Autosexuální lidi baví víc masturbace než sex s partnerem. Neznamená to ale, že nemohou mít fungující milostné vztahy
Autosexuální lidé přitahují sami sebe
Autosexuála vzrušuje jeho vlastní tělo silněji než těla jiných lidí. Když se na sebe podívá nahý do zrcadla, nepomyslí si: proboha, musím zhubnout! Místo toho při pohledu na vlastní odraz pocítí sexuální vzrušení. Pochopitelně tedy preferuje sólo sex a je schopen si užít masturbaci víc než sexuální kontakt s jedním či více lidmi. Autosexuální lidé samozřejmě mají vztahy a prožívají citové propojení s druhým člověkem. Běžně mívají s partnerem či partnerkou sex, ale někdy při něm zavřou oči a představují si… koho jiného než sami sebe.
Autosexulita není nic nového, žádná položka číslo 123 na neustále se rozrůstajícím seznamu „nových“ sexuálních orientací. Jde spíš o to, že až dnes se o ní začíná otevřeně hovořit. Ten, kdo se veřejně přihlásí k tomu, že za nejvíc sexy člověka považuje sám sebe, čelí obvykle nepochopení a kritice. Někteří ho považují za nafoukaného, jiní si autosexuální orientaci spletou s narcismem. Také se často stává, že autosexuála začnou považovat za asexuála. To je ale velký omyl, protože zatímco asexuál nemá o sexuální kontakty zájem, autosexuál pociťuje sexuální vzrušení a rozkoš – jen si při tom vystačí sám se sebou.
Být autosexuální neznamená vyvyšovat se nad ostatní lidi
O autosexualitě koluje řada omylů. Jedná se o sexuální přitažlivost a vzrušivost spojenou se svým vlastním tělem. Není to sebeláska či zamilovanost do sebe sama, což by odpovídalo spíše autoromantickému prožitku. Jenže podstatu autoromantiky je pro většinu lidí tak obtížné uchopit, že ji zaměňují za narcismus – zahleděnost do sebe sama a přehlížení ostatních lidí i jejich citů. Autoromantičtí lidé o sobě říkají, že sami sebe nezvou na rande. Ale užijí si sami příjemnou večeři při svíčkách, koupí si kytici růží pro radost, odmění se vstupenkou do divadla, když mají náladu se bavit, a když přijde chuť na dotyky, pomazlí se s kočkou nebo se psem. Oproti tomu autosexuální člověk svůj příjemný večer zakončí žhavou masturbací.
Zdroj: Giphy
„Na tom, že máme určitou preferenci, byť jsme jí my sami, není nic narcistického,“ říká newyorská psychoterapeutka Rachel Wright pro magazín Instyle.com. „Jediný důvod, proč nás tato otázka vůbec napadne, je ten, že naše společnost nás učí být sebevědomí a mít se rádi – ale jen do určité míry. Jakmile překročíte jasně danou hranici, jste považováni za narcistní a prostě přehnané,“ dodává a upozorňuje, že autosexualita je druh sexuality, nikoli povahový rys. Touhy autosexuálního člověka nikomu nezpůsobují žádnou újmu a ostatním lidem mají být, upřímně řečeno, úplně jedno.
Je častá masturbace důkazem autosexuality?
Možná vás teď napadlo, že se poslední dobou vyhýbáte společnosti, a to je důkaz, že se asi stáváte autosexuálem. Nebo že se oddáváte masturbaci častěji než předtím, takže jste se celou dobu identifikovali špatně a jste vlastně autosexuál. Možná ano, možná ne. Frekvence autoerotických prožitků sama o sobě ještě není ukazatelem, že jste autosexuální. Jak již bylo řečeno, sexualita je spektrum a vaše pozice na něm se během života různě proměňuje. Autosexuální můžete být také jen zčásti. Až vás příště při pózování před zrcadlem zašimrá v podbřišku, právě na vás vykouklo vaše autosexuální já.
Je ale pár rysů, podle kterých můžete své autosexuální sklony rozpoznat. Psychoterapeutka Rachel Wright uvádí ty nejvýznamnější: Přináší vám masturbace větší rozkoš než sex s druhým člověkem? Rádi se při uspokojování díváte do zrcadla a zajímá vás (a rajcuje), jak v takových chvílích vypadáte? Máte sexuální fantazie, ve kterých si představujete sami sebe? Zdávají se vám erotické sny, ve kterých se nedotýkáte Brada Pitta, ale sami sebe? Přitahují vás lidé, kteří jsou vám podobní? Pokud jste si na více otázek odpověděli ano, pak je pravděpodobné, že v sobě máte určitou míru autosexuality.
Jak se žije s autosexuálním partnerem
Expertka na sexuální výchovu Lindsay Fram zdůrazňuje, že máte právo na prožívání sexuálních rozkoší tak, jak vám vyhovují, i když nejsou v souladu se zažitou představou společnosti. Je ale pravda, že autosexualita může být pro toho druhého ve vztahu výzvou. Musí se totiž především naučit nebrat si sexuální preference partnera osobně. „Autosexuálního partnera vždycky víc rozpálí jeho vlastní doteky než ty vaše, ale je to jen projev jeho sexuality, ne odmítnutí vás,“ vysvětluje Lindsay Fram pro server Health.com a dodává: „Nezapomínejte, že autosexuální lidé si mohou užívat a užívají si sex s druhými, jen jsou někdy schopni dosáhnout orgasmu pouze tehdy, když si sami dráždí svoje tělo.“ To podle ní není nic, co by nevyřešila otevřená komunikace. Lze najít kreativní způsoby, s nimiž budou obě strany spokojeny a které povedou k silnému sexuálnímu prožitku.
Podle Lindsay Fram má naše společnost příliš přísně vymezené představy o tom, jak má vypadat sex. Začíná to už sexuální výchovou v dětském věku, kdy se o vzrušení dozvídáme jako o reakci na podnět, který stojí vně nás – na druhého člověka, nebo třeba na pornografický obsah. Nikdy se o sexuální přitažlivosti a vzrušení nemluví ve spojitosti s našimi vlastními těly. „Pokud přijmeme představu, že smyslem sexuálního vztahu je, aby všichni zúčastnění dělali to, co je jim příjemné, získáme tím větší prostor užít si sexuální vztahy i s těmi, jejichž způsoby dosahování rozkoše jsou odlišné od většiny,“ uzavírá Lindsay Fram.
