Strach z nebezpečných ženských orgasmů a preventivní zahalování noh stolů: Byla viktoriánská éra opravdu tak prudérní?
1. Viktoriánské období světu přineslo rozmach vibrujících erotických hraček. Všechno ale nebylo tak, jak se povídá
Slyšeli jste už někdy příběh o tom, že vibrátory byly vynalezeny lékaři, kteří již byli unaveni zdlouhavým „manuálním řešením“ ženské hysterie? Přestože se jedná o poměrně zajímavou historku, podle webu History Collection jde pouze o smyšlenku, kterou zpropagovaly hollywoodské filmy a oblíbené vtipy. Dle zdroje neexistují žádné důkazy o tom, že by doktoři trpěli křečemi během dlouhého uspokojování svých pacientek. Nicméně je pravdou, že ženy z viktoriánské éry benefitovaly z faktu, že se na trhu objevily nové masážní přístroje. Ty byly ovšem původně často určeny pro muže.
Sexuální hračky existovaly, ano, ale šlo spíš o klasická dilda, nikoli o vibrující předměty. Historička Kate Lister, která se specializuje na intimitu a erotiku dávna, vysvětlila, že netrvalo dlouho a tyto nevinné přístroje se staly oblíbeným sortimentem pro soukromé potěšení spíše z rozhodnutí zákaznic. To se stalo kontroverzní z jednoduchého důvodu: ženský orgasmus byl považován za ženskému zdraví potenciálně nebezpečný. Množily se i obavy, že právě orgasmem je hysterie způsobována, nikoli potírána.
2. Debaty o genderu a sexualitě nabraly na obrátkách
Viktoriánská éra nahrávala otevřenějším debatám. Rozvoj se týkal snad všech oblastí života. Dobu zasáhla jak průmyslová revoluce, tak třeba vědecký pokrok. Závěry ovšem nadržovaly spíše mužům a návratu patriarchálního nahlížení na kopulaci. Jednoduše řečeno, rozproudil se dialog o mužské promiskuitě, který končil většinovou shodou na tom, že muži jsou chlípnější než ženy – jednoduše jsou tedy biologicky předurčeni k polygamii, a tudíž by jejich manželky měly sem tam přivřít očko i nad jejich výletem za prostitutkami.
Přestože se takové smýšlení zdá spíše zpátečnické než progresivní, právě v této době přišla na stůl i další ožehavá témata, a tak díky Richardu von Krafft-Ebingovi a Havelockovi Ellisovi známe termíny jako „heterosexualita“, „homosexualita“ nebo třeba „nymfomanie“. Díky analýze osobních sexuálních preferencí přišli tito výzkumníci na to, že existuje spíše škála než jednoduché dvojaké rozdělení orientací. Současně také diskutovali „normální“ a „perverzní“ praktiky a vkus. Ellis kromě toho přišel i s teorií o existenci třetího pohlaví, které je někde mezi mužským a ženským.
3. Prudérnost a zpátečnictví? Naopak!
O lidech z tohoto období existuje i další populární mýtus: prý byli natolik prudérní, že před muži ubrusem zahalovali i tvarované nohy stolů. To dle History Collection není pravda. A kdo má být odpovědný za tyto povídačky? Prý pozdější autoři/ky a básníci/básnířky – například Lytton Strachey nebo Virginia Woolf – kteří se prezentovali jako pokrokoví, liberální a dopředu smýšlející. Přirozeně tak minulou generaci ve svých dílech popisovali jako naprostý opak, aby se odlišili.
Teorie o extrémní prudérnosti viktoriánské společnosti začala být pomalu vyvracena až v sedmdesátých letech minulého století. V roce 1976 publikoval známý francouzský filozof Michael Foucault dílo s názvem L'Histoire de la sexualité (Dějiny sexuality), ve kterém uvedl, že to byli právě lidé z viktoriánské éry, kteří brali záležitosti intimity vážně. Ocenil je za několik progresivních zákonů a uznání potřeby sexuologie jako vážené akademické oblasti.
4. Otevřená sexualita aneb žít a užívat si
Nejspíš víte, odkud viktoriánská doba získala svůj název. Ano, skončila se smrtí královny Viktorie v roce 1901. Tehdy probíhalo velmi pokrokové období. Intimita vstoupila do pop kultury, například Aubreymu Beardsleymu se dostalo slávy díky nemalým sugestivním a erotickým částem jeho kreseb. Díla reflektovala atmosféru devadesátkového Londýna devatenáctého století.
Tato uvolněná doba byla bezesporu přímou odpovědí na předchozí moralizující období. Mnoho mužů se rozhodlo žít svůj život otevřeně, a tak se současně se zahájením debaty o sexualitě otevřela i řada nových podniků (včetně gay klubů a kaváren). Ti pánové, kteří si vydobyli finanční nezávislost díky průmyslové revoluci, své peníze utráceli za potěšení, čímž též přispívali k růstu této kultury. Podobný životní styl se později ve společnosti objevil až ve dvacátých letech dvacátého století a dále pak o další čtyři dekády později v květinových šedesátkách.
