Genitální anatomický typ určuje, jak se muži sexuálně projevují a co je uspokojí. Jak poznat sobího, beraního či medvědího muže?
Genitální anatomický typ samozřejmě není žádný odborný „terminus technicus“, jedná se o určitou kategorizaci, již popisuje Amara Charles, autorka publikace Sexuální praktiky Quodoushka údajně vycházející z učení dávných Mayů, Olméků a Toltéků. To pak do moderní podoby převedlo New Age hnutí Deer Tribe Medicine Society. Quodoushka je tedy sbírkou sexuálních technik a teorií týkajících se vztahů, intimity a také toho, jak dosahovat vyšších úrovní orgasmu a sexuální extáze. A ačkoliv tvrzení, že tzv. Chuluaqui Quodoushka je založena na starověkých tradicích, řada odborníků zpochybňuje s tím, že to nelze dokázat žádnými relevantními důkazy (ostatně, konkrétně olmécká kultura zmizela beze stopy a jedinými pozůstatky jsou kamenné sochy a hieroglyfické rytiny), prezentované „poznatky“ přinejmenším stojí (byť spíše jen pro pobavení) za pozornost.
Tedy, v prvé řadě je třeba říci, že mužské penisy jsou v podstatě jako sněhové vločky, žádné dva nejsou úplně stejné. To je prostě fakt. K růstu penisu pak v největší míře dochází během puberty, ale také platí, že toto období u každého začíná a končí jindy, růst penisu je pak také různě rychlý. Přesto je prý možné určit u penisů určité typologické rysy k tomu, aby je bylo možné zařadit do kategorií. Konkrétně Amara Charles pak tvrdí, že nejjednodušším způsobem, jak určit mužův genitální anatomický typ, je podívat se na délku a tloušťku jeho ztopořeného penisu. Kromě toho se na určení typu podílí také velikost a umístění varlat, průměrné množství ejakulátu a také… typická chuť sexuálních sekretů. A Charles tedy dle toho ve své knize klasifikuje penisy na kojotí, pitbulí, medvědí, pony, koňské, losí, jelení, beraní a tančící. Co přesně pak tato kategorizace o jednotlivých mužích vzhledem k jejich sexualitě vypovídá?
Devět kategorií mužů a jejich typických rysů
Kojotí muži jsou prý nejnápaditějšími, nejpřizpůsobivějšími a nejkreativnějšími ze všech genitálních anatomických typů. Jsou vysoce sexuální a také velmi vytrvalí. „Kojotí muži si potřebují osvojit soubor sexuálních dovedností tak, že se stanou mistry v používání rukou, orálního sexu a zdokonalí se ve speciálním krouživém pohybu boky,“ shrnuje Charles s tím, že jedním z významných rysů „kojotích mužů“ jsou penisy krátké a úzké s varlaty přitisknutými blízko těla.
To pitbulí muži jsou z povahy věci velmi věrní, mají rádi pravidla, ale jsou při sexu také velmi snaživí. Charles jim pak doporučuje, aby se naučili uvolnit a byli méně žárliví a agresivní. Fyzicky je penis pitbulího muže delší a relativně silný.
Medvědí muži ve srovnání se všemi ostatními platí za ty fyzicky nejvíce bezprostřední, mohou se ale projevovat také neobratností a pomalostí. Sexuální zručnost je jim ale přesto vlastní – stejně jako oddanost. Penis medvědího muže se prý vyznačuje délkou i tloušťkou a malými kompaktními varlaty, jež se v momentech vzrušení stahují směrem do slabin.
O pony mužích Charles hovoří jako o vytrvalých romantických milencích s jemnou silou, jejichž penisy jsou relativně masivní, že k jejich obejmutí je třeba celé ruky. Muži s tímto typem penisu prý mohou mít také obtíže s ejakulací. Do jisté míry obdobné charakteristiky se pojí také ke koňským mužům, jimž zároveň svědčí jemné vedení – i jejich penisy jsou velké, a to nejen vzhledem k délce ale i obvodu. Velká bývají i varlata, jež jsou také nízko zavěšená, není tedy divu, že tato „výbava“ pak může budit u protějšku až obavy.
Losí muži dle slov Charles „mívají schopnost přeměnit svou ejakulaci do explozivních okamžiků síly“ a pro jejich penisy je charakteristická větší délka, kdy penis bývá nezřídka nakloněn k jedné ze stran. Sexuální rozkoš si dokáží vychutnávat – a dle toho pak vypadá i sex s nimi.
Jelení muži pak dělají čest jelenům, po nichž byli pojmenováni – patří totiž k těm nejatraktivnějším a nepřitažlivějším ze všech mužských anatomických typů. Vůči sexuálním touhám protějšku jsou extrémně pozorní, ale projevují se i jako chroničtí svůdníci. Jejich penisy jsou dlouhé, úzké a ke konci často zúžené, varlata jsou typicky zavěšena velmi nízko (a nezřídka je jedno níže než druhé).
Beraní muži se vyznačují mocnými sexuálními pudy a velkým odhodláním, jako milenci jsou aktivní, vysoce energičtí a vášniví. Erekce dosahují velmi snadno a jejich relativně dlouhé, ale užší penisy údajně ční vzhůru v úhlu 45 stupňů.
Tančící muži pak – jak již předznamenává samo označení – nejsou spojeni s žádnými charakteristickými vlastnostmi určitého zvířete, a to proto, že se u nich střídavě projevují atributy všech. V sexu jsou kreativní, rádi hledají nové druhy potěšení. Jejich penisy jsou průměrné velikosti se zašpičatělým koncem, což je ostatně nejčastějších typ mužské genitální anatomie.
V rovině teoretické pak možná někomu může Quodoushka rozšířit obzory, tím, co však v dané souvislosti působí spíše znepokojivě, je fakt, že „zakladatel“ tohoto učení zavedl také tradici workshopů. Jejich cílem je naučit účastníky způsoby masturbace a další techniky pohlavního styku – přičemž na těchto „kurzech“ probíhají kompletní a explicitní ukázky, kdy lektor zároveň sleduje, jak se „kurzistům“ daří (co nám to jenom připomíná…). A aby toho nebylo málo, některé lekce prý vedou i placené prostitutky. Takže pitbulím, sobím či jelením penisem bude v praktické rovině lepší „kochat se“ jen na obrázku – a případně se při určení vlastního typu pobavit či sexuálně naladit. Dále ale bude vhodnější držet se od této „netradiční tradice“ raději dál.
Na druhou stranu – znát svůj penis (příp. penis svého partnera) tak, aby člověk věděl, jak jej co nejlépe „používat“, to je nepochybně prospěšné bez ohledu na to, jakou filozofii kdo zrovna vyznává. I bez new age tezí totiž platí, že délka penisu, jeho obvod, rozšíření, zúžení, velikost žaludu ad. roli v reálné podobě uspokojení nepochybně sehrávají.
