Ve spánku můžete být náměsíční, ale mít i sex. Sexsomnie postihuje častěji muže, nevědomě se snaží o soulož
V prvé řadě je třeba říci, že sexsomnie je mnohem větší problém než jen např. občasné sexuální snění. Ti, kteří skutečně sexsomnií trpí, pravidelně ze spánku vzrušeně sténají, zažívají pánevní stahy, nezřídka také masturbují či dokonce iniciují sex s osobou ležící vedle nich. To vše nevědomky. Jak navíc naznačily souvisejících výzkumy, až třikrát častěji sexsomnie postihuje muže, kteří na rozdíl od žen, jež spíše ve spánku masturbují, nevědomě iniciují sex s partnerkou/em.
I proto, že sexsomnie byla poprvé oficiálně zaznamenána v roce 1986, doposud neexistuje dostatek odborných dat, která by jasně určila příčiny tohoto stavu, příznaky, ale ani výskyt v populaci (např na kanadské klinice pro poruchy spánku konkrétně příznaky sexsomnie mělo kolem 8 % pacientů). Studium této poruchy je totiž ztíženo tím, že nejenže probíhá náhodně během spánku, ale navíc si tyto epizody mnozí ani nepamatují a na problém je upozorní např. až partner/ka.
Ačkoliv v tom, co přesně sexsomnii způsobuje, zatím neexistuje napříč vědeckou obcí shoda, platí, že spouštěčem může být prakticky cokoliv, co jinak narušuje zdravý spánek – tedy např. nadměrná konzumace alkoholu či kávy bezprostředně před spaním. Kromě toho může za touto poruchou stát také nepravidelný spánkový režim či nedostatek spánku, souvislost lze hledat také se spánkovou apnoe nebo poruchou spánkové fáze REM. Podle Alexe Dimitriu, odborníka na psychiatrii a spánek, pak stav může zhoršovat také medikace. Konkrétně četnost „záchvatů“ je podmíněna např. depresivními stavy či pociťovanými úzkostmi. V každém případě výzkumy na toto téma shrnují, že vše, co se během spánku děje – a to včetně sexuálního chování – má amnestický charakter, což znamená, že člověk je ve zmateném, částečně bdělém stavu, ale po plném probuzení si s největší pravděpodobností nebude nic pamatovat.
Jelikož sexsomnie je i navzdory nepříliš velké četnosti regulérním zdravotním problémem, lze na ni tak pohlížet a také ji patřičnými způsoby řešit. Pokud tedy máte podezření, že sexsomnií trpíte, než navštívíte lékaře, požádejte někoho blízkého, aby pozoroval vaše sexuální chování ve spánku. Také byste si měli vést deník svých spánkových vzorců – to by mělo stačit k následné diagnostice. V některých případech je ale třeba absolvovat i spánkovou studii na specializovaném pracovišti. Tam dokáží provést tzv. polysomnografii, která během spánku zaznamenává mozkové vlny, tepovou frekvenci, dýchání, ale i pohyb očí a nohou.
Pozitivní na sexsomnii je, že ji lze poměrně efektivně eliminovat – nezřídka totiž souvisí s některou z dalších spánkových poruch. Je-li tedy odstraněn primární problém, zmizí i noční sexuální chování. Rozhodně tak platí, že člověk, který má podezření, že sexsomnií trpí, by se měl zbavit studu a tento problém otevřeně řešit.
