Přichází nová sexuální revoluce? Otázka, proč mít styk, je čím dál složitější, gayové ale mají v odpovědi jasno
Obecně v přírodě u savců platí, že k rozmnožování je zapotřebí spojení samce a samičky. Že děti nenosí čáp, se dozvídáme již v poměrně raném věku – někdy od rodičů, od kamarádů, ale často i z televize nebo internetu. Pokroku se nevyhnulo nic. Ani zvídavé děti, které umí s technologiemi zacházet často lépe, než bychom čekali nebo chtěli. Rodičovské zámky také nezaručí dokonalý filtr informací směřujících k nejmladším členům rodiny. Ovšem jsou to právě děti, které hodně ovlivňují naše smýšlení o sexu.
V minulosti – tedy v dobách, kdy nebylo možno nešťastnému páru dopomoci ke kýženému potomkovi umělým oplodněním – byl sex prostě jedinou možností, jak rozšířit rodinu. Na otázku, proč se tedy takto intimně spojovat, bylo snazší odpovídat. Podvědomé směřování žen k mateřství a mužů k předávání své genetické informace sehrálo svou roli a byla ruka v rukávě (a nejen tam...).
Dnes je situace o něco složitější. Heterosexuální milování s partnerem není jedinou možností, jak získat možnost vychovávat potomka. Máme tu IVF. A tak se díky laboratoři mohou dočkat těhotenství i ty ženy, které již ztrácely naději, anebo třeba nenašly toho pravého partnera. Vzhledem k tomu, že navíc již neplatí ono nepěkné stigma svobodné matky, případně svobodné bezdětné ženy, řada lidí volí i single život, a to s plným vědomím toho, že dojdou ke stáří bez potomstva.
Z článku na webu BBC vyplývá, že sex často není provozován pro styk jako takový. Odpověď na ono původně jednoduché „PROČ?“ se tak začíná komplikovat. Podle autora jsou stoici těmi, kdo jsou zodpovědní za onu neustálou snahu ospravedlňovat si sex účelem. Stoické smýšlení neodsuzuje samotné sexuální potěšení jako takové, ovšem jen pokud je činěno za účelem plození potomstva. Tento myšlenkový pochod a etiku kolem sexu přijala například i křesťanská tradice. S dalším pádným důvodem přišel Aristoteles: Toužíme po lásce, spojení a emocích, které se prostřednictvím milování utužují, kdy „láska je smyslem erotické touhy. Není to láska, která směřuje k sexu jako cíli. To sex směřuje k lásce.“ Tedy k něčemu vyššímu a noblesnějšímu. Je tu ovšem i třetí vysvětlení, které podává Halperin: Jelikož se nám ve víru neustálé účelnosti nedostává aktivit, které bychom dělali jen proto, že je prostě děláme rádi, akt sexu začíná nabývat smyslu ve chvíli, kdy právě žádný další smysl nemá.
Právě bezesmyslnost jiného než heterosexuálního styku je tak zásadním tématem diskuze. Zmiňovaný článek odkazuje na výrok nejmenovaného evangelického kazatele, který styk stejnopohlavního páru okomentoval, jako by šlo jen o vtip – něco, čím by nikdo neměl trávit svůj čas, jelikož se jedná o nepřirozenou, nikam nevedoucí aktivitu, jíž se dle jeho slov nevěnuje žádný jiný živočišný druh než (někteří) lidé. Z této logiky jde o čin naprosto nepřirozený. Ovšem to se kazatel spletl. Například japonští makakové, ovocné mušky, mouční brouci, albatrosi nebo delfíni skákaví svými stejnopohlavními hrátkami jeho tvrzení negují.
Ovšem vzhledem k tomu, že zvířata se nerozdělují na homosexuály a heterosexuály, je k zamyšlení, proč tak činí lidé. Je potřeba onoho škatulkování? Ve výzkumu z roku 2019 čtyři z deseti mileniálů uvedli, že se necítí jako stoprocentní heterosexuálové. Nyní je tedy rozhodně dobrou otázkou, kam by v binárním světě, který vidí především homo, nebo hetero, spadali. Je jasné, že problém není tak jednoduchý a spíše než o „buď, anebo“ se jedná o škálu. Pravděpodobně mnohodimenzionální.
Přestože homosexuální styk logicky nevede k početí potomstva, neznamená to, že si gayové, lesby a další neheterosexuální lidé nemohou nebo nepokládají ohledně sexu otázku: „PROČ?“ Ovšem právě tato komunita je bezúčelovému styku dlouhodobě otevřenější. To může historicky vysvětlovat některá stigmata a předsudky, se kterými se gayové a lesby potýkají. A to i přesto, že většina heterosexuálních styků početím též nekončí.
Je to ale gay kultura, která ukazuje světu nové cesty k chápání sexuální etiky. Cesty takové, které nezahrnují manželství (v klasickém pojetí – tedy spojení muže a ženy), početí dítěte, anebo dokonce striktní monogamii. Výzkum z roku 2005 ukázal, že zatímco pouze 5 % heterosexuálů podporuje otevřené vztahy, u gayů a leseb je to 40 %. Přestože by se zdánlivě tento výsledek dal vysvětlovat jakousi silnější morálkou, dříve citovaný výzkum YouGov upozorňuje také na řadu případů dysfunkčních manželství mužů a žen a také na rozvody, takže i v případě heterosexuálů by se o morálce dalo dlouze diskutovat.
Ale jaký je tedy závěr? Jestli pomalu přestaneme cítit potřebu šatulkovat a zda se v brzké době dočkáme nové sexuální revoluce, to je samozřejmě otázka i nadále. Podle Ambrosina se možná chystá radikální změna, která bude podpořena právě i vědeckým výzkumem – možnostmi umělého oplodnění, které mění klasickou heterosexuální odpověď na otázku „Proč mít sex?“ na mnohem složitější „problém“. Tuto myšlenku rozhodně krásně rámuje citát Judith Butler, která říká: „Možná že tou nejvíce queer věcí, které se můžeme dopustit při sexu, je prostě si ho užít.“
Ať už s touto vědkyní – odbornicí na gender studies – souhlasíte, nebo ne, Ambrosino vzhledem ke své úvaze nakonec došel k závěru, že na tom přeci jen něco bude a sex se v budoucnu bude točit prostě kolem… sexu. Takového, který si budou lidé užívat bez dalších „PROČ?“ a případně své důvody začnou hledat především v sobě, ve fyzickém potěšení, sbližování a experimentování.
