NARCOS PO ČESKU: “Praha jede na koksu. Než mě zatkli, vydělával jsem si i 50 táců denně.” Přečtěte si příběh Ondřeje, který pražské elitě dodával kokain

Jmenuje se Ondřej. Je mu 35 let. Sebrali ho za držení bezmála dvou kil čistého kokainu. Aktuálně se věnuje umělecké produkci, studuje vysokou školu a mimo to řídí firmu působící v oblasti audiovizuální produkce. Tady je jeho příběh.

Ondro, jak ses dostal k drogám?

Začal jsem experimentovat celkem mladej. Myslim, že mi mohlo bejt okolo 16 let. 

Proč si s drogama vůbec začínal?

Těžko říct. Důvodů bylo asi víc. S drogama jsem se setkával ve škole, u kámošů, na různejch parties a tak. No a pak jsem tomu postupně propad. Bral jsem víc druhů drog. Zkoušel jsem je. Začínal jsem na pervitinu, pak přišel speed, amfetaminy, MDMA, extáze, různý psychedelika jako LSD, lysohlávky a samozřejmě tráva a alkohol… všechno možný prostě. Vždycky jsem rád zkoušel nový věci a experimentoval. Bavilo mě to. A zajímaly mě stavy, do kterejch se člověk po požití drog dostane. 

Drogy si užíval vždycky jen rekreačně, nebo se staly součástí tvého denního života?

Byly období, kdy jsem to trochu přeháněl, to jo. Nicméně jsem to vždycky byl schopnej nějak udržet. Tak aby se mi život úplně nesesypal. Nebo abych se nemusel ze závislosti léčit. Zvládal jsem to, jestli se ptáš na tohle.

Drogy ti nikdy nezasahovaly do profesního života?

Zasahovaly, ale nějak jsem to prostě zvládal. Člověk musí fungovat. A na některejch drogách se funguje líp, na jinejch zase hůř. Drogy je dobrý užívat takovym způsobem, kterym se užívat maj. Což moc lidí neumí. 

Když už někdo drogy užívá, jak by je podle tebe užívat měl?

To je jednoduchý. Vědět, co která droga dělá, a znát sám sebe a svý limity. Je jasný, že pokud jdeš do práce, nelupneš si před tim papír nebo něco halucinogenního. 

Je podle tebe správně, že lidi berou drogy?

Já si nemyslim, že by drogy byly špatný. Myslim, že to, co je špatný, je, že je lidi neuměj správně používat. Neumí s nima nakládat. Podobně se můžu zeptat na to, jestli jsou zbraně špatný. Jsou nebo ne? Zbraně samy o sobě špatný nejsou. To jen lidi je špatně používaj. 

Znamená to, že bys – se zkušenostmi, který máš – lidem drogy doporučil, nebo je od nich spíš odrazoval?

Určitě doporučil. Drogy můžou lidem i pomáhat. Jako například marihuana, která se konečně začíná hojně používat i ve zdravotnictví. Nebo MDMA, díky kterýmu si lidi léčí deprese. Teď se o tom začíná hodně mluvit. Čimž rozhodně nechci drogy nějak propagovat. Je potřeba s nima nakládat opatrně a mít k nim respekt. Drogy nejsou bez rizika. 

Pomohly nějak drogy tobě?

Jo jo. Díky drogám jsem si byl schopnej rozšířit obzory. Mám pocit, že psychedelika mi víc otevřely hlavu. Díky nim se na svět dívám teď trochu jinak.

Jak ses na něj díval před tim a jak teď?

Před tim jsem vnímal svět prázdně. Jedinej muj cíl byly prachy a konzum. Jakmile jsem začal brát psychedelika, začal jsem rozvíjet i svojí duši. Hlavně díky nim jsem zjistil, že prachy a věci fakt nejsou to nejdůležitější. Že život je taky o něčem jinym. O sdílení zážitků s kámošema, s rodinou, o soužití s přírodou a tak podobně. Hodně mi pomohl jeden šamanský rituál, který jsem zažil v Jižní Americe. Na tenhle rituál jsem se musel poměrně striktně připravit. Dva měsíce jsem nekouřil, nechlastal, ani nebral žádný jiný drogy. Samotnej rituál pak proběhl tak, že mi šaman sliz, kterym je pokrytej jeden bezocasej obojživelník, vypálil do ramene a pak se teda děly věci. Zvracel jsem, byl jsem několikrát na hajzlu, bylo mi blbě. V podstatě je to něco podobnýho jako Ayahuasca. Ta látka ti pročistí tělo i mysl a celkově ti to může pomoct začít vidět věci jinak. To je celý. 

Holení jako byznys aneb Proč se z hladkého těla stal moderní trend5. 5. 2020

Jasný. Rituály jsou asi oka, každopádně s tvrdými drogami to tak snadné není…

To neni no. Například kokainu jsem celkem dost propad. Začalo mi to chutnat. Koks je sám o sobě hodně nebezpečnej. Jednim z jeho největších rizik je jeho cena. To znamená, že když je na něm někdo závislej, stojí ho to fakt dost peněz. Čistej kokain neni pro tělo nějak zásadně škodlivej. Nevzniká na něm fyzická závislost. O to horší je ale ta psychická. Která je mega silná. Znal jsem lidi, který se zadlužili a prodali všechny svoje věci jenom proto, aby si mohli dát lajnu. 

Nemůže být vysoká cena kokainu taky bariérou pro jeho užívání? Přece jenom se mezi jeho uživateli najdou i rozumní lidé, ne?

Jo, jenže on se ten rozum postupem času vytrácí. Když jsem koks prodával, mojí klientelou byli hlavně lidi na manažerskejch pozicích, který měli vyšší platy. Ale i doktoři, politici, lidi z PR a marketingu… Většinou to byli všechno slušný lidi, do kterejch bys to na první pohled vůbec neřek. A těch lidí je fakt hodně, věř mi. 

Jak ses dostal k prodeji koksu?

Prvně jsem ho sám užíval a měl jsem ho rád. Mimo to jsem měl dost náročný životní tempo. Pracoval jsem 16 i 18 hodin denně, proto jsem se potřeboval něčim nakopnout. Časem jsem chtěl mít ten nejčistší koks a vlastně náhodou jsem se potkal s pár Kolumbijcema, který žijou v Holandsku a z Kolumbie a Ekvádoru kokain tahali do Evropy. 

Jak ho převáželi?

Kluci měli poměrně promakanej systém. Myslim, že ho používaj pořád. Kokain přidávali do plastu, ze kterýho pak vyráběli například hračky. Nebo do textilií určených pro výrobu hadrů. Všechny tyhle na první pohled nevinný produkty letecky dostali do Evropy a pak z nich kokain extrahovali metodou, kterou neznám. Každopádně se jim to dařilo bezvadně. 

Sám jsem se byl v Kolumbii podívat, abych otestoval, jakou kvalitu tam maj. A musim uznat, že se to skoro nelišilo od toho, co pak bylo dostupný u nás. 

Byl tohle důvod, proč ses rozhodl kokain prodávat?

Jo jo, přesně tak. Nejdřív jsem začínal na stovkách gramů, pak se to dostalo až na kila. 

Italské městečko bojuje proti kultu krásy a oslavuje ošklivost. Do místního „Klubu ošklivých“ se hlásí lidé z celého světa23. 5. 2020

Bylo to výnosné?

Jako jo no, vydělával jsem si slušný peníze. Gram takhle čistýho kokainu jsem běžně prodával za čtyři tisíce korun. 

Prodával jsi čistý kokain, nebo si ho tady ještě něčím ředil? Kvalita kokainu v Praze se podle expertů pohybuje okolo 20-30 %. 

Neředil jsem to ničím. V policejní zprávě (Ondra je nyní souzený za prodej a distribuci drog – pozn. autora) je uvedený, že kokain, kterej jsem prodával, byl ze 78 % čistej. I díky tomu se z mýho na začátku relativně malýho byznysu stal takovej supermarket. Lidi se nabalovali čim dál tim víc, ve finále jsem měl ke dvěma stům pravidelnejch klientů. 

Kdy sis začal říkat, že už to může být nebezpečné?

No, tak to jsem si říkal už delší dobu. Nicméně jsem se pořád snažil dělat všechno pro to, abych byl nějak krytej. A v době, kdy došlo k mýmu zatčení, už jsem sám koks ani tolik neužíval. Viděl jsem, že se postupně nořim do jakýsi pomyslný spirály, ze který neni úniku. A byl jsem taky dost znechucenej lidma, kterejm jsem koks prodával. Doslova před očima jsem viděl, jak se ty lidi měněj. Jak jsou na tom čim dál víc závislí. Sralo mě, když mě otravovali čim dál tim častějc, že si chtěj koupit. A jakmile jsem jim to předal, hned si šli šňupnout a zas odešli. To, že jsem tohle všechno viděl v přímym přenosu, mě fakt znechutilo. Začal jsem si říkat, že takovej bejt nechci a budu to jen prodávat. 

Je to vůbec možné? “Jen” prodávat, když si sám uživatelem?

Je. Ale vyžaduje to silnou vůli. Každopádně mám zkušenost se silnějšíma drogama jako například pervitin. Seknout s nim po dvouletý jízdě bylo výrazně těžší než seknout s koksem. 

Uvažoval jsi někdy nad ukončením prodeje kokainu, když ti to tak vynášelo?

Ne. To ukončila až policie, když mě zatkla. Jinak myslim, že bych asi prodával dál. Sice jsem si říkal, že bych s tim přestal, ale bylo to těžký. Zejména když jsem si koupil dvě kila kokainu, za který jsem zaplatil 100 000 eur. 

Za kolik jsi byl schopný tohle množství pak prodat?

Za dvojnásobek. Marže je na tom fakt dobrá. Vydělával jsem si slušně. Něco jsem samozřejmě utratil, něco jsem zase investoval zpátky do byznysu. 

Jak dlouho trvá, než prodáš jedno kilo koksu?

Když máš silnou klientelu, tak to jde celkem rychle. Za dva měsíce jsem to běžně měl pryč. Prostě Praha jede na koksu, to je jasný. 

Pavel Novotný: “Babiše? Toho bychom měli nejlépe zastřelit. Okamura je obchodník s nenávistí a voliči SPD jsou podřadní lidé”8. 7. 2020

Kdy došlo ke zatčení?

Bylo to v létě 2017. Byznys fungoval, i mý firmě se dařilo, život byl skvělej. A tehdy jsem si koupil ty dvě kila kokainu. O chvíli později mě chytli. 

Museli o tobě už nějakou dobu vědět, ne?

Jo jo, půl roku mě sledovali. 

A na co teda policie čekala, než tě zatkla?

Sledovali mě, aby rozkryli celou síť. Možná to bylo taky tim množstvím, který jsem u sebe měl. Protože když bych u sebe měl kokainu jen do kila, byla by to pro mě teď úplně jiná situace. V současný chvíli mi hrozí 8-12 let trestu s tim, že jsem ve vazbě strávil tři měsíce. Pokud bych se k ničemu nepřiznal, ve vazbě sedim doteď. A to fakt nechceš… Teď jsem díky přiznání na svobodě a čekám na soud. Pokud bych u sebe tehdy měl maximálně 999 gramů koksu, trestní sazba je 2-6 let a do 14 dní jsem venku jen s podmínkou. Jakmile ale překročíš jeden kilogram drogy, kterou u sebe držíš a průkazně prodáváš, sazba je výrazně vyšší a tvrdší. 

Jak probíhalo zatčení? 

Chytli mě normálně na ulici. Tehdy jsem se šel bavit na koncert s kamarádkou, zaparkoval jsem auto a v momentě mě obklíčilo několik policejních aut. Dostal jsem pouta a odebrali jsme se ke mně na domovní prohlídku. Dvanáct policajtů mi prohledalo byt i se psama a samozřejmě všechno našli. V ten den jsem přišel o cash i drogy v hodnotě pěti milionů korun. A to už nikdy neuvidim. 

Co se ti tehdy jako první honilo hlavou? 

Nejhorší den mýho života. Zkus si to představit. První, co jsem si řek, bylo: “je to totálně v prdeli.” Sice víš, že život nekončí, ale to je na tom právě to blbý. Že víš, že tě nic moc pěknýho teď nečeká. Strach, depky, šok a tak dále. Ze začátku si to všechno moc neuvědomuješ, ale časem ti to postupně dochází. 

Jak probíhal výslech?

Ze začátku jsem všechno popíral. Doufal jsem, že se z toho ještě nějak dostanu. 

Jakej byl tvuj argument na to, že u tebe v bytě policie našla dvě kila kokainu?

Řekl jsem, že nevim, čí to je. Že nevim, co to tam dělá, a nebudu vypovídat, dokud nebudu mít právníka. Takže následoval soud, u kterýho se se mnou moc nesrali. Rovnou mě poslali do vazby, kde jsem strávil tři měsíce. Byl jsem zavřenej. Vazba je přitom horší než samotnej výkon trestu. Vazba je fakt hnus. Deprese, zima, špína, prach, neustále zavřená cela, nevyspíš se, jseš se špinavejma lidma na cele, žrádlo hnusný, v pět ráno zvoní siréna, musíš vstát, uklidit si, vrchní dozorce si tě přijde zkontrolovat. Prostě je to shit. Totální. Tohle fakt nechceš zažít. 

Patagonie – cesta na konci světa, kde vědí, že máme zkorumpovaného premiéra27. 5. 2020

Proč je nutné ve vazbě vstávat v pět ráno?

Protože seš zavřenej vole! Tohle neni dovolená. Neexistuje, aby sis třeba během dne lehnul a vyspal se. Seš tam zavřenej s násilníkama, vrahama a tak podobně. Je to fakt na hovno, sdílet s takovejma lidma prostor. I tak je ale Česko takovej průměr, co se týká podmínek ve věznicích. Tam, kam už fakt nechceš, je třeba Thajsko, Pákistán, Indie a podobně. Tam už většinou skončíš. 

V čem ti tahle zkušenost změnila život?

No, dost. Měl jsem čas přemejšlet a kompletně si překopal život. Po tom, co mě pustili, jsem se přihlásil na vejšku, kde teď studuju. Vrátil jsem se zpátky k muzice a začal jsem se víc věnovat svýmu původnímu byznysu. S drogama už v kontaktu nejsem. 

Řekl bys zpětně, že bylo nutné, aby sis něčím takovým prošel?

To si nemyslim. Nebylo to nutný. Ani nedokážu říct takový ty líbivý kecy, že jsem za to všechno rád. Nejsem. Myslim, že bych si svuj život dokázal takhle obrátit i bez týhle zkušenosti, ale samo nevim. Mám za to, že jsem dost psychicky silnej na to, abych v nějakej moment přestal. Abych si našetřil a jednoho dne si řekl dost. Však jsem někdy vydělal i 50 000 korun za den. A i když jsem hodně utrácel, dost jsem si taky našetřil. Každopádně nic z toho svobodu nenahradí, co si budem…

Co se dělo bezprostředně po tom, když ses vrátil z vazby?

Prvně jsem přišel o byt, tak jsem šel bydlet k mámě. Rodiče mě celkem podrželi, což jsem nečekal. Vzali mě na chvíli k sobě a pomohli mi i finančně, abych mohl znova nakopnout firmu. V baráku, kde jsem bydlel, jsem se následně omluvil všem sousedům za ten chaos s domovní prohlídkou, což mi ve finále byt vrátilo. 

Co tvoji klienti přes drogy? Byli nějak ohrožení? 

Byli. Samozřejmě že byli. Dost lidí jsem svym zatčením ohrozil. Naštěstí si z toho ale nikdo žádný následky nenesl. Maximálně nějakej výslech a tak. 

Co bude teď?

Teď mě čeká soud, proto sekám latinu. Jak to dopadne, nedokážu říct. Myslim si, že si na pár let půjdu sednout. Důkazů přece jenom nebylo málo. Podle mýho je šance na to, že dostanu podmínku, velmi malá. 

Láska a sex za časů koronaviru aneb Jak na věc bez rizika9. 4. 2020

Možná blbá otázka, ale nedá se teď zdrhnout?

Jasný, zdrhnout se dá. Sice nemám pas, kterej jsem musel odevzdat, ale i tak by šlo naplánovat útěk. To ale rozhodně udělat nechci. Jsem připravenej jít do výkonu trestu a pykat za svoje chyby. Co má člověk dělat? Zdrhnout by znamelo skoncovat s rodinou, kamarádama, firmou a všim, co jsem tady budoval. Začít novej život s novou identitou a celej život se třást, jestli mě nenajdou. Nová identita se časem může provalit, najdou tě a dostaneš pak ještě víc. Takže bych musel zdrhnout někam fakt daleko, což teď prostě dělat nechci a ani vlastně nemůžu. 

Jak vypadá tvůj život teď?

Mám málo času, tak se ho snažim využít na maximum. Věnuju se firmě, umění, studuju a pracuju ve studiu, ve kterym pro klienty zajišťujeme kompletní služby v rámci audiovizuální tvorby. 

Jak dlouho se věnuješ umělecké produkci?

Už víc než 10 let. Tehdy nám to celkem šlo. Měli jsme manažerku, vydávali alba a jezdili po koncertech. Jenže pak jsem začal trochu víc holdovat drogám, tak to šlo všechno do prdele. Proto jsem odjel na tři měsíce na Kubu, abych se trochu vyklidnil. No a po návratu už jsem nějak neměl motivaci začínat znova. 

Jak moc se to, co si prožil, odrazilo ve tvý současný hudební produkci?

Určitě dost. Zatimco v době, kdy mi bylo dvacet, jsem byl nejvíc hustej, pařil jsem, bral jsem drogy, válel se s kurvama, chodil do bordelu a všechno mě to děsně bavilo. Život mě bavil, takhle jsem žil. A takhle dřív znělo moje umělecký vyjádření. Dneska je i v textech znát víc pokory a uvědomění, což je určitě výsledkem toho, co jsem v posledních několika letech zažil. Příběh je to silnej a je to cejtit i na zájmu fanoušků. Chtěj ho slyšet a za to jsme jim děsně vděčný. Brzo bude určitě celý album. 

Za co si teď momentálně nejvděčnější?

Za to že žiju a že můžu tvořit. Děkuju za to Bohu. A taky za čas, kterej mi zbejvá na svobodě. Je ho málo, proto se snažim žít každou vteřinu naplno.