
„Když mi dal pusu a táhl mě do ložnice, nebránil jsem se a řekl jsem si, že to vydržím,“ trápí vzpomínky gaye z Příbramska
Z naší komunikace na sociálních sítích vyplynulo, že v současné době někoho hledáte, je to tak?
Ano. Snažil jsem se i na seznamkách, ale nedá se to. Pokud chcete mít vedle sebe partnera, který nějak vypadá, tak nemáte šanci, pokud nebudete mít všechny aspekty k tomu potřebné.
Což znamená…?
Prostě když chcete mít partnera na určité úrovni, tak se od vás očekává taky jistá úroveň. To dává logiku. Jenomže kromě mých požadavků – tedy aby se mi můj partner líbil, což je asi logické přání – narážím na to, že ti, kdo mě zaujmou, mě většinou nechtějí.
Proč ne?
Můj vzhled je průměrný. Nemyslím si, že jsem škaredý (smích), ale taky nejsem úplně supermodel. Když mi dají šanci, tak se musím o to víc snažit to dohnat někde jinde. A to se většinou nedaří.
Pokud vím, máte práci a staráte se o svou maminku. Co je s vámi podle těchto potenciálních partnerů v nepořádku?
Každý většinou ztratí zájem, když se víc otevřu. Když se jim snažím vysvětlit, že moje maminka mě potřebuje. Nemůžu se přestěhovat do Prahy. Máma je z Příbrami a je sama. Má i cukrovku a vysoký tlak. Neumím si představit ji opustit. Nikdo by jí s ničím nepomohl.
Takže do práce dojíždíte?
Ano. Pracuji v Praze jako barista. Už několik let. Ne teda pořád na stejném místě, ale zlepšuju se ve svém oboru, a to mě motivuje. Jednou bych si chtěl otevřít svoji kavárnu, ale na to zatím nejsou peníze.
To je hezký sen. Proč by toto někomu vadilo?
To není přímo to, co lidem vadí, i když je pravda, že když řeknu, že na něco nemám peníze, část z nich se pomyslně otáčí a odchází. Šetřím totiž, abych si tu kavárnu mohl jednou dovolit.
Ale vadí jim to, že já žiju prací a když nejsem v práci, jsem doma a pomáhám mamce. Nemám moc kamarádů a když je po práci, jsem radši doma. Celý den totiž mluvím s lidmi. Nemám pak chuť si ještě jít sednout do dalšího podniku. Nechápu, proč to nikdo nemůže pochopit.
A pak je tu i ten aspekt toho, že já jsem byl vždycky takový jako stydlivější. Chci partnera víc poznat, než se něco mezi námi stane. Jsem opatrnější. Nemám moc rád, když se kolem mě dějí velké změny. Stresuje mě to. Potřebuju jít na věci pomalu. A když potom tohle řeknu někomu na rande nebo mu to napíšu dopředu, většinou začne řeč váznout.
Myslíte si, že se tito muži, se kterými se seznamujete, rozhodnou vycouvat, protože nemají trpělivost?
Podle mě ano. Spousta z nich mívá sex na prvním rande nebo hned. Dost mi jich psalo, ať přijedu, že si to hned rozdáme. Nebo se ptali na hodně intimní věci. Mně tohle vadí. Ale když to usměrním, tak najednou je na druhé straně ticho.
Není to spíš výběrem partnerů? Nejste jednoduše na typ, který je pro vás vlastně nevhodný?
Kdykoli se mi někdo líbí, skončí to dřív, než to začne. Takže je asi jasné, že moc zkušeností nemám. Měl jsem nějaké kratší vztahy. Vždycky jsem do toho dal všechno – emoce, snahu…, ale nevyšlo to. Vždycky mě nakonec opustili.
Takže rozchody jsou vždy z druhé strany?
Nevím proč, ale jo. Já se vážně snažím, ale mám pocit, že když se vám líbí chlapi jako mně, jste v háji.
A jací chlapi to jsou?
Mají hezkou postavu, široký úsměv, upravené vlasy, intenzivní pohled… Vím, že je to trochu stereotypní, ale líbí se mi prostě takoví ti týpci bez trička z obalů knížek, jak říká moje kamarádka. (smích) To máme společné, takže to hodně probíráme.
Nebylo by řešení zaměřit se na jiný typ partnerů?
Když já se prostě nedokážu do jiného typu zakoukat. Snažím se. I jsem na Grindru sem tam svajpnul někoho, kdo se mi na první pohled nelíbil, ale vypadal aspoň mile. Ale to mě nebaví. Nepřitahuje mě to.
A jaké vidíte řešení?
Já nevím. Pokud jde o tuhle sortu gayů – tedy fakt těch krásných chlapů –, jsou sexuální zkušenosti důležité. Pokud je nemáte, musí s vámi být něco špatně. Chtějí rozhazovat peníze a užívat si. To já bych chtěl taky, ale napřed ten vztah na něčem postavit a přemýšlet o tom, co je rozumné. Asi zním jako mamlas. (smích)
Dostal jste se v ohledu intimity někdy do nepříjemné situace?
Pokud správně chápu otázku, tak ano. Taky se mi stalo, že jsem dorazil na rande a myslel jsem si, že si dáme večeři a budeme si povídat. Třeba se i podíváme na film, ale pak jsem chtěl jet domů. Bylo to v covidu. Nikam se nesmělo, takže rande doma dávalo smysl. Jinak bych domů k nikomu napoprvé nešel.
Tento člověk na vás nějak nepříjemně naléhal?
Hned u dveří mi dal dost velkou pusu, což mě zarazilo, ale nechal jsem to tak. Dali jsme si jídlo a on pak říká: „Tak jdeme?“ A já na to: „Kam?“ A on: „Do ložnice…“ Bylo to hrozně nepříjemné.
Jak jste reagoval?
Zasmál jsem se, chtěl jsem to otočit ve vtip. Nějak to urovnat a neurazit ho.
A jak to dopadlo?
Nakonec ten sex proběhl.
Chcete říct, že vás ten muž napadl?
To zase ne. Ale mně v tu chvíli bylo tak trapně, že když mi dal pusu a táhl mě do ložnice, nebránil jsem se a řekl jsem si, že to vydržím. Že nám to třeba bude fungovat a vyjde nám to.
Takže jste neřekl, že se vám do toho nechce?
Ne. Asi jsem měl. Ale v tu chvíli to bylo trapné. Styděl jsem se, že jsem takový zpátečnický nebo jak bych to řekl. Nechtěl jsem, aby se mi smál a nechtěl jsem ten večer ani nějak pokazit. Bylo to ode mě naivní. Neuměl jsem být asertivní a říct, jak to cítím. Bylo to totiž hrozně hloupé.
Jste stále v kontaktu?
Ne. Od té doby jsme si párkrát napsali. Ale spíš tak jako vlažně. Já jsem se snažil navázat a udělat z toho pevný vztah, ale on navrhoval jenom podobné večery. Když jsem napsal, že bych rád, abychom spolu třeba zažili i něco jiného a budovali vztah, přestal mi psát. Zobrazuje si zprávy, ale to je všechno. Asi se mi směje.
To mě moc mrzí…
S tím už nic neudělám. Mrzí mě, jak to je. Začínám si říkat, že s mým vkusem mi to prostě nikdy nevyjde…