Mužská, ale i ženská ejakulace stále budí mnoho otázek. Tou hlavní je „jak daleko?“ – a kupodivu se týká i žen

Různé tělesné procesy jsou obvykle předmětem intenzivního bádání předně od chvíle, kdy je dostupná potřebná technologie. Mužské sperma tak např. začali vědci důkladně zkoumat až v momentě, kdy byl vynalezen mikroskop. Je tedy docela s podivem, že i když mužská ejakulace je na rozdíl od té ženské docela podrobně zmapovaná, oba tyto tělesné procesy pojí jediná společná otázka: „do jaké maximální dálky lze ejakulovat?“ A samozřejmě v tomto kontextu vyvstává i otázka mnohem zásadnější – tedy zda jsou ženy ryzí ejakulace skutečně schopné…

Mužské spermie a ejakulace – mužská, ale i ženská – to jsou témata, která nikdy nepřestanou budit zájem a do jisté míry také údiv. Přitom již v 17. a 18. století, kdy světlo světa spatřil tehdy revoluční mikroskop, vědci užasle pozorovali sperma a ptali se mj. na to, zda jsou spermie podobně živé jako třeba zvířata, zda se nejedná o parazity, a dokonce spekulovali o tom, zda spermie náhodou neobsahují celého malého srolovaného člověka (opravdu).

Zahajte jarní ozdravný proces „plicním detoxem“. Vhodný je i pro náruživé kuřáky, kteří se cigaret jen tak vzdát neumí28. 2. 2021

 Je totiž třeba říci, že ještě předtím, než vědci objevili ve spermatu zvláštní „zvířecí molekuly“ (spermie), teorie o tom, jak přesně se lidé rozmnožují, byly značně divoké. Někteří např. věřili, že výpary z mužského ejakulátu stimulují ženské tělo k vytvoření potomka, jiní zase zastávali teorii, že ve skutečnosti jsou „zdrojem“ dětí muži, kteří je jen přenesou do těla žen k inkubaci.

A teprve až v polovině 19. století, když byl mikroskop technologicky zdokonalen, mohli vědci pozorovat embryonální vývoj ve vejcích mořských ježků, což jim umožnilo ptát se, jak spermie a vajíčka mohou při utváření nového organismu spolupracovat. Jednoduše řečeno, věda pokročila, přesto ale i dnes mnohé tělesné pochody budí spíše údiv a překvapení. Sama ejakulace je toho důkazem…

Mužská ejakulace = máme jasno?

Co je ejakulace, dnes samozřejmě každý ví. Jedná se o výron mužského semene, k němuž však samozřejmě nedochází jen tak samo sebou, resp. samo sebou ano, jelikož ejakulace je samovolná, ovšem pokud se zaměříme nejprve na muže, je závislá na nervech, které „způsobují“ stahy, jež doslova vženou sperma směrem do močové trubice (v jejíž zadní části, v tzv. semenných váčcích, sperma „spočívá“) a dále. Co ale z ejakulace činí tak zajímavý tělesný proces, jsou všechny další související aspekty.

V prvé řadě – během sexuální stimulace je muž obvykle schopen pouze jedné ejakulace. Byly sice zaznamenány i rekordní případy opakované ejakulace ve velmi krátkých časových intervalech, ale jedná se spíše o výjimku. Ačkoliv jsou muži schopni ejakulace po celý život, společně s narůstajícím věkem se také snižují počty spermií v ejakulátu, od určitého věku jsou pak muži úplně neplodní. Na druhou stranu – i v tomto případě existují různé rekordní extrémy, které však nelze mít za bernou minci.

Ovšem tím, co je v souvislosti s ejakulací probíráno nejvíce, je intenzita výstřiku. Poměrně překvapivé je, že ačkoliv současná věda se skutečně zabývá doslova kde čím, zrovna tuto oblast nijak důkladně zmapovanou nemá. Jednoduše řečeno, ještě žádný věděc se nerozhodl věnovat tomu, do jaké vzdálenosti je možné ejakulovat. Přesto však určité poznatky v této oblasti existují – ti, co se drží více při zemi, uvádí maximální „ejakulátem překonatelnou“ vzdálenost v rozptylu cca 15-20 cm, ovšem opět existují záznamy o doslova extrémních výstřicích dosahující až k jednomu metru.

Zdroj: Giphy

Ženská ejakulace = velká záhada?

Ve srovnání s ejakulací mužskou je ta ženská ještě větší záhadou. Jedná se o situaci, kdy se z močové trubice vylučuje tekutina – obvykle když je žena sexuálně vzrušená, nutně to ale nemusí souviset s orgasmem (jako je tomu v případě mužů). Tím však vědecké poznání v podstatě končí. Existuje totiž jen velmi omezený počet výzkumů, které by objasnily, jak přesně ženská ejakulace funguje a jaké jsou její cíle. Ačkoliv se jedná o poměrně běžný tělesný proces, ani v tom, kolik žen jej zažívá, nepanuje všeobecná shoda.

Je ale fakt, že se také ví, že existují dva typy ženského ejakulátu – tekutina doslova ejakulátová, která se velmi podobá mužskému semenu. Je obvykle hustá a má mléčnou barvu. Podle analýz kromě fruktózy (ta je i v mužském spermatu a je zdrojem energie pro spermie) dokonce obsahuje tzv. PSA, tedy enzym, který je také přítomný i ve spermatu a pomáhá motilitě spermií. Zajímavější je ovšem verze ejakulátu č. 2 – tedy „stříkající tekutina“. Ano, anglicky termín pro „stříkání“ je squirt, takže právě od tohoto termínu se odvozuje i největší, přímo mytická schopnost žen – squirting.

Zdroj: Giphy

Ačkoliv squirting se občas objevuje v pornografii, pravdou je, že se jedná spíše o jev ojedinělý. A dodnes záhadný. Vědci se dokonce tímto tématem zabývali i za užití ultrazvuku a zjistili, že tekutina, kterou ženské tělo uvolňuje (v některých případech až v množství cca 2dcl), vzniká v močovém měchýři – ovšem při velmi silné a tvrdé stimulaci. Nejedná se však rozhodně o moč. Močový měchýř – ač před stimulací prázdný – se tedy touto tekutinou může zaplnit, což vede doslova k „výstřiku“. Některé ženy pak tvrdí, že když poprvé zažily stimulaci G-bodu, cítily i nutkání močit. Ovšem konkrétně squirting je jev velmi ojedinělý, pokud jej ženy zažijí, nezřídka je to jen jednou v životě. Ovšem ty, které tuto zkušenost mají, tvrdí, že se jedná o zážitek naprosto nezapomenutelný. A co se týká názoru partnerů – některé to vzrušuje, ale jsou tu i tací, kteří podobný tělesný proces u žen považují za nežádoucí.

Svazky osob stejného pohlaví jsou hřích, tvrdí Vatikán. Prohlášení schválil i „liberální“ papež16. 3. 2021

Tajuplné tělo

Důvod ejakulace mužů je dnes všem již zřejmý. Důvod ejakulace ženské, která se vyskytuje v cca 10-50 % případů (mnohé ženy o ní ale ani nevědí, protože tekutina se může vrátit zpět do močového měchýře), však stále zůstává spíše otázkou, o samotném squirtingu ani nemluvě. Právě tato praxe tak zůstává spíše pornografickou kratochvílí a ojedinělostí, která však stále vzbuzuje velký zájem i ze strany odborné veřejnosti. Jednoduše řečeno – navzdory pokročilému poznání v oblasti lidského zdraví a medicíny jsou tu stále tělesné procesy, jejichž pochopení je nám zcela skryto.