít. Díky tomu mám opravdu hodně dobré přátele, byť jich nejsou stovky. A s partnery je to to samé, jen o to závažnější.
S člověkem, kterého řekněme vídám, se znám asi pět měsíců. Paradox je, že jsme se znali jako děti z pískoviště. To mi alespoň řekla máma, když jsem se jí svěřil, že jsem do někoho zakoukaný. Řekla mi, že jsme chodili na stejné hřiště, a tak od vidění zná i jeho rodiče, hlavně maminku. Nicméně to bylo v době, kdy mi byly třeba čtyři roky a vůbec si nepamatuju, že bychom se kdy potkali nebo dokonce kamarádili. Nevím ani o tom, že bychom spolu kdy stavěli hrad z písku. (smích) Ale přál by si pamatovat si to, je to hezké a romantické.
Řekl jste mu, co vám maminka prozradila?
Ano.
Jak reagoval?
Zasmál se. Taky to nevěděl. Přišlo mu to zajímavé, ale asi ne až tolik, jako mně. Já o věcech obecně hodně přemýšlím. Jsou věci, které mě dokáží nadchnout, nebo naopak rozebrat mnohem víc než ostatní lidi. Jsem citlivější než asi většinová populace a vím to, ale daří se mi to, myslím si, docela dobře skrývat. Vždycky jsem si všechno odžil sám. Ani jako dítě jsem prý nebrečel nahlas, ale potichu ve svém koutku. Nevyžadoval jsem pozornost, protože je mi dokonce i nepříjemná, když jsem rozhozený.
Kryjete takto své emoce i před mužem, kterého vídáte? Říkal jste mi, že nejste úplně upřímný. Bojíte se, jak by reagoval na vaše pravé já a na pravdu?
Nemyslím si, že bych ho záměrně nějak balamutil, abych mu ublížil, ale je pravda, že mu spoustu věcí neříkám a taky jsem si jich dost upravil. Cítím se tak bezpečněji.
Můžete uvést příklad?
Například jsem mu neřekl, že jsem s ním zažil svoje poprvé. Už když jsme si psali, tak jsme se bavili o sexu. Řekl mi, že v posteli měl vyšší desítky lidí – i žen nebo třeba víc lidí naráz. Úplně mě to ohromilo. Říkal, že má rád sex a je to pro něj vyjádření svobody. V ten moment jsem mu nedokázal říct, že jsem nikdy sex neměl. Cítil jsem se hloupě.
Kvůli své nezkušenosti, anebo pro to, co o sexu řekl? Myslím tím to, že se o něm vyjadřoval jako o projevu svobody a možná vám chtěl naznačit, že pro něj otevřenější sexuální život má nějaký hlubší filozofický přesah.
To jste trefila. Přesně tak. Štvalo mě obojí. Zaprvé bylo jasné, že i když jsme stejně staří, jsem oproti němu hrozně nezkušený, a to mi bylo trapné. Zadruhé ale, když o tom mluvil, znělo to tak – nechci říct „učeně“, aby to nevyznělo škrobeně –, ale lepší slovo mě nenapadá. Měl jsem pocit, že je to něco, čemu nerozumím, a tím jsem vlastně omezený. Jako kdyby mi vyprávěl o tom, že přečetl všechny důležité knihy, které kdy někdo napsal, poučil se z nich a našel v nich jejich poselství a já za sebou neměl ani čítanku.
Myslíte si, že by se na vás koukal jinak, kdybyste to řekl popravdě?
Měl jsem takový záchvěv, že se přiznám, když jsme spolu poprvé spali. Ale došlo mi, že bych se tím přiznal, že jsem mu lhal. Nechtěl jsem, aby si myslel, že jsem lhář a přestal mi věřit. Ani jsem nechtěl tu chvíli kazit. A taky jsem se nechtěl ponížit víc, než bylo potřeba. Snažil jsem se, ale myslím, že jsem byl trochu neobratný. Spíš mě zajímalo, jestli nebyl zklamaný, a i jsem se na to zeptal. Skutečně jsem potřeboval vědět, jestli mě třeba neopustí proto, že jsem nebyl dost dobrý.
Co vám odpověděl?
Že dobrý, že si na sebe jen musíme zvyknout a že každý má tyhle věci jinak. Že i on měl kdysi hodně zlozvyků, které nabral v jednom dlouhodobějším vztahu a později poznal, že ne všem se líbí to, co se tehdy naučil. Myslím, že si myslí, že jsem byl tak nešikovný proto, že jsem to s někým jiným dělal nějak úplně jinak.
Je obecně mezi gayi podstatné, kolik máte zkušeností? Anebo myslíte, že jste narazil pouze na jedince, který to má nastavené tak, že sex je projevem svobody a užíval si jej s větším počtem lidí plnými doušky?
Je to důležité. Na seznamce, kde jsme se propojili, se hodně sex řeší. Hodně kluků má už i v profilu napsané, že něco třeba vyžadují. Ne všichni, samozřejmě, ale hodně z nich vám dá hned první den dopisování jasně vědět, co v sexu chtějí a nechtějí. Většina se zaměřuje na to první, protože buď nechtějí přiznat, že někde mají hranice, anebo je opravdu nemají, to nevím.
Bylo pro vás těžké tyhle debaty vést?
Hodně. Několik lidí se mi vysmálo, když jsem jim napsal pravdu. Začali mi radit, abych si vyzkoušel to a tamto. Někteří se chtěli potkat jen aby mě „toho zbavili“. Někteří, mi přišlo, že ke mně úplně ztratili respekt. Prošel jsem řadou takových konverzací, takže když přišla na řadu ta s mužem, kterého teď vídám, byl jsem připravený prostě lhát. Začal jsem odepisovat tak, jak jsem to mnohokrát viděl u jiných. A zafungovalo to. Šli jsme na rande a teď se vídáme. Je hrozné, že mi ke štěstí pomohla lež, ale jinak nevím, jestli bych ho někdy našel.
