„I senioři mají právo na důstojné naplnění sexuality,“ říká ředitelka organizace, která v ČR zavedla tzv. sexuální asistenci

Sexualita a její projevy jsou lidem vlastní, stejně jako většina z nás považuje sex za nedílnou součást svého života. Zcela odlišná je ale situace těch, kteří jsou z různých důvodů znevýhodněni (fyzickým či mentálním handicapem, ale klidně i věkem a související osamělostí) a svou sexualitu, která však nezahrnuje jen sex, ale i blízkost druhého, doteky, intimitu ad., z různých důvodů naplňovat nemohou. Právě tehdy „vstupují do hry“ tzv. sexuální asistentky. Ty v Česku sdružuje nezisková organizace Freya, z. s., která však dle slov spoluzakladatelky a výkonné ředitelky Lucie Šídové kromě toho poskytuje velmi komplexní služby, a to včetně tematických vzdělávacích kurzů či bezplatného poradenství. Jaká je podstata sexuální asistence? Kdo ji může vykonávat? V čem se liší od prostituce? A jak mohou sexuální asistentky člověku doslova změnit život?

Lucie, stála jste u zrodu sexuální asistence v Česku. Co vás k této poměrně netradiční oblasti přivedlo?

Na vysoké škole jsem studovala sociální práci, protože mě to vždycky táhlo ke skupinám, které jsou nějakým způsobem znevýhodněné. Díky tvorbě závěrečné práce o prostituci, jejíž téma na mě jednoduše zbylo (smích), jsem se dostala do organizace Rozkoš bez rizika (organizace, která se zaměřuje zejména na podporu žen činných v sexbyznysu, pozn. red). Tam mi nakonec nabídli i místo a já začala pracovat jako terénní pracovnice. V Rozkoši jsem nakonec zůstala 18 let a posledních šest jsem organizaci i vedla. Měla jsem tak možnost účastnit se i mnoha zahraničních akcí a konferencí, kde jsem se také poprvé setkala s tématem sexuální asistence.

Mladí přestávají rozumět běžně užívaným gestům, protože neznají telefon se šňůrou a hodinky používají k placení22. 10. 2020

Zatímco v zahraničí se tedy jedná o problematiku, na niž se již různé organizace specializují, u nás o ní až do chvíle, kdy jste se jí začala věnovat vy, nikdo neslyšel?

Dalo by se říct, že ano. Musím ale zdůraznit, že i když mě to téma osobně velmi zaujalo, rozhodně to nebylo tak, že bych si hned řekla, že tudy povede moje cesta. Nejprve jsem se sexuální asistencí zabývala v teoretické rovině, následně jsme ještě v Rozkoši na toto téma uspořádali konferenci. Ta ale vzbudila obrovský mediální zájem a začaly u nás vycházet první články, na jejichž základě se na nás začali obracet ti, kdo o službu měli zájem – lidé se zdravotním postižením, jejich rodiče, ale i sociální pracovníci/e, kteří/é pracovali s lidmi s různými znevýhodněními. Už tehdy chtěli vědět, jestli jim sexuální asistentky můžeme zajistit. Ten zájem nás velice překvapil a tak – i když jsem vlastně ani neměla v plánu začít jakkoliv sexuální asistenci v Česku prosazovat – jsme po čase využili možnost zrealizovat projekt zaměřený na sexualitu lidí s handicapem, který zahrnoval i osvětu sociálních pracovníků. Za podpory švýcarských organizací InSeBe a SEHP, které mají v oblasti již mnohaleté zkušenosti, jsme uspořádali také kurzy k tématu sexuality pro pomáhající profese a nakonec se rozhodli, že sexuální asistenci zavedeme i u nás.

Můžete objasnit, v čem přesně tedy sexuální asistence spočívá? A v čem se liší od prostituce, s níž také bývá hojně srovnávána?

Cílem sexuální asistence je něco jiného, než je cílem práce v sexbyznysu. Sexuální asistentka má vzdělávat, povzbuzovat, budovat u klientů sebevědomí v oblasti sexuality, korigovat chování, pracovat se špatně naučenými návyky u lidí s mentálním postižením a podobně.  Asistence by měla vést k tomu, že klient/ka dostane takovou podporu, že získá vlastní sebevědomí pro navázání vztahu mimo sexuální asistenci a začne žít běžný život. To je vlastně hlavním cílem. Asistentky/i pak mají radost, když klient/ka jejich služby přestane využívat a najde si partnera/partnerku. Ten odchod klienta je skvělá zpětná vazba. U prostitutek je to naprosto opačně, ty naopak potřebují udržovat stálou klientelu.

Přesto ale některé sexuální asistentky sex nabízí…

To ano, ale v obecné rovině nelze říci, že se jedná o prostituci – ne každá sexuální asistentka totiž nabízí sex. A pokud ano, je to jen dílčí část z celého komplexu služeb, které poskytuje. Sexuální asistence má také jiná pravidla a jiný rámec fungování než práce v sexbyznysu. Klasicky asistence začíná úvodní – obvykle hodinovou – schůzkou, která je plně edukační. V tomto případě je také stanovena nižší cena než za samotnou sexuální asistenci. Nic takového se v případě prostituce neděje.

Narazila jste na stanovenou cenu, ona je v případě sexuální asistence nějak „regulovaná“?

Ceny sexuální asistence jsme stanovili fixně u nás v organizaci s ohledem na ceny v sexbyznysu, naším cílem bylo „být levnější“ a dostupnější. A protože tehdy hodina s prostitutkou stála v průměru 1 500 Kč, cenu sexuální asistence jsme stanovili na 1 200 Kč. Úvodní schůzka pak stojí 500 Kč. Ta cenová politika je nastavena tak, aby byla únosná pro obě strany. Také jsme chtěli, aby sexuální asistence byla služba s jasnými pravidly, a tedy i pevnou cenou. Konzultace a poradenství potenciálním klientům ale naše organizace poskytuje zdarma. Musím také zdůraznit, že Freya sexuální asistentky nezaměstnává – pracují všechny na živnostenské listy – my tuto službu pouze formálně zastřešujeme a také v oblasti sexuální asistence vzděláváme.

Jak jsem ale z vašich webových stránek pochopila, sexuální asistenty/ky i školíte. Co takové školení obnáší?

Školení od svých počátků prošlo jistým vývojem, dnes zahrnuje přibližně 100 hodin vzdělávání v oblastech, které se sexuální asistencí úzce souvisí. Učíme tedy budoucí sexuální asistentky, jak nastavovat hranice, limity, jak komunikovat, jedním z dalších témat je také užití sexuálních pomůcek. Součástí kurzu je i specializované vzdělávání směrem k cílovým skupinám, takže např. teorie týkající se práce s lidmi s mentálním a tělesným postižením, se seniory apod. Neschází ani práce s tělem, masáže, polohování, účastníci kurzu se učí postupovat podle potřeb klienta. V rámci kurzů se konají i různá praktická cvičení, měli jsme např. stáže v centru Paraple, kde pracovníci asistentkám ukázali, jak člověka polohovat, sundat z vozíku, jak manipulovat s vozíkem. Také jsme organizovali stáž v zařízení pro osoby s mentálním postižením. Zaměřujeme se ale i na administrativní stránku – třeba právě to, jak zřídit živnostenský list.

Máte alespoň v základu představu, jaké jsou motivace těch, kteří se pro práci sexuální asistentky rozhodou? Přeci jen – zaměstnání pro každého to asi nebude…

My v prvé řadě zdůrazňujeme, že sexuální asistence není zaměstnání k obživě. Někdy se totiž hlásí lidé, kteří zjistí, že se za asistenci platí 1 200 Kč na hodinu, a mají pocit, že se tak zabezpečí. To je ale velký omyl, ta práce je velice náročná a vhodná především pro ty, kdo jsou z podstaty altruisté, pracují rádi s lidmi a mají blízko k sexualitě. Některé sexuální asistentky se pro tuto práci rozhodly poté, co působily v sexbyznysu – a ty nezřídka nabízí i ten sex. Jinak se ale jedná o lidi z pomáhajících profesí, kterým nevadí právě práce s tělem.

Provádíte ve vaší organizaci třeba i nějaký „předvýběr“ účastníků?

To do určité míry ano. Na počátku máme přihlašovací formulář a na jeho základě vybíráme, koho pozveme k osobnímu setkání. To trvá přibližně hodinu, během níž uchazeči vysvětlujeme, jak vůbec sexuální asistence probíhá. Chceme ale také toho člověka vidět, posoudit, jak se chová, komunikuje a podle toho s kolegyní rozhodujeme, jestli ho do kurzu přijmeme. Ptáme se i na tu motivaci a důležité je, aby uchazeč měl i vlastní práci. Záměrem je zabránit, aby asistentky pak např. klienty samy kontaktovaly, když nebudou mít dostatečný příjem ze sexuální asistence

Celou dobu mluvíme o sexuálních asistentkách – tedy ženách. I ve vaší nabídce je drtivá převaha žen, první dva mužští asistenti do týmu přibyli teprve loni, proč?

To velmi úzce souvisí s poptávkou, zájem ze strany mužů – tedy o ženy asistentky – je totiž mnohem větší. Kopíruje to i zkušenosti ze zahraničí a vlastně se v tomto případě nabízí i paralela s prostitucí, tam je to rozložení podobné. Protože sexuální služby vyhledávají především muži, logicky je více prostitutek…a taky sexuálních asistentek.

Máte i nějakou přesnější představu o tom, kdo – a v jaké míře – služeb sexuálních asistentek využívá? 

Děláme si roční přehledové statistky, které zpracováváme na základě informací poskytnutých asistentkami. Data jsou ale zobecněná, takže poskytují jen základní obrázek o situaci. Například loni byla sexuální asistence poskytnuta 417krát, což je o polovinu více než v roce 2018. Ten nárůst zájmu je dán mj. i tím, že téma bylo hodně medializováno a asistentky se také dostaly více do jednotlivých krajů. Nejvíce pak těchto služeb využívají lidé s tělesným postižením a senioři, o ženy se ale jedná v minimu případů. Kdybych měla být konkrétní, tak podle poskytnutých informací loni využily sexuální asistence pouze čtyři…A navíc si vyžádaly asistentku – ženu. To není neobvyklé, ženy k jiným ženám pociťují větší důvěru a cítí se tak i více v bezpečí.

Zmínila jste, že sexuální asistenci využívají i senioři – spolupracujete např. s nějakými domovy seniorů, kterým službu nabízíte?

Naše organizace sexuální asistenci nenabízí, takže ani nikoho neoslovujeme. Pokud má ale někdo o sexuální asistenci zájem, může nás kontaktovat a my mu poskytneme všechny informace a také poradenství, zda je pro daného člověka vůbec služba vhodná. Nakonec zájemce odkážeme na seznam našich asistentek a asistentů, které musí kontaktovat sám. Je ale pravda, že zrovna nedávno se nám ozval jeden domov seniorů, kde měli seniora v terminálním stádiu a jeho posledním přáním bylo mít ještě nějaký sexuální zážitek. A protože pracovníci domova byli velmi osvětoví, probrali to s vedením a ředitelka využití služby schválila. Zájem o sexuální asistenci mezi klienty domovů pro seniory vzrostl také v souvislosti s projektem Ježíškova vnoučata – muži seniorského věku si tak sexuální asistentku „přejí pod stromeček“. Záleží samozřejmě na tom, jaká jsou pravidla v daném zařízení, ale právě proto se snažíme dělat osvětu, že i senioři/seniorky mají právo na důstojné naplňování svých sexuálních potřeb.

Senioři tedy mohou svá sexuální přání vyjádřit, jak je to ale s lidmi s mentálním postižením, pro které je služba také určena?

My v obecné rovině doporučujeme sexuální asistenci osobám starším 18 let. Ne pro všechny lidi s mentálním postižením je ale sexuální asistence vhodná, člověk by měl být minimálně obeznámen s tématem sexuality, musí rozumět tomu, jak její projevy vypadají, a především musí umět dát s poskytnutím té služby svůj souhlas. Takže to vylučuje osoby s těžkým mentálním postižením. Důležitá je i úvodní schůzka, kdy se asistentka s klientem setká a nejprve se domluví, jestli je vůbec vhodné sexuální asistenci nabídnout – co člověk požaduje, co očekává.  

V Česku jste jedinou organizací, která se v rámci svých činností věnuje edukaci o sexuální asistenci a sdružuje ty, kdo ji poskytují. Máte za dobu své činnosti také nějakou zpětnou vazbu?

Občas nám lidí volají, píší a děkují. Psal nám třeba klient, že i jeho lékař poznal, že jeho tělo je najednou mnohem uvolněnější. Díky sexuální asistenci i on sám cítil snížení napětí, větší spokojenost, i snížení agresivity. Kromě těch pozitivních reakcí ale někdy dorazí i ty negativní – jeden klient s poruchou autistického spektra se do asistentky zamiloval a vyjadřoval tak své rozčarování z jejího „nezájmu“. To jsou komplikované situace, které se ale stávají a je třeba je umět řešit – vlastně to obsahují i ty přípravné kurzy, když se zaměřují na to, jak dodržovat hranice. Je to ale samozřejmě obtížné. Když člověk, který byl dlouhodobě sám, najednou potká asistentku, která o něj projevuje zájem a věnuje se mu, je to pro něj nezřídka něco, co nikdy nezažil…

Karanténou znudění muži objevili pánskou manikúru. Na světě je nový (zdraví prospěšný) trend19. 8. 2020

Ačkoliv sexuální asistence není nijak postavena mimo zákon, napadá vás něco, co by vám zejména v institucionální rovině mohlo pomoci věnovat se této oblasti „lépe“, resp. co by vám usnadnilo práci?

Určitě legislativní rámec, tím, že sexuální asistence není v zákoně nijak ukotvena, mají některá zařízení pocit, že asistenci nemohou zprostředkovat. Pomohla by i legalizace prostituce – ta teď není ani zakázána, ale ani povolena – ženy mohou své služby nabízet, to zakázáno není. Pokud asistentka nabízí sexuální styk, hodila by se právní úprava sexbyznysu a nejlepší by byl způsob dekriminalizace, v takovém případě by prostituce nepotřebovala žádnou právní úpravu. Takto to aplikují např. na Novém Zélandu. O to tedy usilujeme a sexuální asistenci by to v oblasti nabízení pohlavního styku velmi pomohlo.